Strapped|LH|CZ|

40-Odešel..

Přiblížil se až moc nebezpečně blízko,jeho dech jsem cítila,na svých rtech,jako bych na všechno okolo zapoměla a chtěla jenom ho..Chtivě jsem se přitiskla na jeho rty a vychutnávala si to,tak moc jsem tohle zase potřebovala..Tak moc a mám to teď a tady.

Zatahala jsem jemně za jeho vlasy,on mi zmáčkl zadek a vyzvedl si mě na sebe,nohy jsem obmotala okolo jeho pasu a vžívala se do toho.

Právě ti zabil mámu před očima a ty se sním tady líbáš?! Křičelo mé podvědomí a já se od něj odtrhla.

Ztoupla jsem si na nohy a podívala se okolo,nasucho jsem polkla když jsem uviděla můj deník na stole.
,,Věděl jsem že si do něj budeš zapisovat." Šeptl a pohladil mě po tváři.Ucukla jsem.

,,Proč jsi to četl?!" Křikla jsem po něm a on to vzal do ruk,otevřel to na stránce a nadechl se pro to že chce něco přečíst.

,,Měsíc a dvacet dní.Ano,divíš se.Ale já si to všechno zapisuji.Chybíš mi tak moc,ta druhá půlka postele je prázdá a pokaždé mě donutí brečet..Školu už mám hotovou,nakonec jsem to dotáhla dokonce a mám stipendium a maturitu čistou..Myslíš že se to někdy dozvíš?Ukážeš se ještě někdy?Já v to doufám..Dnes jsem byla v nemocnici.." Odmlčel se,podíval se na mě bolestivým pohledem,jen jsem zalapala po dechu a přikývla.Jedna kapka slzy mu sjela po tváři až dopadla na papír.

,,Říkáš si asi proč ale byla jsem tam kvůli třem věcem..Zaprvé,trpím Anorexií a dávali mi umělou víživu.." Polkl a podíval se na mě,další slza mu stekla a zatl čelist,jeho pohled klesl k listům deníku.

,,Řeknu ti.Je to nechutné..Zadruhé,byla jsem na Jipce..Ztratila jsem moc krve,ano čteš dobře..Moc krve,protože jsem se tentokrát hodně hluboko řízla.Trefila jsem se do tepny,jestli chceš mít představu jak vypadají moje ruce,celé předloktí je plné jizev a malích ještě čerstvých čárek krve..A jedna hlavní přes celé zápěstí které mám kvůli tomu teď obvázané.." Jeho slzy už tekli častěji a on ke mě přišel,chytil mé dlaně a vyhrnul mi rukávy,byly tam jen jemné jizvy a on zavřel oči a vydech..Pět slz,pět slz dopadlo na má předloktí a on je políbil.Vydehl znovu a pustil je.Vzal znovu deník a rychle se nadechoval.

,,A zatřetí?To se ti bojím říct a myslím že to nedokážu ani napsat...Myslíš že na to příjdeš??" Nadzvedl jedno obočí a mě začali slzet oči..

Mám mu to říct? Váhala jsem a zabíjela se ,v mysli jsem si žiletkou znovu přejížděla přes zapěstí.Upustil deník který zpadl na zem a přišel ke mě,chtil mě za dlaně a silně je ztiskl,jeho slzy padali a měl zkopený pohed k mím očím.

,,Promiň.Promiň že jsem tady nebyl když jsi mě nejvíc potřebovala..Jsem kretén,nechal jsem tě tu samotnou a pak tě ještě prodal.." Odtrhl ode mně pohled,rozhodla jsem se zachovat chladnou tvář a jen mu stikla dlaně.

,,Zachvíli tady budou.." Šeptl a za ruku mě vedl do našeho pokoje.Kdysi našeho.. Povzdechla jsem si a zadržovala slzy.

,,Chci vědět co byla ta třetí věc." Polkl a posadil se na postel,ztrhaně jsem se na něj podívala.
,,Nebudeš to chtít slyšet." Vydehla jsem a zavřela oči.
,,Chci." Zaprotestoval.Frustrovaně jsem vydechla,pustila jeho ruce a sedla si na parapet u okna.

,,Byla jsem tehdy těhotná." Přitáhla jsem si nohy k tělu,opřela si hlavu o kolena a držela ty emoce zevšech sil abych nebyla předním ta slabá.Jeho zalapání po dechu se rozeznělo po celé místnosti a já svůj pohled směřovala jen z okna.

,,Proč neutečeš?" Šeptla jsem když si sedl naproti mě.Ušklíbl se.
,,Nechci už jen zabíjet lidi a utíkat.Té práce mám dost..Za tohle se nechám raději chytit." Zakroutil hlavou a díval se z okna také,už se ozívali policení houkačky a já polkla.

,,Nechápu že po všech těch věcech co jsem ti provedl už necítíš tu bolest." Řekl sedající na parapetu mého okna v pokoji naproti mě.
,,Nikdy to nepřestalo bolet,jen to nedávám najevo.." Polkla jsem, přitáhla si kolena blíž k tělu a dívala se ven.
,,Bez bolesti by člověk nepoznal radost." Zašeptal.Podívala jsem se na něj.Byla jsem kvůli němu vyvedená z míry,nevěděla jsem,jak se cítit,jak se tvářit,jak se chovat.Dívala jsem se do jeho poměnkových očí.Navázal se semnou oční kontakt a s lehkým úšklebkem mě sledoval.
,,Jsem v pořádku." Odsekla jsem.
,,Můžeš říkat cokliv,ale tvé oči říkají naprosto jiný příběh." Chytil mě za ruku a dveře se rozrazili,stáli tam dva policisté a šli hned k nám.Zchovala jsem obličej do dlaní a jen slyšela jak Luka odvádějí...

==================================================================
Tak,ta nejhlavnější část,která je mimochodem i v úvodu,je tady :))) Jak se vám líbila?Nakonec jak vidíte Luka zabásli,ale ještě není příběhu konec ;) :)) Ano vím,asi mi teď všichni chystáte smrt,promišlenou pomalou a bolestivou ;) Ale berte na vědomí te beze mně další část nebude :'DDDDDMusím se přiznat,u předešlé a téhle části jsem brečela :)))

Budu ráda za vaše vote a komentíky s plánovanou vraždou :'DDDDD

With FOREVER love Mary-Sarah-Tommo :*