Po pokoji se ozvalo otevření dveří a já se ani nehla,moje nohy se klepali a já nasucho polkla.Za mnou se prohla postel a jeho ruka byla na mém pase,dotýkal se mě tak jemně jako by se najednou bál že mi ublíží.
,,Sar..Já,promiň.Já-já se neovlád..Měl jsem zlost,snad všechno možný ale hlavní byl chtíč.Vím že je to pro tebe velmi těžké,chápu že mě musíš nenávidět,máš ze mě strach..." Hluboce se nadechl,zkoro to znělo jako by chtěl brečet.
,,Nechci aby ses cítila nějak utísněna,tak..já půjdu." Dořekl se zlomeným hlasem a zvedl se z postele.Dívala jsem se do zdi přede mnou a přemýšlela.
,,Luku počkej." Šeptla jsem nakřáplím hlasem.Opět se prohnula postel na druhém konci.
,,Prosím zůstaň.." Zašeptala jsem a čekala co bude dál.Pohyb vedle mě na posteli říkal že si lehl.Otočila jsem se k němu a dívala se mu do očí,byly plné strachu toho co mi provedl,chtěl odpustit a bál se o mě.Mé oči byly rudé od pláče,bolesti a zrady.
,,Proč já?" Šeptala jsem,protože můj hlas neměl na nic víc.Luke sklopil pohled a nervózně si zkousl ret.
,,Ani sám to nevím,něco k tobě cítím.Nevím proč a ani nevím co cítím.Takže ti můžu odpovědět..." Podíval se na mě s omluvným výrazem.
,,Protože ty." Řekl a polkl,dívala jsem se na něj,prohlížela jsem si ho,byl tak nervózní.Pomalu jsem se k němu přiblížila,hlavu jsem zabořila do jeho krku a v dlaních jsem svírala jeho tričko.Bála jsem se ho ale zárověň jsem se u něj cítila v bezpečí.
,,Udělal jsi mi to ty,ale u tebe se cítím v bezpečí." Nasávala jsem jeho vůni a víc se k němu přitulila,potřebovala jsem vědět že je tu,že je tu pro mě.Silně mě objal a hladil po zádech,bylo ticho,někdy se nadechl že chtěl něco říct,ale z jeho úst nevyšla ani hláska.
,,Jsem rád,pro mě nejsi obyčejný člověk.Jak jsem řekl jako malí,já se o tebe postarám." Šeptal snad aby neporušil tuhle chvilku.Postará se o mě,ale už vím že je schopný mi něco udělat.Mám se bát co bude příště?
,,Nemáme mít dnes zápas?" Zeptala jsem se,zničeho nic mě to napadlo abych odvedla téma.
,,Ne,zítra.Tým z Malberounu ještě nedorazil,až zítra dorazí,budeme hrát okolo půl čtvrtý." Dal mi jemnou pusu do vlasů.Za tu dobu jsem si už zvykla.
,,Luku?" Zašeptala jsem a pomalu uvolňovala stiskl jeho trika.
,,Hm?" Přitiskla jsem se víc k němu.
,,Já se bojím." Přišlo mi že bylo až nemožné aby to slyšel.Ale opak je vždy pravdou.
,,Čeho?" Hladil mě po zádech abych se uklidnila.Obala jsem ho kolem krku.
,,Všeho." Vydechla jsem a snažila se uvolnit.Jeho stisk nachvíli zesílil.
,,Musíš se naučit nebát.Dívej..." Odtáhl se ode mně,jemný řetízek který měl okolo krku vedl pod jeho tričko.Sundal si ho a já uviděla přívěšek který se houpal.Byla to menší holubice která měla děravé pravé křídlo.
,,Označuje to,že když se ti něco stane,nebo nečeho se bojíš tak tě to vždy nějak zasáhne." Podíval se mi do očí a polkl.
,,Ale nesmíš se vzdávat,musíš letět dál jak ta holubice." Usmál se na mě s jeho ďolíčky.Úsměv jsem mu opětovala.
,,Teď je tvoje." Řekl Luke a dal mi ji na krk.
,,Luku.." Zakroutila jsem hlavou a dívala se na přívěšek.
,,Ne,Sar,vem si ho.Máš to takovou vzpomínku na mě." Usmál se na mě vztřícně a pohladil mě po tváři,usmála jsem se na něj vděčně.
,,Tak víš co?" Řekla jsem a vztala.Nechápavě na mě pohlédl.
Šla jsem do koupelny,vzala jsem si takovou malou jako by pokladničku na šperky.Otevřela jsem ji,vzala jeden stříbrný dlouhý kuličkový náhrdelník a na něj navlíkla vysačku(takový jak mají na těch vojnách na krku,mají na tom jméno atd..)
Sarah Williams 1998 Buď sama sebou.
Usmála jsem se a šla s tím do pokoje.Luke se na mě podíval,stále ležel na posteli,s tou víjimkou že ležel na zádech.Sedla jsem si obkročmo na jeho břicho.
,,Tohle je na památku pro tebe." Ukázala jsem mu vysačku,usmál se a prohlídl si to se zájmem.
,,Je to přesně tak jak to tam stojí." Usmál se,nechápala jsem co a trošku se zamračila.
,,Jseš sama sebou." Řekl a dal si to na krk s úsměvem.Pohladil mě po paži a zadíval se mi na rty.
,,Co jsi jedl?" Zeptala jsem se ho abych jeho intenzivní pohled přerušila.Povzdechl si.
,,Jogurt." Odpověděl,protočila jsem očima a zvedla se.
,,Máš hlad?" S úsměvem jsem nadzvedla obočí a šla ke dveřím.
,,Co myslíš.." Řekl ironicky a vztal taky.
========================================================
With Love Mary-Sarah-Tommo :*
ČTEŠ
Strapped|LH|CZ|
Fanfiction,,Nechápu že po všech těch věcech co jsem ti provedl už necítíš tu bolest." ,,Nikdy to nepřestalo bolet,jen to nedávám najevo.." ,,Bez bolesti by člověk nepoznal radost." ,,Jsem v pořádku." ,,Můžeš říkat cokoliv,ale tvé oči říkají naprosto jiný příb...
