,,Doopravdy ti děkuji Robe." Pousmála jsem se na něj když jsem ho zavírala do celi,úsměv mi opětoval.
,,Není zač Sarah." S úškebkem pozoroval každý můj pohyb a já uviděla jeho ruce.
,,Zachvíli za tebou příjdu." Podívala jsem se mu do očí..Je tak podobný. Povzdehla jsem si a zašla do kanceláře.
Šla jsem k zrcadlu a podívala se na svůj krk.Už se to zbarvovalo do žluta.
,,Sakra.." Povzdechla jsem si nad tím že nemám sebou nic čím bych to mohla zadělat.
Upravila jsm si rýmeček,s povzdechnutím jsem se podívala na sebe do zrcadla a rozešla se ke stolu.Vzala jsem dva balíčky kapestníků,hrnek a mastičku na otevřené škrábance,asi by se každý divil,ale já se dokážu pořezat o cokoliv.
Šla jsem ještě do mé mini koupelničky a do hrnku dala vlažnou vodu.S těmi věcmi jsem vyšla z kanceláře a namířila si to k té cele která ke mě měla nejblíže.K Robertovi.
Našla jsem klíček,ztěží jsem odemkla,nacož ze Rob jen uchechtl.Usmála jsem se a vešla za ním do celi.
,,Sedni si." Kývla jsem na matraci.Byla jsem ráda že nás kluci nepozorovali a bavili se mezi sebou což bylo překřikování.
,,Umh..Děj ruce na má kolena." Šeptla jsem a namočila kapesník.Jeho ruce se dotkli mích kolen a mnou projel zvláštní pocit.
Tak moc podobné...
Neblbni Sarah,je to jen tím že vypadá ztejně jak on. Zakroutila jsem mírně hlavou se zamračením a začala jsem mu ošetřovat poraněné klouby.
,,Jak jses dostala k této práci?" Optal se potichu aby nás moc kluci neslyšeli.
,,Přestěhovala jsem se sem a chtěla jsem nějakou práci.Někde kde se nebudu nudit a nachvíli zapomenout na můj normální život." Pousmála jsem se a zaměrovala jsem se na jeho ruce.
,,A jaký je tvůj normální život?" Otázal se a mě vyjel jeden koutek úst nahoru.
,,Složitý." Zvedla jsem k němu pohled s bolestí v očích.Polkl s přikývnutím a zkopil pohled k rukám.Jako by se něčím trápil.
,,Ta košile je mužská,nemýlím se?" Povytáhl jedno obočí a já se znovu začala věnovat jeho rukám.Cítila jsem jemné štípání v očích.
,,Ano,nemýlíš se." Přikývla jsem pomalu a namazala jsem mu rány.
,,A koho je ta košile?" Dál to rozváděl a já mu vyzvedla rukávy abych mu mohla namazat ty odřeniny od pout.
,,Vždy si všímá podrobností.." Šeptl si sám pro sebe.
,,Co?" S nakrčeným obočím jsem k němu zvedla pohled.Jen rychle zalkroutil hlavou,šlo na něm znát nervozita.
,,Nic,jen.Koho je tedy ta košile?" Pousmál se nevinně a já se na něj znepokojeně podívala.Zhodnotila jsem že z něj to už nevytáhnu.
To samé jak Luke.. Pomyslela jsem si a se zakroucením hlavy jsem mu ošetřovala rány pečlivě.
,,Od mého přítele." Šeptla jsem potichu a snažila se uklidnit aby slzy nepřetekli.
,,A jak se jmenuje?" Dál se ptal a mě to ničilo,tak moc mě to ničilo.
,,Druhé jméno měl stejné jak ty." Pousmála jsem se nad tímto faktem a párkrát jsem zamrkala.
,,Měl?" Optal se jako by mě nechápal.Zadělala jsem mastičku a všechno si vzala do ruk.Zvedla jsem k němu pohled a přikývla.
,,Ano..Měl." Pousmála jsem se nad vzpomínkami,byl mu tak podobný a já si ho prohlížela dopodrobna.Měl zamyšlený výraz,jako by se něčeho bál,něco ho ničilo.Pousmála jsem se nad tím že je mu tak podobný a jedna slza mi stekla.
Zvedla jsem se a šla pryč z celi kterou jsem zasebou zamkla a rychle jsem zmizela v kanceláři.
Pořád mě to ksakru ničí! Křičela jsem podvědomě na sebe a slzy mi libovolně stékali po tvářích.Věci co jsem měla v rukou jsem hodila na stůl,sedla jsem si do křesla,přitáhla si nohy k tělu,čelo si opřela o kolena a schytila jsem na sobě Lukovu košili..
,,Proč?!" Skoro jsem křikla a silně vzykala.
==================================================================
Jak vidíte Rob se ji vyptává víc než ona jeho :)) Sarah se pořád trápí,ale příjde mi hrozně hezké že pořád nosí jeho košili :333 Co vy na to? :)
Jste rádi že ji Rob pomohl a ona mu? :33
Myslíte že k němu cítí něco jiného než k ostatním?Třeba jen tím že je podobný? :D
Budu ráda za vaše názory a vote :3333 Neuvěřitelně mě vždycky potěšíte :333
Do konce tohoto příběhu zbývá 9 částí!! :DDD + Jsem pro vás nachystala 3 bonus chalpers ;)) :*
Promiňte že přidávám tak pozdě,ale měla jsem teď napilno ;)
With Love Mary-Sarah-Tommo :*
ČTEŠ
Strapped|LH|CZ|
Fanfiction,,Nechápu že po všech těch věcech co jsem ti provedl už necítíš tu bolest." ,,Nikdy to nepřestalo bolet,jen to nedávám najevo.." ,,Bez bolesti by člověk nepoznal radost." ,,Jsem v pořádku." ,,Můžeš říkat cokoliv,ale tvé oči říkají naprosto jiný příb...
