Po měsíci:
Sedím doma na gauči,zničená,zdrogovaná a čekám až odbyje pátá hodina abych mohla vyjít do práce.Poslední dobou si potřebuji dávat častěji a častěji dávky.
Jsem z toho zničená,mé oči vypadají unaveně,zničeně a jsou začervenalé.Moje ruce,přesněji předlotí jsou samé modřiny a já se cítím vyčerpaně.
Tak moc nadně..
Začalo nepříjemné pípání mého mobilu který jsem okamžitě vypla nebo bych ho byla schopná rozbít.
S povzdechnutím jsem se na sebe pohlédla do zrcadla a vydala se směr věznice kde jsem si po cestě ještě vzala Strackburs.
S kamenným výrazem jsem šla uličkami ranního Londýna a pozorovala všechno dění okolo mě zpoza mého deštníku o který silně bubnovali kapky deště.
Miluji déšť,nikdy neplášu sama..
Robert je mu tak podobný..Je možné že kvůli tomu ho beru jako něco víc?Nebo je doopravdy tak pohodový,tajemný,vstřícný a starostlivý,doopravdy?Všechno mi plete hlavu a já se v tom ztrácím..Porozumím tomu někdy? Mračila jsem se nad mími myšlenkami a usrkla si z teplého karamelového frappé.
Prošla jsem každodenní kontrolou,už si na mě zvykli takže mě jen pozdravili a nechali mě jít.
Kdo by taky chtěl tady hnedka po ránu mi prohledávat kabelku. Pomyslela jsem si,odemkla k mím celám a s falešným úsměvem jsem vešla dovnitř.
,,Dobrý ráno šéfko." Pozdravil mě jako vždy první Matty.Pousmála jsem se na něj.
,,Dobré Matty." Úsměv jsem mu opětovala a šla pomalu k mé kanceláři.
,,Co se děje Sar?" Uslyšela jsem temný chraplavý a starostlivý hlas.Zastavila jsem se,vyvalila oči do kterých se nahrnuli slzy.Dívala jsem se stále nevěřícně na dveře mé kanceláře.
,,Sar?" Šeptla jsem si sama pro sebe a pootočila se na něj se slzami v očích.To co jsem uviděla mě dostalo ještě víc.
Proč,co,jak to?? Motalo se mi hlavou,jeho pohled byl zmatený a já rychle zapadla do mé kanceláře.Sedla jsem si do křesla,zchovala tvář do dlaní a přitáhla si nohy k tělu.
Pořád mě to ničí,čím dál tím víc..Pořád se mě to drží a Robert..Ne to není možné. Zakroutila jsem hlavou a svíjela se v záchvatu breku.
Jeho oči byly úplně stejné.. Panikařila jsem a nevěděla jsem jak mám na to reagovat.
Vždyť Robert má hnedé oči!! Křičelo na mě mé podvědomí,natáhla jsem se po pracovním telefonu který jsem měla jako každý den na stole.
,,Ano Sarah?" Optal se náš šéf a já zalapala po dechu abych byla schopná promluvit.
,,Dobrý den šéfe." Pozdravila jsem slušně a zhluboka se nadechla.
,,Ještě než něco řeknete,musím vás o něčem informovat." Vyhrkl ze sebe a já se zamračila.
,,Ano?O čem?" Nechápala jsem co je tak naléhavé a pomalu si utírala slzy které je stejně nahradili nové.
,,Víte,jeden z vašich vězňů byl pod falešnou identitou.Zachvíli vám dojde jeho pravá karta.Omlouvám se za komplikace,musela jste se divit že se změnil.Je obarvený a měl čočky.Vše potřebné mu bylo sebráno." Chrlil ze sebe informace a já zalapala po dechu.
Moje oči byly zalité slzami a znovu přetekli.Neměla jsem co říct.
,,Dobře..Můžu-můžu si vzít po zbytek dne volno?Já si to pak nad dělám zítra.Není mi nějak dobře." Šeptla jsem zlomeně a stiskla k sobě víčka.
Není to možné,ne to není možné.. Opakovala jsem si v duchu.
,,Šéfko!" Uslyšela jsem křik z vedlejška a podívala jsem se na dveře.
,,Dobře,ale zítra budete mít dá se říct speciální úkol.Budete muset vzít toho vězně k sobě do kanceláře a musíte ho vyslechnout." Říkal přísně a mě tekli ještě víc slzy.
,,Dobře Pane,Na shledanou." Položila jsem hovor,utřela si slzy a vešla mezi celi.
,,Volali jste mě?" Šeptla jsem potichu a snažila se vyhýbat jeho pohledu.Nechtěla jsem se na nikoho dívat,nechci aby poznali že jsem brečela.
,,Někdo tady jak nějakej čůrák buší na dveře." Odpověděl podrážděně Jack a já přešla ke dveřím,zašramotila klíčema a uviděla Mika který mě hned silně obejmul.
,,Bude to dobrý." Šeptl mi do ucha.Uviděla jsem přes Mikovo rameno Robertův pohled který se na mě díval vystrašeně,v jeho očích se zaleskli slzy a zklopil pohled.
Znovu jsem začala brečet a zabořila obličej do Mikovýho ramene.
,,Nezvládnu to." Špitla jsem potichu,Mike mě silněji stiskl a zavřel dveře.
==================================================================
Tak tadýý je takový osudový díl ;))
Tak co.pochopili jste kdo to je?
Co si myslíte že si teď myslí Rob/Luke o Mikovi?
Co myslíte že se stane dál? :))
Budu ráda za vaše odpovědi a vote :3333 Miluji vás.ani nevíte jak mě dokážete rozveselit :33
Díl věnuji @ClaireBalcarova :** Ty tvoje úžasné komentáře :333
With Love Mary-Sarah-Tommo :*
ČTEŠ
Strapped|LH|CZ|
Fanfic,,Nechápu že po všech těch věcech co jsem ti provedl už necítíš tu bolest." ,,Nikdy to nepřestalo bolet,jen to nedávám najevo.." ,,Bez bolesti by člověk nepoznal radost." ,,Jsem v pořádku." ,,Můžeš říkat cokoliv,ale tvé oči říkají naprosto jiný příb...
