,,Vypni to.." Zašeptal chraplákem a otočil se víc ke mě s nezpokojeným zamručením.
,,Doprdele,vždyť je to tvůj mobil." Zamručela jsem,ospale otevřela oči a natáhla se přes něj abych vypla jeho budík,příjdu si jak jeho služka.Když jsem ho vypla,Luke mě stáhl na jeho hruď a já se tomu jen zasmála.Díval se mi do očí a objímal mě s přejížděním prstem po zádech.Bylo mi dobře.
,,Proč jsi mi včera řekla zlato?" Zeptal se znovu na včerejší téma.
,,Tobě to vadí,zlato?" Zeptala jsem se znovu a zasmála se na což se uchechtl protože ho to lechtalo na krku.Poodtáhla jsem se a dívala se na něj.,,To bylo poprví co jsi mi něco takovýho řekla." Usmál se s jeho dokonalími ďolíčky...
Je zajímavé jak o něm přemýšlím,ale zárověň ho nenávidím..Všechno je to nějak propojené.
,,Proč?" Zeptal se znovu a mě pomalu začalo to slovo líst na nervy,samé proč.Pohladil mě po tváři a já nemravně ucukla s pohledem upřeným do oken.
,,Nevím,dlouho jsi mi nic neřekl jak vždycky....Tak jsem,to řekla.." Pokrčila jsem rameny a snažila se vyhnout jeho pohledu.
Nenechám ho na sebe šahat ale je mi jedno že na něm ležím..
,,A jak jsem ti jako neřekl tak jak vždycky?" Podíval se na mě s nadzvednutým obočím a donutil mě se na něj podívat.
,,Já nevím.." Pohodila jsem jednou rukou kterou jsem byla opřená okolo jeho hlavy a povzdechla si.,,Třeba Hey,zlato jak je ten úkol? nebo,Miláčku,že mi taky doneseš to jídlo.Ale je tady toho ještě hodně." Zasmála jsem se při posledním slově a Luke semnou.
To jak mě takhle vždycky oslovuje se mi líbí.,,Tak to ti nebude vadit todle..." Usmál se na mě a já nějak tušila k čemu směřuje.
Najednou jsem byla já podním a od nademnou.Začal mě líbat,nevím ani jak a proč,ale já neprotestovala,užívala jsem si jeho horkých doteků a žhavých rtů,užívala jsem si toho pocitu.Odtáhl se ode mně se smíchem.
,,Jak to že spolupracuješ?Někdy mám co dělat abych se na tebe mohl jen podívat." Řekl s uchechtnutím a odělal mi neposedný pramínek vlasů z tváře.Sledoval mě jako bych byla nějaký vzácný exponát a mohl se mne naposledy dotknout.
,,To je ta Britská náladovost." Usmála jsem se na něj a pokrčila rameny.
,,No dobře,ale vztávat.Dnes je další den a já sem úplně happy co vymyslela učitelka tentokrát." Řekl s ironickým nadčením a vztal z postele ochotně jako první.,,A já tě začínám nakažovat." Usmála jsem se nevinně a stále zůstávala v posteli.
,,Ne,je to tím že jsme omezovaní." Řekl a hrabal se ve skříni aby našel něco na oblečení,vztala jsem a šouravými kroky se k němu blížila.,,Jak myslíš omezováni?" Zeptala jsem se ho s nakrčeným obočím a začala se taky prohrabávat skříni.
,,Jsme bratr a sestra,ikdyž ne geneticky ale přeci.Máme spolu doma pokoj,prožili jsme spolu už něco ale kdyby to někdo zjistil,jednoduše jsme v prdeli." Povzdechl si, podíval se z okna a nervózně si zkousával ret.
,,Pravda..Jen,ty si vybíráš oblečení podle toho jak to venku vypadá?" Zeptala jsem se ho,nechápavě přikývl.
