Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

51

Harry dva poslední dny strávil chozením po svém pokoji, mohla jsem se soustředit jen na to, když jsem nemohla v noci spát. Po našem rozhovoru jsem lépe pochopila, proč to dělal. Jasně, byl dost špatný v chránění mě, ale byla jsem v bezpečí. Možná by si vedl lépe na dálku, ačkoliv jsem o tom silně pochybovala.

Chodil kolem mě, jako bych tam ani nebyla a díval se skrze mě jako skrz ducha. Moc jsme nemluvili a byla jsem si jistá, že to bylo kvůli tomu, jak byl zaneprázdněný balením. Ale zase, neměl toho moc, měl jen zbraně a malou skříň s černým oblečením, kromě toho neměl důvod, aby mě takhle ignoroval.

Bylo vtipné, jak se karty obrátily. Před pár dny jsem já ignorovala jeho a teď to dělal on mně. Nebyla jsem si jistá, kdy měl odjíždět nebo jak dlouho by byl pryč, doufala jsem, že by to nebylo dlouho. Meetingy mezi ostatními se znásobily a zase jsem byla na začátku. Byla jsem všemi okolo ignorována. Jak jsem se mohla v domě plném lidí cítit tak opuštěně?

Poslední dvě noci jsem se probudila ve studeném potu, zdálo se mi o tom, jak jsem zastřelila Ricka. Mohla jsem slyšet nabíjení zbraně, vibraci v pažích, když jsem vystřelila, hlasité nesnesitelné zvonění v uších a pohled, který mi Harry věnoval, takový jsem nikdy neviděla.

Z nějakého důvodu mě ten pohled děsil více než tělo v kaluži krve na asfaltu.

Bylo to zklamání, co jsem v něm viděla? Rozhodně nebyl v pozici, aby mě soudil.

Ucítila jsem v břiše ostrou bolest, až jsem se probudila a ucítila jsem mokro mezi nohama, natáhla jsem se k lampičce a uvědomila jsem si, že to byla krev.

„Sakra," zamumlala jsem. Stejně jako jsem vstávala, otevřely se dveře od mého pokoje a dovnitř vešel člověk, který mě ignoroval.

Rychle jsem se posadila zpátky a zakryla jsem se. Harry byl bez trika, z vlasů mu kapala voda a tekla mu po zádech, nabyla jsem z toho dojmu, že právě vylezl ze sprchy.

„Sakra, přistihl jsem tě při tvé intimní chvilce?" zavtipkoval s obvyklým výrazem.

„No-."

„Nebudu tady dlouho, bez obav," přerušil mě a posadil se do noh mé postele. „Nejdříve, nechci, aby sis myslela, že tohle je řeč o tom, jak mi bylo potěšením s tebou pracovat a že mi budeš chybět. Nebylo to potěšení, byla to hrůza a nebudeš mi chybět, ale bude mi trvat dlouho, než zapomenu, jak otravná jsi byla."

Přetočila jsem oči a založila jsem si ruce na hrudi, přičemž jsem se opřela.

„Víš, máš celý život na to, abys byl čurák, měl bys zvážit den volna."

„Pravda je, že mi není moc příjemné tě tady nechat. Nevěřím nikomu, aby tě měl na starosti, abych byl upřímný." Sledovala jsem, jak si nehty škrábal jizvy na kloubech. „Mám bezpečné místo dvanáct hodin odsud v Otsegu. Koupil jsem to tam před několika měsíci, ale má to silo a je to perfektní na schování, kdybychom potřebovali," Harry blábolil a nemyslela jsem si, že přemýšlel o tom, co říkal.

„Říkáš, že chceš, abych s tebou bydlela?" tázavě jsem zvedla obočí a Harry se narovnal.

„Ne," řekl. „Jenom říkám, že jestli věci začnou být špatné, nebudu váhat a vezmu tě tam, kde budeš v bezpečí."

„A co ostatní?"

„Ostatní mě nezajímají." Tentokrát nepřerušil oční kontakt, což musím přiznat, mě zastrašilo. Dával mi smíšené signály. Jeden den mi říkal, že na mě sere nebo to, co udělám, a další den mi řekl, že jsem byla vše, na čem záleželo.