Léto za všechny youtube money [ dokončeno]

2.Mami?

„Broučku?" ozve se naléhavým hlasem. Vstávám z postele a koukám se ke dveřím, kde stojí taťka s mamkou a vypadají zdrceně „Chci se ti omluvit." povídá mamka svým medovým hláskem „neměla jsem na tebe hned začít křičet. Jen prostě nechápu tvůj druh zábavy. Vidím v tobě Kačku, se kterou jsem si vždy padla do noty, protože ji chápu a byla jsem stejná jako ona.".

Bylo vidět, že ji to mrzí. Odmlčela se.

Podívala jsem se na ni a spustila: „Takže na ten tábor můžu jet?". Maminka, sice nerada, ale souhlasila: „Můžeš." přikývla s úsměvem. Bylo vidět jak se přemáhá. To je ale jedno. Důležité je, že tam můžu! Jooooo! Rychle se zvednu z postele a běžím obejmout mé rodiče. „Děkuju, děkuju a děkuju!" křičím nadšeně. Tak my to přece jen prošlo.

„Hned jdu zavolat Lee!" nadšení ze mě srší ve velkém a už běžím najít telefon.

„Ahoj Leo!"

„Ahojda Adel, tak co? Dovolili ti ten tábor?"

„Jo! Představ si to, že jo!" kývnu u telefonu hlavou, i když vím, že je to zbytečné.

„To je super! Naši taky souhlasili! Já se tak těším!" vříská Lea do telefonu s nadšením.

„Přijedeš ke mě? Mohli by jsme to v klídečku probrat. Lehneme si na zahradu, venku už je teplo." navrhnu.

„To by bylo super! Do hodinky jsem u vás!" ukončí hovor a já nadšeně běžím do pokoje si dělat seznam věcí, které musím mít s sebou.

Za půl hodinky přichází Lea a my přesně podle plánu si jdeme lehnout do trávy na zahradu.

„Určitě si s sebou bereme foťák!" křičím nadšením.

„To je samozřejmost. A co na sebe?" zeptá se s naléhavou barvou hlasu.

„Že by oblečení?" snažím se zvednout náladu, neboť sama netuším co si vezmu.

„Neříkej!" zamručí na mě.

„Říkám!" odpovím ji stejnou toninou.

„Ale prosím tě!" nahodí trošku "přitepleným" tonem. Obě se dáváme do smíchu. Za chvíli se však vracíme k našemu problému.

„Nechme hadry hadrama. Vezmeme si nějaký sladkosti?" zeptám se.

„Já spíš budu držet dietu, abych na fotkách s Vidrailem nevypadala, jako tlustý prase." prohlásí Lea.

„Vždyť ty jsi hubená! S takovou budeš vzduch! Neblbni a radši přemýšlej co si vezmeš za hadry." namítla jsem rychle. Vždyť je ta baba jen kost a kůže a chce držet dietu. To tak.

Dny se neuvěřitelně táhly a my s Leou odpočítávaly dny jeden za druhým. Divím se, že jsme to neodpočítávaly i na hodiny. Za celou tu dobu se nic extraspeciálního nedělo. Třídní výlet, koupaliště s kamarády a sluneční paprsky zesilovaly čím dál tím víc. Pěkně jsem si prožila konec školního roku. S kamarády, Vidrailovými videi a zmzlinou v ruce. Stejně jsem měla hlavu plnou tábora, takže nebylo těžké překousnout kecy učitelů. Dostali jsme vysvědčení a já se už netrpělivě čekala na svůj tábor. Den D se začal přibližovat a já jsem začala být čím dál tím víc nervoznější, abych na něco nezapomněla.