,,Stejně bude pršet a venku je vždy opačně jak to vypadá." Řekla jsem a hledala si dlouhé černé ryfle aby mi pak nebyla zima.
,,A to jako proč?" Zeptal se mě s jedním obočím nahorů.
,,Jsme v Anglii Luku.Jsme v Anglii." Výtězně jsem nadzvedla obočí a uchechtla se.
,,Budu ti věřit." Řekl s povzdehnutím a vybral si teplejší oblečení.----------------
,,Fakt jsi měla pravdu." Řekl když jsme seděli na posteli a čekali až někdo příjde že se jde dolů.
,,Já ti to říkala." Přikyvovala jsem a dívala se do mobilu,dala jsem ho do kapsy od jeanů a šla si pro mikinu.,,Sakra.." Řekla jsem si a zavřela skříň s nervózním zkousáváním rtu.
,,Co.." Podíval se na mě Luke tázavě.
,,Nemám mikinu." Podívala jsem se z okna a zkousla si ret silněji.,,I přesto jsi měla ten kufr narvanej.." Zakroutil Luke hlavou nechápavě a podíval se zpět do mobilu.
,,Vem si moji." Řekl hned a já otevřela jeho skříň,věděla jsem že mi to řekne.
,,Dík." Usmála jsem se na něj vděčně.,,Za pusu." Řekl s uculením.S ironickým úsměvem jsem zvedla prostředníček,zasmál se a já si vzala jeho jemně modrou mikynu,která nádherně voněla.Po něm..
,,Co ta pusa?" Řekl když jsem si sedla vedle nějs mikynou zaplou až ke krku.
,,Ježíš." Prokroutila jsem očima a dala mu pusu na tvář,zasmál se a hleděl zpět do mobilu.--------------
Stáli jsme před lunaparkem a učitelka nám ještě něco říkala,nechtěla aby se nám cokoliv stalo,stejně myslím že je na to dost chytrá a došlo jí že ji nikdo neposlouchá.Uviděla jsem vzadu dráhu a naklonila se k Lukovi.
,,Už dopředu ti říkám že to je marný." Zašeptala jsem a Luke se uchechtl.
,,Si myslíš.." Jeho úšklebek s pobaveným výrazem nechyběl.----------------
,,Na tu dráhu nejdu.." Řekla jsem se zakroucením hlavy a stála jak přikovaná na místě.
,,Ale prosím,pojď." Žadonil Luke a snažil se mě přemluvit.
,,Ne,Luku.Doopravdy.Dostaneš mě na všechno co je tady kromě téhle dráhy a toho co teď vyjelo nahorů s těma lidma a hází to s němi ze strany na stranu." Ukázala jsem za něj a nasucho polkla.
,,Ježíš..Vždyť tě to jen veze.." Zapronaříkal s protočením očí.,,Ne,Luku fakt.Mě je blbě jen když to vydím.Mě stačí trychtíř a končím." Kývlala jsem hlavou na něj a vážně se mu podívala do očí.
,,Tak jdeš do strašidelnýho domu a na ruský kolo?" Nadzvedl obočí s povzdechnutím že mu to nevíjde.
,,Klidně." Přikývla jsem s úsměvem.
,,Konečně něco." Zasmál se a už mě táhl ke strašidelnému domu.========================================================
Tak co,šli by jsme na tu dráhu nebo by jsme byly stejného názoru jak Sarah?
Budu ráda za váš názor a votes ;)
With Love Mary-Sarah-Tommo :*
ČTEŠ
Strapped|LH|CZ|
Fanfiction,,Nechápu že po všech těch věcech co jsem ti provedl už necítíš tu bolest." ,,Nikdy to nepřestalo bolet,jen to nedávám najevo.." ,,Bez bolesti by člověk nepoznal radost." ,,Jsem v pořádku." ,,Můžeš říkat cokoliv,ale tvé oči říkají naprosto jiný příb...