Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

27

„Nemůžu uvěřit, že tohle vy idioti děláte pro zábavu," zabručel Harry, přičemž si prohlížel svoje UNO karty v rukách, což brzy mohl být celý balíček. Byli jsme v mém pokoji, seděla jsem v tureckém sedu, zatímco Harry seděl na židli přede mnou. Podíval se na mě škaredě pokaždé, co jsem ho přinutila vzít si karty.

„Není možné, že bys neměl alespoň jednu vynechávací kartu, možná dokonce obracející." Zasmála jsem se jeho nedůvěřivosti v tuhle hru. Začínal být naštvaný a užívala jsem si každou vteřinu.

„Možná kdybys to nevzala tak kurevsky rychle, mohl bych si promyslet, než bych položil nějakou na hovno kartu," zabručel a položil modrou sedmičku. Uculila jsem a složila jsem třetí poslední kartu, což bylo modré přeskočení.

Položila jsem druhou kartu a ukázala jsem mu poslední.

„UNO," řekla jsem. Chystal se mi vynadat, ale začal mu nepříjemně zvonit mobil. Naštvaně stáhl rty a začal lovit mobil v kapse, bezstarostně položil všechny karty na postel, takže jsem mohla vidět, že měl každou kartu, aby vyhrál tohle kolo.

Povzdechla jsem si a posbírala jsem se, Harry se ke mně vrátil.

„Vydrž," řekl, než odešel z pokoje. Přetočila jsem oči a začala jsem promíchávat karty, zatímco jsem čekala, až se vrátí. Měla jsem dost času, abych zpracovala, co se stalo včera večer. Bylo to jako horečný sen, ze kterého jsem se nemohla probudit, pokaždé, co jsem si na to vzpomněla, mohla jsem před očima vidět jeho hlavu mezi mými stehny, jak dovedl mé tělo k orgasmu.

Něco mi říkalo, že kdyby nezaklepal na dveře, věci by mohly zajít dál a nezastavila bych ho. Harry byl pryč dobrou chvíli, a jelikož jsem byla zvědavá, vstala jsem z postele a šla jsem na chodbu. Rozhlédla jsem se a všimla jsem si, že zpod dveří jeho ložnice vycházelo světlo.

Když jsem se chystala zaklepat, uvědomila jsem si, že pořád telefonoval.

„Jo, všechno je tady," řekl a odmlčel se, pravděpodobně nechal druhého člověka mluvit. „Kde se chceš sejít?" další odmlka. „Ať tam nemusím čekat dlouho." Odmlka. „Na co?" zavrčel. „Ona není něco, co je k mání, je povinnost." To mluvil o mně? „To není výslech, něco se stane a bude to na mě." Poslouchala jsem. „Dobře! Sejdeme se tam."

„Valentino?"

Odtáhla jsem se ode dveří, abych viděla Zayna, narovnala jsem se. Díval se na mě se zdviženým obočím, zajímalo ho, proč jsem poslouchala za Harryho dveřmi. Možná ho zajímalo, proč jsem byla venku z postele tak pozdě, když jsem mu řekla, že jsem šla spát, ale ve skutečnosti jsem byla celou dobu vzhůru s Harrym.

Chystala jsem se odpovědět, když Harry vyšel z pokoje, na rameni měl stejnou sportovní tašku jako minule, vypadalo to, že v ní bylo něco těžkého. Vypadal zaraženě, když mě tam uviděl, ale jeho pohled padl na Zayna, a ta emoce zmizela.

„Jdeme," řekl nepobaveně a prošel kolem mě a Zayna.

„Kam si myslíš, že ji tak pozdě bereš?" založil si Zayn ruce na hrudi, Harry se zastavil a viděla jsem, jak se mu svaly na zádech napnuly.

„Jdeme na malou procházku," zalhal Harry, věděla jsem, že tahle „procházka" by neznamenala nic dobrého.

Zayn tím pohrdal, když přesunul pozornost ke sportovní tašce, kterou měl Harry na rameni.

„Co je v té tašce," řekl Zayn spíše jako naléhání než jako otázku.

„Co ti je, kurva, do toho," poznamenal Harry hrubě, chytil mě za zápěstí a táhl mě k sobě, když jsem se nepohnula. Nechtěla jsem s ním nikam jít, hlavně ne tak pozdě a po tom hovoru. Proč potřeboval, abych šla s ním? S kým mluvil a proč, sakra, Harry poslouchá toho člověka?