Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

05

Po zbytek cesty jsem se ho snažila co nejvíce ignorovat, zvláště když pokaždé zaskuhral, co se omylem dotkl své zraněné paže.

Kromě toho mě to zajímalo, protože jsem se narodila s přirozeným instinktem pomáhat lidem. Nedobrovolně jsem se přinutila ho co nejvíce vytěsnit.

Po asi další hodině jsme dorazili do dalšího motelu, tenhle vypadal hůř než ten, kde jsem byla minulou noc. Pokoj, ve kterém jsme byli, měl dvě postele s hnusným limetkovým povlečením, koupelnu a malou televizi na zdi.

Pokoj byl tmavý s výjimkou světla z otevřených dveří z koupelny, kde si muž, jehož jméno jsem pořád neznala, čistil ránu. Posadila jsem se na postel, dívala jsem se na své nohy, na kterých jsem měla malé ranky od kamínků, na které jsem šlápla, když jsme utíkali z obchodu. Neměla jsem ponětí, co ti muži byli zač, nikdy jsem je neviděla, ale myšlenka na mého otce, že je poslal, nebyla daleko. Možná se mě snažili dostat zpátky, ale zase, proč by stříleli? Mohli mě zastřelit a věděla jsem, jak byl táta ochranitelský, pochybovala jsem, že by chtěli čelit dopadům.

„Do prdele," zaskuhral. „No tak." Naklonila jsem se na posteli dopředu a viděla jsem, jak si mačkal paži, asi proto, aby vytlačil kulku, než si v podstatě do rány strčil pinzetu. Přikrčila jsem se a než jsem to věděla, uslyšela jsem kovový zvuk, jak něco spadlo do umyvadla.

„Zatraceně." Povzdechl si úlevou. Omotal si pevně gázovou páskou, kterou koupil na cestě do motelu, paži, aby se ujistil, že mu nevytékala z toho krev.

Už jsem se osprchovala, takže nebylo třeba, abych dělala něco jiné kromě toho, že jsem seděla, což mě dost bavilo. Sledovala jsem, jak ten muž přešel ke své posteli, lehající si na přikrývku, neobtěžoval se převléct a jen si svlékl triko.

„Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se konečně po dvou dnech naprostého ticha, pořád jsem neznala jeho jméno.

„To není tvoje starost," zamumlal, dále ležel na zádech a chvilkově zavíral oči.

„Jak ti mám říkat?"

„Nevím, co tě přimělo si myslet, že můžeš se mnou mluvit."

„Mám právo znát tvé jméno," naléhala jsem, nutícího si otráveně povzdechnout.

„Styles," řekl po chvíli.

„Styles?"

„Mám ti to vyhláskovat?"

Super. Skončila jsem se sarkastickým únoscem. Mohlo by být hůř.

„Takže to je přezdívka?"

Nic neřekl, jen se otočil na bok a vyhnul se poraněné paži.

„No," řekla jsem. „Já jsem Valentina."

„Já vím," zamumlal. „Teď sklapni a nech mě, kurva, být."

„Proč jsi takový kretén?" zeptala jsem se, měla jsem dost jeho hrubého chování ke mně. Byl ke mně celý den zlý a včera taky, nikdy jsem nepotkala nikoho tak nepříjemného. Styles neodpověděl.

„Alespoň mi řekni, kam mě vezeš."

„Jsem tady, abych tě chránil před lidmi, kteří ti chtějí ublížit, takže to dělám," poznamenal. Nepochybovala jsem o tom, že by můj otec pro mě chtěl něco jiného, než bezpečí. A jak jsem řekla. Žila jsem s kufrem z bezpečnostních důvodů. Takže zatím se Styles ke mně nedonutil, ani mě neprodal. Všechno, co jsem musela dělat, bylo, doufat v nejlepší a dávat si kolem něj pozor, nemohla jsem mu věřit.

Nic nedávalo smysl, ale neměla jsem kam utéct. Upřímně, kdybych si měla vybrat mezi útěkem, kde jsem nikoho neznala, nebo zůstat s někým, kdo byl očividně poslán, aby mě chránil, asi bych u něj měla větší šance.

Jenom jsem doufala, že to byla správná možnost.

Chvíli jsem se dívala na televizi a Styles si zdříml na posteli vedle mě, fantazírovala jsem o tom, jak bych vzala zbraň, kterou pevně držel v ruce, zatímco spal, a použila bych ji proti němu. Tím bych se vystavila nebezpečné situaci vzhledem k tomu, že mě nikdo nenaučil ji používat. Můj táta byl hodně ochranitelský, dal by mi zaracha, kdyby vycítil, že jsem se dotkla zbraně.

Vždycky říkal, že jsem neměla potřebu použít zbraň, když měl chlapy, kteří mě chránili. Kdybych se to naučila, teď by mi to dost pomohlo. Taky jsem se představovala, jak uteču, ale neměla jsem kam. Taky dveře zavrzaly, když jsme vešli. Nezmiňuji, že Styles měl lehké spaní soudě dle toho, jak je otevřel, když jsem vstala, abych si zašla do koupelny.

„Hej," zavolala jsem na Stylese, který se téměř okamžitě probudil.

Podíval se na mě a protřel si oči.

„Co?"

„Byly to dva dny, kdy jsem něco jedla, mám hlad." Pokud čekal, že budu pokaždé utíkat, alespoň by mě měl nakrmit.

Styles něco zamumlal, než vstal a šel k tašce na podlaze. Slyšela jsem, jak v ní něco hledal, než vytáhl pouta.

„Co si, sakra, myslí, že s nimi budeš dělat?" zeptala jsem se a zamračila jsem se.

„Nemůžu tě vzít s sebou," řekl a chytil mě za zápěstí a v podstatě mě táhl k posteli. „Nevěřím ti tady o samotě."

Zapnul mi pouta kolem jednoho zápěstí a druhé omotal kolem šprušle postele a zapnul mi ho na druhé zápěstí, takže jsem se nemohla dostat ven. Trochu zatáhl za mé zápěstí, aby viděl, že drží.

„To je tak ponižující," zamumlala jsem. Měla jsem na sobě stejné oblečení, měla jsem hlad a teď jsem byla připoutaná k posteli.

K tomu všemu urval kus pásky, kterou mě dříve svázal.

„Jsi takový blázen, mám jen pět stop, nepotřebuji tolik omezení."

„Hned budu zpátky," řekl a nalepil mi pásku na pusu. Sledovala jsem, jak si oblékl triko, vzal si zbraň a odešel. O pár vteřin později jsem uslyšela zamykání dveří.

Povzdechla jsem si a opřela jsem si hlavu o čelo postele. 

______________

Jako by, to, co Valentina říká, dává logiku. Spíše si to myslí.:D A Styles je pěkný kretén. Doufám, že vás to baví? :) 

Tahle kapitola je od té původní úplně jiná. o.o A jak ji svazuje...

Edited