Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

15

Liam dodržel slib, že mě zavede dovnitř. Bylo to fajn, byla jsem vyčerpaná. Měla jsem chuť jen spát a málo jíst. Sundala jsem si ponožky a svlékla jsem si kraťasy, než jsem uslyšela hlas ve tmavém pokoji.

„Bavila ses dobře?" byl to Styles.

Rychle jsem si stáhla tričko a otočila jsem se ke dveřím, kde byl.

„Co tady děláš?" vynadala jsem mu, sledovala jsem, jak přešel k šatníku, který jsem ještě nevyužila, a vytáhl oblečení.

„Přišel jsem si pro věci," řekl. „A ujistit se, že jsi zamčená." Když si vzal věci, podíval se na mě.

„Byl tohle tvůj pokoj?" zeptala jsem se, posadila jsem se na postel a stáhla jsem si deku k pasu, abych se zakryla bez oblečení. Jen souhlasně zahučel a vytáhl deku a polštáře.

„Kde budeš spát?" zeptala jsem se.

„Běž spát, zítra brzy ráno vstáváš," řekl, než zavřel dveře. Uslyšela jsem, jak zadal kód a potom zahýbal klikou, aby se ujistil, že dveře byly zamčené.

Povzdechla jsem si, dala jsem si vlasy do drdolu, než jsem si lehla, přitulila jsem se k polštáři a rychle jsem usnula.

***

Vzbudil mě zvuk, jak něco v pokoji spadlo, okamžitě jsem se posadila a viděla jsem Stylese, jak se na mě díval, zatímco zvedal židli ze stolu. Vypadalo to, že ji upustil naschvál.

„Ou, super, jsi vzhůru," řekl.

Zaskuhrala a spadla jsem zpátky na postel, nechtěla jsem opustit její pohodlí.

„Kolik je hodin?"

„Půl šesté," řekl, než jsem ucítila, jak stáhl přikrývku z mého těla, natáhla jsem se pro ni zpátky, pořád jsem na sobě neměla žádné kraťasy. „Vstávej," řekl a odešel z pokoje. Zůstat v posteli celý den nebylo možné.

Proč by mě, sakra, budil tak brzy?

Vstala jsem z postele a šla jsem k tašce na zemi, vytáhla jsem si džíny, černé boty a šedou mikinu. Všimla jsem si Stylesova černého trika, které mi půjčil, abych si utřela krev ze rtu.

Vrátila bych mu ho později, vyčistila jsem si zuby, než jsem si nechala vlasy v drdolu ze včerejšího večera a šla jsem dolů, kde nebylo nic jiného než tma a světlo ze zahrady. Celý dům byl potichu a uvědomila jsem si, že jsme museli být jediní vzhůru.

Když jsem byla venku, studený vítr a lehké mrholení mě zasáhlo do obličeje. Byla jsem ráda za svůj výběr oblečení. Rozhodně jsem nebyla zvyklá na takové počasí, v Mexiku bylo v zimě skoro vždycky horko. Nejnižší teplota byla sedmnáct stupňů a jednou v životě jsem viděla sníh, jestli se tak dá říkat té nejjemnější vrstvě prakticky neexistujícího sněhu.

„Hej!" slyšela jsem, jak na mě zavolal Styles z dálky a vytrhl mě z myšlenek o chladném počasí. „Hýbni kostrou!"

Zabručela jsem, přičemž jsem šla po rozbředlé zemi plné mokrého listí a bláta. Styles byl blízko jezera se zbraněmi, municí a terčem na stromě, když jsem k němu došla.

„Co tady děláme?" zeptala jsem se a protřela jsem si oči od spánku, ze kterého jsem byla přerušena. Ruce jsem si omotala kolem těla a snažila jsem se necvakat zuby ze zime.

„Víš, jak používat zbraň?" zeptal se Styles, vytáhl zásobník a strčil tam čtyři náboje. Vzal černou zbraň a nabil ji.

Sledovala jsem, jak to udělal takovou rychlostí, až mi naskočila husí kůže. Nebála jsem se zbraní, ale ani jsem nebyla z jejich blízky nadšená.

„Nechci se k nim moc přibližovat," řekla jsem a založila jsem si paže.

„Jen pojď sem." Ignoroval mě, zaskuhrala jsem a šla jsem k němu, Styles naznačil ke zbrani, kterou zpátky rozebral. „Nabij ji," poručil. Dívala jsem se na čtyři ležící náboje a zásobník na uřezaném kmeni stromu. Věděla jsem, jak nabít zbraň, tak jsem udělala, co jsem uměla.

