Po půl roce:
,,Těšíš se?" Zeptal se Luke s lišáckým úsměvem.
,,Nevím.Spíš mi to příjde jak nějaké nucené manželství." Zakroutila jsem hlavou nad tím jak mi to připadá divné.
,,Ber to dobře.Aspoň budeš mít novou občanku." Zasmál se a stále na mě visel pohledem.
,,Taky pravda,ale už tam nebude Sarah Williams,jako jeden slavný fotbalista s příjmením Williams ale už budu Sarah Hemmings jako...Jako prostě ty.." Povzdechla jsem si a máchla rukou k němu.
,,Aspoň už nemáš nic společného s Jamesem." Odpověděl s vážností,podívala jsem se mu do očí a přikývla.
,,To je pravda." Řekla jsem a čekala kdy máma výjde z těch propadených dveří.
,,Zítra máme zápas." Řekl Luke s výdechem.
,,To bych bez tebe neuhádla když jsem v týmu." Řekla jsem ironicky a zakroutila nevěřícně hlavou.Jen se tomu zasmál a já nad ním pokroutila hlavou.
,,Co.." Zase ta jeho otázka,tady nemůže udělat nic.
,,Nic." Usmála jsem se na něj s úškebkem.
,,Sarah.." Podíval se na mě vážně s nadzvednutým obočím.
,,Tady mi nemůžeš nic udělat." Zašeptala jsem mu do ucha.Odtáhla jsem se a Luke se jen uchechtl.
,,Je ještě hodně věcí co o mě nevíš." Zašeptal mi do ucha až mi naskočila husí kůže.Polka jsem a dívala se před sebe na dveře.
Dveře se otevřeli a v nich se oběvila usměvavá Jane Hemmings.
,,Na tady je tvoje." Podala mi s úsměvem moji novou občanku.
--------------
,,Jsme rodina." Podívala se ze sedlala spolujezdce na mě a Luka dozadu Liz.
,,Jo." Usmála jsem se na ní.Luke nereagoval a dál hleděl z okna.Něco mi na něm nehrálo.
-----------------
,,Dva dny to snad vydržíte." Řekla Liz s úšklebkem.
,,Nedělejte žádný párty,nepodpalte barák,nevytopte a celkově ho porostě nezbořte." Vložila se do toho moje máma se smíchem.
,,A v kolik přijedete?" Zeptala jsem se.Luke má špatnou náladu,to zase bude doma sranda..
,,No tak okolo asi deváté.Pak vám zavoláme ještě jak nám letí letadlo zpátky." Řekla Liz se zamhouřenýma očima.Hlásili jejich let k odletu.
,,Ahoj." Řekli obě a objali nás.
,,Čau." Řekla jsem a Luke jen mávl rukou,povzdychla jsem si a hleděla na něj.
--------------
,,Co máš dnes za problém?" Zeptala jsem se ho v autě narovinu.Ano,v autě.Luke už má osmnáct a má řidičák,já mám bohužel stále sedmnáct tak se těším až budu mít narozeniny a nebudu muset pořád jezdit s někým.
,,Nic." Odsekl mi a jel domů.Ano,domů už jsme jedna rodina.Já a máma máme jejich příjmení a žijeme jako rodina.
,,Luku,dnes je s tebou sakra něco a mě to štve." Řekla jsem narovinu a dívala se před nás,štvalo mě že byl tak uzavřený a ignoroval mě.
,,Jestli tě něco sere,tak si to vyřeš.Já jsem v pohodě.Jen..chci klid." Trošku zvíšil hlas,ale na konci se uklidnil.Nasucho jsem polkla,měla jsem z něj trošku strach ale nechci to na sobě dát znát.
,,Ne,ne.Tady pan Hemmings chce jen klid a proto je dnes tak nevyspytatelný.Jseš horší než holka co má krámy." Nepřestávala jsem se dívat před nás a jakkoliv ho urážet aby mluvil a Luke se zasmál.Zakroutila jsem nad ním hlavou.
,,Co.." Řek po chvíli ticha.Ignorace,to člověka vytočí nejvíc.Chce klid?Dobře,má ho mít.
,,Sarah.." Zavrčel naštvaně,sevřel volant v rukách a já se jen usmála že to své požadavky splňuje.Byly jsme ticho,ani jeden dál nemluvil.
