Pomalu jsem slezla z parapetu a šla k oknu v obyváku,ignorovala jsem ty vyšetřovatelé okolo,podívala jsem se jak Luka vedou k autu,mé slzy přetekli.
Ne,ještě je tu,ještě nebudu ta slabá.. Šeptala jsem si v podvědomí a zkřižila deprimovaně ruce na prsou.Třepala se mi brada tím jsk moc už chtěli mé emoce napovrch.
Luke se na mě ohlídl a oni ho narvali do auta.Díval se na mě zkrz okýnko a já viděla jeho slzy jak dopadají,mé emoce povolili a já propukla v záchvat breku.Dívala jsem se na něj,moje slzy stékali rychle,beze vzlyků...
Luke dal ruku na okýnko a pousmál se a jeho slzy tekli.Dala jsem také ruku na okno a snažila se pousmát,jeho auto se rozjelo a on mizel.
Povolila jsem a zpadla na zem,propukla jsem v šílený pláč přes uslzené oči už jsem pomalu nic nezahládla,ale věděla jsem že mě viděl..Naposled? Optala jsem se sama sebe a vzlykala..Někdo ke mě přiběhl,dal mi deku a pomáhal mi na nohy.
,,Slečno,jste vpořádku?" Ptal se vystrašeně,nevnímala jsem ho a dál jen vzlykala a vzlykala.
,,Slečno?" Zamával mi rukou před obličejem,podívala jsem se na něj a zakroutila hlavou.
Vzal mě do náruče,odnesl mě do sanitky a něco mi tam píchli..Chtělo se mi spát a pomalu jsem se tomu začala poddávat.
Je až nemožně ubohé jak může jeden člověk být závislí na tom druhém,dokáže ho ztáhnout na dno znovu a znovu.Tak jak to udělal on mě,dostal mě znovu na dno..Tentokrát víc,víc to bolí,víc to cítím.Zabil mi matku před očima,četl si moje zápisy,sám se mi přiznal že byl vrahem už spousty lidí ale i přesto mě zajímá co s ním bude a i přesto mě bolí že znova odchází..Je to možné?Je možné tohle vše že se děje?Nejraději bych se probudila vedle něj v posteli,před rokem kdy jsme si všeho užívali a byly jsme jen my dva..Aby tohle vše byla jen noční můra a já si mohla oddechnout..Proč to sakra nemůže být takhle?!
Probudila jsem se se silným trhnutím a zrychleně dýchala.Rychle pípající přístroj vedle mě mne velmi zneklidňoval a štval.Rozhlédla jsem se okolo..
Nemocnice? Projelo mi hlavou a já se nehápavě dívala okolo.Do pokoje vtrhl doktor v bílém plášti.Vlídně se usmál.
,,Dobrý den." Věnoval mi jeden pohled a věnoval se nějakému zapisování a hlědění na ty monitory všude kolem mě.
,,Proč,proč jsem tady?" Zeptala jsem se nehápavě a sedla si.Doktor si povzdechl a sedl si na židličku vedle postele.
,,Psychicky jste se zhroutila." Starostlivě se na mě podíval.
,,Ale já...Já,jak dlouho jsem tady?" Nadzvedla jsem obočí a jedna slza mi sjela po tváři dolů.
,,Měsíc." Odpověděl a ztáhl rty do tenké linky,zalapala jsem po dechu a mé oči se zalili slzami.
,,Nevíte co se stalo s.." Nedokázala jsem říct jeho jméno,vhánělo mi to další slzy do očí a já se před doktorem nechtěla ztrapnit tím že budu brečet.
,,Myslíte s Lukasem?" Nadzvedl obočí zpoza jeho dioptrií a já jen letmo přikývla.
,,Včera byl na trestu smrti." Špitl a mě se zatajil dech,moje oči se zcela zalili slzami a začali přetékat..
==================================================================
Tak,myslím že mě zabijete co?? :'DDDDDD
Jak jste se dočetli,Luke zkončil u trestu smrti a Sarah se psychicky zhroutila.Jak myslíte že to bude dál?Co Sarah?Jak to bude s Lukem?? Kde Sarah zkončí?
A v 41 díle jsem se konečně rozhodla koho obsadím do role Sarah :'DDDD Máte ji na boku známou nejvíc jako Hermiona ;)
Omlouvám se že jsem tak dlouho nepřidala část,neměla jsem nikde poblíž Wifi a doused ten mamrd si ji už zamkl -_- Takže se omlouvám :))
Budu ráda za vote a vaše komentíky :333
With Love Mary-Sarah-Tommo :*
ČTEŠ
Strapped|LH|CZ|
Fiksi Penggemar,,Nechápu že po všech těch věcech co jsem ti provedl už necítíš tu bolest." ,,Nikdy to nepřestalo bolet,jen to nedávám najevo.." ,,Bez bolesti by člověk nepoznal radost." ,,Jsem v pořádku." ,,Můžeš říkat cokoliv,ale tvé oči říkají naprosto jiný příb...
