Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

35

Nepamatovala jsem si čas, kdy jsme se vrátili domů, všechno, co jsem si vzdáleně pamatovala, byla spousta kufrů u schodů a kluci jak chodili nahoru a dolů po schodech, jako by se někam chystali. Byla jsem poslána do svého pokoje, než jsem se vůbec mohla zeptat, co se dělo, i pak, jak jsem položila hlavu na polštář, nemohla jsem usnout. Slyšela jsem je chodit kolem celou noc, až jsem nakonec byla unavená a usnula jsem.

Další ráno jsem byla oslepena světly. Trvalo mi pár vteřin, než jsem si zvykla na jasnost, Harry byl v mém pokoji, vytahoval všechny mé věci z šuplíků a strkal je bezohledně do tašky.

„Co to děláš?" zaskuhrala jsem, posadila jsem se a protřela jsem si oči. Zívla jsem a protáhla jsem se, přičemž mi Harry hodil tašku k nohám.

„Odjíždíme," řekl krátce a zamračila jsem se.

„Odjíždíme?" zopakovala jsem jeho slova. „Kam?"

„Vstaň a obleč se," řekl a vyšel ven s něčím v ruce, deník. Neptala jsem se ho, věděla jsem, že byl ráno naštvaný, i po kávě. Udělala jsem, co mi řekl, oblékla jsem se, a když jsem byla připravená, šla jsem dolů. Rozhlédla jsem se po prázdném domě, neřekli byste, že tady někdo bydlel, bylo tady ticho a celý dům byl opuštěný.

Harry vešel dovnitř předními dveřmi a všiml si mě.

„Kde jsou ostatní?"

Vzal mi tašku z ruky.

„Už odjeli," řekl, vzal pár lahví vody z lednice a kývnul na mě, abych ho následovala. V autě Harry vyjel na příjezdovou cestu a znovu jsme byli na cestě.

Neměla jsem absolutně žádné ponětí, co se dělo nebo proč jsme odjížděli. Proč kluci odjeli a kam jsme mířili? Nepomáhalo mi, že mi Harry dával krátké odpovědi, jako by to bylo nějaké velké tajemství, které musel udržet.

„Můžeš mi, prosím, říct, co se děje?" zeptala jsem se nakonec, když jsme projeli okolo skladiště ze včerejška. „Kam jedeme?"

Harry se podíval do zpětného zrcátka, než se podíval na silnici.

„Bylo mi řečeno, že tě mám přesunout."

„Můžeš, prosím, přestat mumlat? Začíná mi to lézt na nervy!" vybreptla jsem, chtěla jsem se zatahat za vlasy.

Nad tím se Harry ke mně otočil.

„Co, sakra, chceš, abych ti řekl?" začínal být naštvaný. „Už tam není bezpečno, musím tě přemístit, než tě najdou a zabijou!" vyprskl a odvrátila jsem se s kroucením hlavy.

„Unesu pravdu," poznamenala jsem. „Nemusíš věci obalovat."

„O tom silně pochybuji," odpověděl Harry a zaměřil svůj pevný pohled na cestu.

***

Nevěděla jsem, proč, ale něco na téhle jízdě v autě bylo jiné, než na těch předchozích. Něco mi znesnadňovalo usnout s hlavou opřenou o okýnko a předtím jsem si na to zvykla. Měla jsem pocit, jako by se něco blížilo, něco, na co jsem nemohla přijít, ani jsem na to nemohla přestat myslet. Měla jsem pocit, jako bych jela na porážku.

Harry byl napnutá, poznala jsem to. Obvykle byl velmi klidný a včera večer jsem se dozvěděla důvod, užíval si být v autě. Byl z něčeho neklidný, párkrát jsem dokázala usnout, když jsem se vzbudila, telefonoval, a když viděl, že jsem se probudila, hovor ukončil.

Nemohla jsem se ho na to zeptat, věděla jsem, že by si myslela, že jsem byla šílená, že jsem o tom začala mluvit. Harry zastavil na benzínce a pochopila jsem to jako šanci, abych si odskočila na špinavou koupelnu v rohu. Smrděla jako palivo, jak jsem si představovala, podlaha byla mokrá a byly tam šmouhy bláta, ale hodně jsem potřebovala čůrat. Muselo mi trvat asi pět minut, než jsem si obložila záchodové prkýnko, když se ozvalo bušení na dveře.

„Co ti trvá tak zatraceně dlouho?" zamumlal Harry na druhé straně dveří.

