,,Ahoj Sarah." Usmála se na mě přátelsky.
,,Jé Ahoj Carmen." Opětovala jsem ji úsměv ikdyž mi do něj moc nebylo.
,,Co tě užírá?" Zeptala se mě a dívla se okolo na lidi.
,,Nic,jen mě štve že se Luke baví s Malikem." Kývla jsem hlavou kde stáli a pohled stále věnovala zemi.,,Taky bych se bála." Přikývla.
,,A co ty?" Zeptala jsem se jí a pohlédla jsem na ni.
,,Já nic.Jen jsem si s tebou chtěla popovídat." Pokrčila rameny s úsměvem.
,,Když už jsme u toho.." Řekla a zkousla si ret.
,,Jak ses vlastně stala Lukovou sestrou?" Zeptla se mě,uchechtla jsem se.
Jak ses stala jeho sestrou?-Narodila jsem se.Zaklepáním hlavy jsem zahnala ironické odpovědi.
,,Já,moje máma má sestru,ale oni tu máminu sestru adoptovali když byla malá.Pak před rokem jsme šli sem a zůstali tady u máminé ségry.Po roce co jsme se rozhodli že budeme žít jako rodina tak jsme si vzali od Luka a jeho mámi příjmení.S Lukem nemáme tátu,jako máme..Ale šli pryč." Povzdechla jsem si nad tím a kopla do kamínku přede mnou.,,Aha.." Přikyvovala že to už chápe,jako by ji to zajímalo.
,,Já jdu,musím za ostatníma.Jestli budeš chtít tak se stav." Usmála se na mě hřejivě a pomalu se vzdalovala.
,,Jo." Úsměv jsem ji opětovala ikyž jsem věděla že tam nepříjdu.Nechci se s němi bavit.,,Zatím." Rozloučili jsme se a já šla do městské knihovny abych se aspoň nějak zaneprázdnila.
Dívala jsem se na knihy které tady měli.Pravda,bylo jich tak moc že bych si je nestihla prohlédnout do konce dne.Viděla jsem že tam mají takový ten přístroj se starými novynami.Sedla jsem si k tomu a s nádechem začala psát do klávesnice.
James Williams 2001 Naťukala jsem.Oběvili jse mi snad miriony stránek.
Slavný spisovatel vydal svou osmou knihu!Jaký bude názor tentokrát? Četla jsem si první řádky,přejela jsem o rok dál.
James Williams jakož to zpisovatel neúspěšné osmé knihy říká,že nezdařená kniha je kvůli jeho malé dcerce Sarah.Jak to?Že by kvůli ni neměl čas psát? Povzdechla jsem si a šla od toho pryč,ne..Nechci si nic už připomínat.
Vzala jsem si náhodnou knihu a četla si abych zahnala tu nudu.
Dnes jsme měli volný den.Chtěla jsem se nějak projet s Lukem po Londýně,ale jak vidím,asi se dost baví s Malikem.Ano byla jsem na něj naštvaná.Malik je všemi směry zamotaný do problémů,jak drog,alkoholu a všeho možnýho.Měla jsem na něj vztek.Bůh ví v kolik přijde do hotelu,jestli vůbec příjde střízlivý.
Zavřela jsem knihu a rozhodla se zajít do obchodu a pak jít do hotelu.Vešla jsem do prvního malího krámku s čokoládou a uviděla milou postarší ženu.
------------------
Rozbalila jsem si ten sáček s padesáti malinkými čokoládovími kuličkami a zadívala se na něj.Normální klasika, dobré čokolády v barevných obalcích.Jelikož je to ta lepší čokoláda,celé to dohromady stálo stovku.Lehla jsem si na zem u oken,byly totiž až k zemi,byl tu nádherný výhed na město,Londýnské oko,Big Ben,a všechno co si představíte pod názvem Londýn.
Dívla jsem se na lidi co zpěchali do práce,nebo z práce,na pohovor nebo schlůzku.Pár lidí co se jen tak procházelo a dívalo se všude okolo co budou dělat.
Cvakla klika,věděla jsem že je to on,ale neotáčela jsem se,na to jsem byla až moc naštvaná a tvrdohlavá.
,,Sar.." Promluvil za mnou tiše.Neodpovídala jsem a vzala si další kuličku,chovala jsem se jako by tam vůbec nebyl.
,,Zlobíš se?" Zeptal se.Povzdechla jsem si a protočila očima a odhodila jsem od sebe obal od kuličky.
,,Pojď sem." Řekla jsem rázným hlasem a otočila se na něj,přišel ke mě a klekl si.
