Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

55

Dneska ráno jsem se probudila s hroznou bolestí hlavy, nebylo pochyb, že to bylo kvůli té ráně ze včerejška. Natáhla jsem se na noční stolek pro lahvičku Tylenolu a sklenici vody, kterou mi díkybohu Zayn donesl. Navzdory tomu, co se včera stalo, byla jsem za to vděčná.

Hlasitý burácivý hlas upoutal mou pozornost, vstala jsem z postele, lehce jsem otevřela dveře, abych slyšela, co se dělo.

„Dal jsem ti útočiště a bezpečí a takhle ses mi rozhodla odvděčit?" hlasitý naštvaný hlas patřil Vincentovi a chvíli jsem se bála, že ječel na Harryho.

„Tvoje dcera je mrcha!" slyšela jsem říct Gizu. „Možná, kdybys věci nepodělal a byl někde poblíž, možná pak by znala disciplínu, jak se chovat ke člověku!"

„To je pěkná hádka," řekla jsem ze schodiště, upoutala jsem jejich pozornost. „Máš se mnou problém od doby, co jsem tady přijela."

„Valentino," řekl Vincent, otočil se zpátky ke Gize, která po mně očima házela dýky. „To, co jsem dělal předtím, není tvoje zatracená věc. Najal jsem tě jen na jednu jedinou věc. Abys udělala zatracenou práci, ale je očividné, že nejsi dost schopná!" Vincentův hlas je hlasitý a rozhlédla se velkou místností. „Dám ti šanci odejít, ty ze všech lidí víš, že takhle věci neřeším. Ne bez následků."

Giza se uchechtla.

„Je očividné, že nevíš, co se tady děje."

S tímhle k ní Harry přistoupil a zatáhl ji za paži.

„Měla bys jít."

Pak se Giza podívala na mě a ušklíbla se, než se podívala na Harryho. Zdálo se, že něco zamumlala a pak odešla k předním dveřím. Nastalo ticho, než se Vincent podíval mým směrem.

„Ty, pojď se mnou," poručil a odfrkla jsem si.

„Už mám jiné plány."

„Já jsem se neptal." Jeho hlas se rozléhal domem. Pak Vincent šel směrem ke své kanceláři a všimla jsem si, že se Harry na mě podával, než odešel ke zbytku kluků.

Vždycky jsem mohla Vincenta ignorovat a zamknout se v pokoji, ale něco jiného mi říkalo, že jsem chtěla vědět, o co šlo, tak jsem šla dolů.

Vešla jsem do jeho kanceláře, to mi tolik připomnělo domov. Bylo to místo, které pro mě bylo zakázané, ale i tak jsem tam trávila většinu času. Skoro vždycky jsem dostala vynadáno za něco malého, vždycky jsem byla problémové dítě bez očividného důvodu. Ale být tady, v jiné pracovně s novým tátou, jsem si uvědomila proč.

„Zavři dveře." Vincentův hlas je jako kámen a jeho tón nepomáhá. Zavírám za sebou dveře a jdu k židli před velkým hnědým stolem. Vincent vzdychá, světlo tady mi umožňuje vidět stín jeho vousů a jak je jeho plešatá hlava lesklá.

A uvědomila jsem si, že pokaždé, co jsem byla v průšvihu, jsem si všímala nejmenších detailů. Jako jsem si všímala trčící šňůrky na Fiorově obleku a jak vážně jsem se soustředila na tohle místo kárání.

„Valentino." Byla jsem vytrhnuta z myšlenek, když Vincent promluvil. „Posloucháš mě?"

„Ano," odpověděla jsem.

„Tak mi řekni, co přesně se stalo."

„Co, chceš krok po kroku, jak mě tvůj zaměstnanec napadl?"

Vypadal naštvaně.

„Podívej, nevím, co říct, ale ať měla jakýkoliv problém, bylo to jednostranné."

„Proč tě uhodila?"

No, hádám, že to bylo proto, že jsem ji nazvala děvkou kvůli tomu, že jsem ji a Harryho viděla rozdávat si to ve sklepě. Ale kdybych zmínila Harryho, Vincent by ho tady mohl přivést a pak bych musela všechno vysvětlit, a nebyla jsem si jistá, že jsem to chtěla.

Tak jsem pokrčila rameny.

„Nevím."

Vincent vypadal frustrovaně, když si rukou přejel po hlavě.

„Byl jsem k tobě shovívavý, Valentino. Ale budeš mě respektovat. Jsem tvůj otec, ať to chceš přijmout nebo ne, proto, když něco řeknu, očekávám, že to bude pochopeno."

„Dáváš mi lekci?"

„Je mi líto, že jsi možná na mě rozzlobená kvůli tomu, co se ti stalo. Ale všechno, co jsem udělal, jsem udělal pro tebe. Snažím se ve tvém životě udělat změnu k lepšímu, proč to nevidíš?"

„Celý život jsem strávila jako v kleci, věř mi, že se nic nezmění."

„Tvůj život byl nespravedlivý a máš právo být naštvaná, ale já se ti jen snažím pomoct tak, jak dokážu. Moje jediná chyba je, že jsem tě nechal se špatným člověkem. I mimo vězení pořád platím za své chyby. Budeš mě trestat za to, že chci být tvým tátou?"

Než jsem mohla odpovědět na jeho otázku, ozvalo se zaklepání a oba jsme se otočili a Harryho, ve tváři měl ten samý vážný výraz. Vyhýbal se očnímu kontaktu se mnou, skoro jako by se díval skrze mě.

Čurák.

„Co se děje?" zeptal se Vincent a vstal od stolu.

„Jenom jsem chtěl informovat, že odcházím." Nad tím jsem se otočila, přičemž jsem ucítila, jak mi poklesl žaludek. Očividně mi na Harrym záleželo, bez ohledu na to, jak moc jsem ho nesnášela, pořád mi na něm záleželo. Takže slyšet, že odcházel, byl pro mě šok.

„Pokud je to v pořádku?"

„Vlastně jsem doufal, že bys dneska zůstal. Připravili jsme večeři na tvou počest za tvrdou práci a odhodlání udržet Valentinu v bezpečí."

Skoro jsem se zasmála.

Věděla jsem, že by s tím Harry nesouhlasil ani omylem, ale vidět, jak mu Vincent nedal jinou možnost, Harry jen přikývl a odešel. Pak se Vincent vrátil ke mně, neřekl ani slovo, ale viděla jsem v jeho očích smutek.

Odešel o chvíli později a já taky. Hádám, že bych Harryho sledovala odejít, jenom jsem doufala, že by ho nezabili kvůli něčemu, co jsem udělala já.

_________________

Po hoooooodně dlouhé době nový díl :) 

Nechci, aby Harry odešel, ale jsem ráda, že Giza vypadla, děvka jedna. xD