„Nechci chytit nějakou nemoc z prkýnka, protože si na něj sednu," zavolala jsem, konečně jsem si sedla na toaletní papír a vykonala jsem potřebu. „Hned budu venku." Když jsem byla hotová, spláchla jsem toaletní papír, umyla jsem si ruce s dvakrát doporučenou dávkou mýdla a vyšla jsem z nechutných veřejných záchodů.

Otřásla jsem se z chladného vzduchu a nechutných záchodů.

„Jsi citlivka," zamumlal Harry, když jsme vešli do obchodu.

Podívala jsem se na něj.

„Musí být fajn čůrat ve stoje," řekla jsem a šla jsem ke stojanu s dobrotami. Tohle mi připomnělo, jak jsme posledně zastavili na benzíně kvůli jídlu a benzínu. Můj pohled ihned zalétl ke dveřím, kde zvonek ohlásil nové zákazníky, a povadlo mi srdce.

Byl to jen puberťák v šedé mikině s kamarády. Hlavou mi prolétly vzpomínky zastřelených chlapů na podlaze. Harry si musel všimnout mé reakce, protože se něžně dotkl mých zad a vytrhl mě z toho.

„Jsi v pořádku?" zeptal se a podívala jsem se zpátky na jídlo a na něj, znepokojeně se mračil. „Co se děje?"

„Cítím se trochu neklidně," řekla jsem.

K mé smůle si Harry povzdechl a přikývl.

„Já vím, cítím to," řekl a byla jsem ráda, že jsem měla pravdu a nebyla jsem sama. „Vezmi si, co chceš, a musíme jít."

Poslechla jsem, vzala jsem si pár věcí na cestu, Harry zaplatil v hotovosti a brzy jsme byli v autě.

„Víš, co se blíží, Fiore. Není možné, že jsi nepřemýšlel o následcích!" slyšela jsem matčin tlumený hlas přes tátovy dvojité dřevěné dveře, které vedly do jeho pracovny.

„Můžeš toho nechat, ženská. Mám plán," řekl táta, jeho hlas byl hluboký.

„Nemůžeš mu to udělat! Netrpěl už dost? Nebo já?"

„Víš, co musím udělat, Frido. Ty a Mila nejste v bezpečí, pokud bude tady." Slyšela jsem tátu chodit okolo. „Čím míň víš-."

„Ne!" zakřičela máma a trochu jsem nadskočila. „Neopovažuj se to říkat! Vím všechno, co jde! Ona si to zaslouží vědět!"

„Poslouchej mě!" uslyšela jsem zvuk odsunování židle. „Neřekneš té holce ani slovo, rozumíš mi? Necháš to na mně, běž za svými dcerami. To jsi chtěla, ne? Dcery."

„Ne takhle." Její hlas byl daleko jemnější. Jakmile jsem uslyšela, že šla ke dveřím, běžela jsem ke schodům a posadila jsem se doprostřed. Máma za sebou zavřela dveře, nos měla červený a oči plné slz. Nejdříve byla vyděšená, že mě vidí, ale brzy to přešlo, když se usmála a šla za mnou na schody.

„Co děláš venku z postýlky, zlato?"

„Slyšela jsem vás s tátou," řekla jsem a vzhlédla jsem na ni, moje malé prsty setřely slzy zpod jejích očí.

Usmála se, chytila mě za ruku a dala mi na ni pusu.

„Jsi můj malý strážný anděl, víš to? Jsi silná, Valentino. Jsi nejsilnější holčička, jakou znám." Zvedla mi ruce za krk a během sekundy odepla náhrdelník a strčila si ho do kapsy.

Slyšela jsem, jak se otevřely dveře, to byl táta, podezíravě si prohlédl mámu.

„Frido."

„Uložím ji do postele," řekla máma a zvedla mě do náruče. Když jsme byly v pokoji, uložila mě vedle Mily, která spala.

„Odpočívej."

Probudil mě Harry, světla cedule motelu zářila skrze přední sklo. Zaskuhrala jsem, nesnášela jsem motely. Následovala jsem Harryho na recepci, zaplatil pokoj a odemkl ho. Tenhle se zdál být v pohodě.

„Běž napřed," řekl Harry a odložil tašky u postele. „Potřebuju si zavolat."

_________________

O co si myslíte, že jde? Celé Harryho chování je divné. A jak všichni odjeli... To je ještě divnější. :|