Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

22

Poté, co jsme s Harrym zůstali vzhůru skoro do čtyř do rána, šla jsem zpátky do svého pokoje, než jsem ho uslyšela, jak šel po schodech a odešel předními dveřmi.

Neměla jsem ponětí, kam šel nebo proč vůbec šel ven tak brzy ráno, ale nemohla jsem usnout, takže jsem šla dolů a vzala jsem si jabko, než vešel Zayn do kuchyně, usmál se na mě a posadil se ke stolu.

„Dobré ráno," řekl, díval se na mě a červenala jsem se.

„Dobré ráno," zamumlala jsem za jabkem, uchechtl se.

„Proč jsi vzhůru tak brzy?" zeptal se. Nechtěla jsem, aby věděl, že jsem byla v Harryho pokoji celou noc, tak jsem pokrčila rameny.

„Vzbudila jsem se a nemohla jsem usnout," řekla jsem a přikývl. „A co ty?" zeptala jsem se a kousla jsem si do jabka.

„Jdu na nějaké pochůzky," řekl krátce. Chtěla jsem se zeptat, na jaké pochůzky, ale jeho obličej, jaký udělal, mi řekl, že to bylo přesně to, co jsem si myslela.

Chystal se někoho zabít. Nad tou myšlenkou jsem se otřásla.

„Ou." Bylo vše, co jsem řekla. Sáhl si do vnitřní kapsy kožené bundy a vytáhl krabičku cigaret, než si jednu strčil mezi rty a zapálil ji.

„Kdy budeš zpátky?" zeptala jsem se.

Pokrčil rameny.

„Nejsem si jistý, ale až se vrátím, můžeme se dívat na nějaké filmy," řekl, usmála jsem se a přikývla jsem. Usmál se, vstal ze židle a natáhl se přes stůl, než mi dal pusu na rty, naprosto mě zaskočil.

„Uvidíme se," řekl a odešel ze dveří.

Po malé snídani jsem se rozhodla pro sprchu, pak jsem šla dolů, a když jsem byla na posledním schodě, otevřely se dveře a v nich stál Harry.

„Ahoj," řekla jsem, byla jsem překvapená, že byl zpátky. Podíval se na mě a šel ke kuchyni se mnou v zádech.

„Kde jsi byl?"

„Pochůzky," řekl a vypil lahev s vodou z lednice. Hodil flašku do kaše, než přešel k dřezu a začal si umývat ruce od něčeho, co vypadalo jako zaschlá krev, zabylo mi zle. Všiml si toho a domyl si ruce.

„Zvykni si na to," řekl.

„Jak můžu? Živíš se zabíjením lidí." Otřásla jsem se.

„Abych tě ochránil, zníš trochu nevděčně," řekl a převrátil oči. Ignorovala jsem ho a šla jsem ke gauči, o pár vteřin později taky k němu došel a posadil se na vzdálený konec.

„Vidím, že ses vrátil ke svému náladovému já," zabručela jsem, poukazovala jsem na to, jak byl během pár hodin úplně jiný člověk.

„Být milý není úplně má vlastnost," vypíchl, hrál si s prsteny na jeho prstech.

„To vidím," řekla jsem a zněla jsem naštvaně. „Můžeš se alespoň snažit být ke mně milý? Neřeknu to nikomu, jestli je to to, co si myslíš," řekla jsem. Neměla bych ho prosit, aby byl na mě hodný.

„Chceš, abych byl k tobě milý?" zvedl obočí a přikývla jsem.

„Řekl jsi, že jsi chtěl, abych tě měla ráda," řekla jsem, vzpomněla jsem si na jeho slova. Podíval se k televizi, než hleděl zase na mě.

„Přijď do mého pokoje," poručil místo požádání.

„Na co?" zeptala jsem se, to bylo podruhé, co to řekl.

„Jen, aspoň jednou mě poslechni," řekl, držel se, aby na mě nevyletěl. Neřekla jsem nic jiného a jen jsem přikývla. Podíval se ode mě jinam.