,,Dýchni." Řekla jsem a dívala se na něj vražedně.Dýchl na mě,žádný alkohol,žádný cigarety.Měl štěstí a to sakra velký.,,Prošel jsem?" Zasmál se a sedl si vedle mě s pohledem upřeným z oken.
,,Hmm." Odpověděla jsem jednoduše a dívala se na dopadající kapky deště.,,Štve tě to že jsem byl s Malikem,co?" Řekl a vzal si kuličku,její obal proletěl těsně okolo mě.Přikývla jsem.
,,Víš,já se s ním bavil ještě předtím když jsi tady nebyla,pak se změnil a já se na něj vysral a po dlouhý době jsem s ním prohodil pár slov." Řekl a doufal že mu odpustím.Nemůžu ho za to nenávidět..Byl to jeho kamarád.
,,Chápu." Řekla jsem,vím že se usmál a umím si to naprosto přesně představit.Vzala jsem si kuličku a dala si ji do pusy.
Byly jsme oba ticho a sledovali jak pomalu zapadá slunce.Zvedla jsem se zhruba tak po půl hodině s povzdechnutím.,,Kam jdeš?" Zeptal se mě a hleděl mi do očí,jako by byly jiné,jako by to zase nebyl on..
,,Jdu se osprchovat." Pokrčila jsem rameny jak jsem měla ve zvyku,vzala si převlečení a šla do koupelny.
----------------
,,Nee." Křičela jsem se smíchem.
,,Běž si koupit svoje." Vytrhla jsem mu sáček z ruk,ale on je znova chytil.
,,Ne,dáme si tyhle napůl a zítra kupuju já napůl." Usmál se na mě a lehl si na postel,vzal si jednu kuličku výhružně si ji dal do pusy s úškebkem.Věděla jsem jak dostat ty kuličky zpátky..,,Ne.Kup si vlastní." Řekla jsem rázně s uchechtnutím a sedla si na něj obkročmo.Jeho zorničky se rozšířili.
,,Dáš mi ten sáček.." Natáhla jsem se po něm.Ale uhl.Pohla jsem omylem pánví proti jeho.
Zavzdychal a jeho oči se jako by měnily.Ztuhla jsem a zistila,že jsem udělala chybu...
Ať to není to co si myslím,prosím ne.Modlila jsem se v duchu a semkla víčka k sobě.
Převalil mě pod sebe a začal mě zuřivě líbat,ne tak jak včerejší ráno.Začal ze mě sundávat oblečení a sám se pak vyslík.Už jsem ani neprotestovala,věděla jsem že to nemá cenu.Jen jsem ležela,nechala se používat jako loutka a slzy beze vzliků stékali jedna za druhou skrz zavřené víčka.
-----------------
On to udělal znovu... Řekla jsem si když už jsem byla potom a seděla v jeho modré košili u oken a dívala se ven.
Slzy stékali,hlava se bouřila a srdce se opět rvalo na několik kusů.Ano,v jeho košili,po tom co to udělal,uvědomyl si to co se stalo,oblíkl se a šel pryč.Udělal to on,ale potřebuji ho na uklidněnou.On je zkrátka pro mě vše,s ním můžu vše..Bez něj jsem omezovaná.Nemůžu tolik věcí,ani na ty věci myslet.My,oba dva dohromady jsme omezováni.Nikdo na tohle nikdy nesmí přijít..
Nenávidím se za to.Nenávidím jeho za to co mi udělal..Nenávidím ho za to tak moc ale potřebuju ho,nenávidím se za to že ho tak moc potřebuju a zároveň nenávidím..Dává tohle vůbec smysl??
Cvaknutí kliky jsem za dnešek slyšela podruhé,možná už je další den,kdo ví.
Sedl si vedle mě,nedíval se z okna,ale na mě s ublíženým pohledem.
,,Jsi šťastná?" Zeptal se,viděla jsem jeho slzy a červené oči.
,,Ne."(foto) Rozbrečela jsem se ještě víc,hlavu si opřela o kolena a silně vzlykala.========================================================
Na obrázku máte Mary :) Tak co říkáte na to že to udělal Luke znovu?No,já byh ho za to zabila..On jí slíbil že už to neudělá,ale stejně to udělal.Sem zvědavá jestli mi to vůbec odpustí.
Doufám že se díl líbil,budu ráda za vote a komentář ;)
With Love Mary-Sarah-Tommo :*

ČTEŠ
Strapped|LH|CZ|
Fanfiction,,Nechápu že po všech těch věcech co jsem ti provedl už necítíš tu bolest." ,,Nikdy to nepřestalo bolet,jen to nedávám najevo.." ,,Bez bolesti by člověk nepoznal radost." ,,Jsem v pořádku." ,,Můžeš říkat cokoliv,ale tvé oči říkají naprosto jiný příb...