Zastavil v garáži,já vystoupila a šla do domu do kuchyně,měla jsem žízeň že to nebylo snad ani možné.Luke rychle prošel okolo a šel rovnou do pokoje.Nezapomenul silně třísknout dveřmi abych pochopila jak moc je naštvaný.
Povzdechla jsem si,odložila sklenici a šla do pokoje za ním.Opatrně jsem otevřela dveře a nakoukla.Luke seděl na posteli s hlavou v dlaních.Vzhlídl ke mě s otázkou v očích,přišel mi najednou jiný.
,,Mě si nevšímej.Já si vezmu jen pár věcí a nebudu tě obtěžovat." Řekla jsem a šla ke skříni.
,,Ale já tě kurva chci,ne klid." Zavrčel a ruce držel v pěst.Nechápala jsem ho a u skříně se na něj otočila s nechápavým výrazem.
,,Říkal jsi že chceš klid,pochopila jsem to tak že tě otravuju.Nebo jinak?" Zeptala jsem se a nechápavě nakrčila obočí.Ironicky se zasmál vztal z postele a šel za mnou.
,,Sar,ty jsi tak tupá..Já chci tebe." Zkousl si zpodní ret a pomalu se ke mě přibližoval.Začala jsem před ním couvat,bála jsem se ho,bála jsem se co udělá.
,,Navíc,dnes jsi neposlechla a já ti dlužím ten polibek.'' Šibalsky se usmál a chytil mě okolo pasu.Snažila jsem se co nejvíc vzdorovat,ale byl silnější.Mé srdce silně bušilo o hrudní koš,dech jsem měla rychlí jako bych právě běžela maraton a trošku se třásla.
Donutil mě zvednou hlavu a začal mě surově líbat.Bušila jsem mu rukama do hrudi,ale chytil mi je.Jednou rukou mi schytil obě a dal mi je nad hlavu.Škubala jsem sebou,ale nic nepomáhalo nic.Sáhl mi pod tričko a začal mě vyslíkat.Moje slzy tekli jedna za druhou,snažila jsem se ho odkopnout nebo cokoliv,ale byl tak silný že s ním vůbec nic nehlo.
Když mi sundával tričko,vyvlíkla jsem se mu ze sevření a snažila se utíct.U dveří mě chytil a hodil mě na postel.
,,Prosím,Luku.." Vzlykala jsem a škubala sebou.Mé nohy se třásli pod náporem srachu,kdybych chtěla vztát tak to neustojím.
,,Tohle,ti nepomůže." Zašeptal těsně u mé tváře,přisál se mi na rty a já z něj cítila tu obrovskou dávku chtíče..Vyslíkl mě,vyslíkl sebe a já se modlila ať to je jen noční můra.Líbal mě po čelisti,pomalu pokračoval na krk,náhle se zastavil a připletl se znovu k mím rtům.Byly tak žhavé,mé tělo se chvělo v strachem a každý jeho dotek mě pálil na kůži.
,,Jsi moje.." Zavrčel chtíčem,zatajila jsem dech ,stiskla víčka pěvně k sobě a on šel pomalu do mně.
Věděla jsem že to není sen,je to skutečnost že mě právě znásilňuje..Brečela jsem a on si užíval,kdybych měla tu sílu se od něj odtrhnout,kdybych byla silnější než on všechno by bylo jinak.
-----------
Brečela jsem,ale né už se vzlyky jen s tichými slzy které šli za sebou rychle jak vodopád,ležela jsem v posteli,na mé straně zachumlená do peřin a zády ke všemu..Měla jsem na sobě tepláky a tílko.Ležím tu už půl dne,nějak tak.Od té doby jedniné co jsem udělala bylo to že jsem se osprchovala,oblíkla a od tý doby tady ležela.
Od té doby jsem neviděla ani ho.Ani ho vidět nechci..Nebo chci??
========================================================
With Love Mary-Sarah-Tommo :*
ČTEŠ
Strapped|LH|CZ|
Fanfiction,,Nechápu že po všech těch věcech co jsem ti provedl už necítíš tu bolest." ,,Nikdy to nepřestalo bolet,jen to nedávám najevo.." ,,Bez bolesti by člověk nepoznal radost." ,,Jsem v pořádku." ,,Můžeš říkat cokoliv,ale tvé oči říkají naprosto jiný příb...
