Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

50

Pitomý Harry. Kdo si, sakra, myslí, že je? Věděla jsem, že moje ticho ho trápilo, protože dva dny se snažil držet poblíž. Ačkoliv jsem vždycky dělala, co jsem mohla, abych se mu vyhnula. Moc to nepomohlo, neměl zábrany, když došlo na mě, ale rychle jsem se naučila zamykat.

Byla jsem ráda, že jsem se se Zaynem zase začala bavit, Harryho to sralo ještě více, když jsem otevřeně projevovala náklonnost Zaynovi, když jsem věděla, že se Harry díval. Byla to ode mě hrozná věc, já vím, ale v tu chvíli jsem Harryho nesnášela a byla to jediná věc, o které jsem věděla, že ho štvala ještě více než moje dotěrnost.

„Nevím tady ani o jednom člověkovi, který se tady zajímá, Nialle." Slyšela jsem Louise, když jsem vešla do pokoje s kulečníkem. Louis si zarovnával tágo k osamělé kouli, zatímco svíral cigaretu mezi zuby, ani jednou ji neodložil. Liam, Max, Louis a Niall byli okolo stolu, doufali, že by Louis minul, ale tajně zafuněli, když se trefil.

Nemohla jsem si pomoct, ale všimla jsem si, že Zayn, Giza a Harry tady nebyli.

„O čem se bavíte, hoši?" řekla jsem. Podle jejich pohledů byli překvapení, že mě tady viděli. Byl pátek po půlnoci a nemohla jsem spát.

„O ničem zajímavém." Pokrčil Niall rameny, přičemž položil prázdnou lahev od piva na stůl. „Louis si nemůže pomoct a říká sračky, že, kámo?"

„Já jenom neštěkám, kámo. Proto můžu říkat sračky, jaké chci," poznamenal Louis a přetočila jsem oči. Vzhlédl a podíval se po dalším tahu, než znovu promluvil: „Co tady děláš?"

„Nic." Pokrčila jsem rameny. „Nudila jsem se." Doufala jsem, že bych narazila na Zayna, ale očividně byl zaneprázdněný s Gizou a Harrym, zajímalo mě, co dělali.

O bože, doufala jsem, že to nebylo to, na co jsem myslela. Vidět Harryho a Gizu bylo už dost rozrušující.

Než se moje mysl mohla začít potulovat, dovnitř vešli další lidi a byli to ti tři, co tady chyběli. Giza se posadila na židli vedle Maxe, vzala mu cigaretu a naprosto mě ignorovala. Zayn šel ke mně, ale než mohl ke mně dojít, Harry ho předběhl.

„Pojď se mnou," řekl Harry.

Odvrátila jsem se od Zayna k Harrymu a zamračila jsem se.

„Myslím, že jsem v pohodě," řekla jsem a zahákla jsem paži okolo Zaynovy. „Jdeme."

Harry neřekl nic jiného a Zayn taky ne, načež mě nechal, abych ho vyvedla z místnosti, v níž panovalo ticho. Věděla jsem, že kluci se po nás asi dívali, ale bylo mi to jedno.

Zayn se zachechotal, když jsme byli venku a pustila jsem ho.

„Kvůli čemu to bylo?" zeptal se a chvilkově se ohlédl zpátky, přesně mi řekl, na co narážel.

„Harry-," začala jsem, ale zastavila jsem se, když Zayn zatnul čelist. „Promiň, jenom jsem s tebou chtěla strávit nějaký čas. Doufám, že je v pohodě, že jsem tě odtáhla?"

„Jasně. Víš, není to tak, že bych měl něco lepšího na práci." Zayn si strčil ruce do předních kapes černých džín, přičemž jsme šli nahoru.

Chtěla jsem se ho zeptat, co dělali, asi jsem se mohla zeptat a asi by mi to řekl. Harry byl ten, u koho jsem se musela znepokojovat, když jsem se takhle ptala, Harry by mi to neřekl. Ne ochotně.

„Jsi v pořádku?" zeptal se Zayn a uvědomila jsem si, že jsme byli v mém pokoji.

Vzhlédla jsem na něj a přikývla jsem.

„Můžu se tě na něco zeptat?"

Něco mi říkalo, že přesně věděl, co se mi honilo hlavou, chci říct, musel s tím, jak se na mě díval „vidím skrze tebe".