„Musíš být rychlejší," řekl, vzal je a znovu je vytáhl. „Udělej to znovu. Rychleji," řekl a vytáhl zásobník a náboje. „Udělej to znovu. Tentokrát rychleji, řekl a zafuněla jsem. Tentokrát mi jich pár spadlo na mokrou zem a udělal to sám, rychle dovnitř strčil náboje a nabil, než namířil na stromy na druhé straně jezera s vybledlým černým X a dírami po kulkách.

„Takhle."

Procvičovala jsem nabíjení, jak mi řekl, připadalo mi to jako hodiny, dokud jsem to konečně nepochopila a slunce bylo venku.

„Teď budeš střílet," řekl a vzal mi zbraň. „Zatáhni za pojistku, abys nabila zbraň," řekl a udělal to s jeho. Jak jsem to zkoušela, bylo těžké za pojistku zatáhnout, ale zvládla jsem to.

„Teď vystřel," řekl.

Položila jsem prst na spoušť, zaměřila jsem se na X, stejně jako mi začala uhánět mysl a srdce se mi splašilo. Byla jsem z hlasitých zvuků vyděšená a ruka se mi prakticky třásla. Povzdechla jsem si.

„Fakt nechci," řekla jsem a otočila jsem se na něj se zbraní. Styles strčil do mé ruky, položil na mou ruku na spoušť vlastní. Bez váhání vystřelil. Držel mi ruku, aby mi necukla od síly, kterou zbraň měla, a ruka mi zavibrovala.

Byla jsem tímhle zaskočená a věděla jsem, že byl naštvaný.

„Řekni mi něco." Vytrhl mi zbraň z ruky. „Pokud je před tebou někdo se zbraní a bude se tě pokoušet zabít a ty budeš mít zbraň v ruce, nebudeš se bránit?" zeptal se naštvaně a věděla jsem, že měl pravdu. „Naučit se bránit je instinkt. Jestli máš přežít, zmáčkneš podělanou spoušť, nabiješ a vystřelíš." Zatnul zuby.

„Řekla jsem, že nechci," pověděla jsem odmítavě a škaredě jsem se na něj dívala.

„Lidi, co se bojí zbraní, mě serou."

„Je to upřímný strach," vypíchla jsem. „Jak vidím zbraně zabíjet lidi, asi chápeš, co tím myslím."

„Lidé zabíjejí lidi, zbraně samy od sebe nestřílí," odpověděl. „Ve světě mafie jsou zbraně jediný zdroj přežití. Přežiješ, pokud víš, jak je použít, nebo zemřeš, pokud nevíš. Nebudu tady vždycky, abych tě chránil. Takže kdykoli, kdy budeš v nebezpečí, budeš vědět, jak použít zbraň. V tomhle životě nemáš čas se něčeho bát."

„Udržuje tě naživu, že máš strach," řekla jsem. „Dýcháš, tak čeho se bojíš?" sledovala jsem, jak schoval věci do tašky. Pak si ji hodil přes rameno.

„Strach je pro děcka," řekl Styles. „Zítra budeme pokračovat, tak ti radím, aby ses přestala bát, než tě přinutím," řekl a prošel kolem mě bez jediného pohledu.

Po chvíli, kdy jsem venku byla sama, jsem se rozhodla jít dovnitř. Kluci seděli okolo stolu v kuchyni, jedli cereálie, než odtrhli pozornost od televize.

„Takhle přesně víte, že je Styles zpátky," řekl Niall. „Když slyšíte střelbu v posraných pět ráno," zabručel, zdálo se, že jsme ho probudili. „Mysleli byste si, že se naučil, proč je ticho."

„Dáš si s námi snídani, Tino," řekl Louis, zase na mě zavolal tou zkratkou. Doslova nikdo jiný mi tak neříkal, jen sestra, začala mi tak chybět ještě více.

Chtěla jsem jim zavolat.

Zayn vstal a vysunul židli vedle něj a usmál se na mě.

„Pojď," řekl a otočila jsem se k Harrymu, který byl za kuchyňským ostrůvkem a škaredě se díval na Zayna.

„Dáš si s námi snídani?" zeptala jsem se, podíval se na mě a pak zpátky na Zayna s hrnkem kávy v ruce.

„Ne." Upravil si tašku na rameni a vzal si notebookz kuchyňské linky. „Dobrou chuť," řekl, než šel nahoru.

____________

Momentálně nedokážu vymyslet žádnou vhodnou poznámku, jelikož musím z plných plic zpívat Black And White a připravit všechny sousedy o sluch. Sorrynotsorry.:DDD

Edited