Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

39

„Já vím, jak moc jsi to chtěla, Valentino. Ale nevěděla jsem, že se to stane," řekla máma tónem s náznakem lítosti. Hladila mě po vlasech, když jsem k ní ležela zády.

„Nechápu, proč se ke mně chová tak jinak," řekla jsem. Nechápala jsem, proč Mila mohla jít ven se svýma kamarádkama ze školy na rodinný výlet, taky jsem byla pozvána, ale jako vždycky mi to táta zakázal a to bylo poslední slovo.

„Nikdy nikam nejedu."

„Jenom se tě snaží chránit. Tátové jsou takoví."

„K Mile se tak nechová," řekla jsem. „Jako by mě za něco trestal, přeju si, abych věděla, co jsem provedla." Jasně, možná jsem byla trochu lehkomyslná a odmlouvala jsem, když jsem neměla. Ale nemyslela jsem si, že se to počítalo do trestání.

„Neudělala jsi nic," řekla. „Víš, co se stalo naposledy. Jen se bojí, to je všechno."

Naposledy, co jsme jeli do kostela, byli jsme pronásledování a stříleli po nás, kulka prolétla oknem a škrábla mě na paži.

Pokroutila jsem hlavou.

„Vždycky se ke mně choval jinak než k Mile. Mám toho dost."

Slyšela jsem, jak si máma povzdechla a zmlkla.

„Trochu chci být sama." Zírala jsem na stěnu, doufala jsem, že by se rozpadla a mohla bych odejít.

Ale samozřejmě se to nestalo.

Probudila jsem se, když jsme zastavili, otevřela jsem oči a viděla jsem, že jsme byli před domem s velkým vjezdem. Rozhlédla jsem se, Harry vystoupil z auta a šel nám pro věci.

„Kde jsme?" zeptala jsem se, ale má otázka byla zodpovězena někým jiným.

„Vítejte doma." Následovala jsem hlas k neznámému muži. Měl krátké černé vlasy a lehké strniště, jeho kůže byla opálená a měl na sobě atletické oblečení. Vypadal, jako by se právě vrátil z běhu. Šel blízko ke mně, na rtech měl milý úsměv a natáhl ruku ke mně, abychom si s nimi potřásli.

„Já jsem Max, vy musíte být Valentina."

Musela jsem se chovat, jako bych nebyla uchvácená jeho tváří, hrála jsem to na pohodu a usmála jsem se na něj.

„Jsem." Přikývla jsem. Byli tady všichni neuvěřitelně sexy?

„Omlouvám se za svůj příchod, obvykle je tomu jinak."

Slyšela jsem, jak se dveře od auta zavřely, než jsem uviděla Harryho jít k domu s našema taškama.

„Vy musíte být Styles."

„Jak jsi na to došel?" odvětil Harry spíše hrubě a musela jsem se krotit, abych nepřetočila oči. Harry nedal Maxovi pořádnou šanci se představit, protože kolem nás vešel do velkého domu. Tohle místo bylo snobské, zdálo se, že ať se snažili schovat cokoli, odpoutávali pozornost od toho tímhle domem.

Tohle místo bylo uvnitř daleko větší, a když Niall vyšel ven, byla jsem ráda, že jsem viděla známé tváře potom, čím jsem si prošla.

„Rád vidím, že jste to zvládli," řekl Niall, když Harry odložil tašky.

„Co víme?" zeptal se Harry a využila jsem toho, abych se prošla po domě, doufala jsem, že bych narazila na zbytek. Nechtěla jsem kolem slídit, ale myslela jsem si, že podívat se po východech a kam vedli, nebylo špatné pro případ, kdyby se něco stalo. Zahrada byla stejně krásná jako zbytek domu, tráva byla zelené a zdravá, uprostřed byl nekonečný bazén a pod zahradou to vypadalo, že byl vinohrad.