Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

21

Zvuk házení předmětů nebo hýbání s nimi, stejně jako udeřil hrom, mě probudil. Když jsem se podívala na hodiny, bylo 3:15. Neviděla jsem smysl v tom, abych šla znovu spát, ne že bych mohla, když jsem se hodinu převalovala, než jsem usnula, nedokázala jsem si představit, jak těžké by to bylo. Šla jsem ke dveřím, a když jsem zkusila kliku, ulevilo se mi, nebyly zamčené.

Rozhlédla jsem se po tmavé chodbě plné pokojů a schodiště, všimla jsem si, že něco se zablesklo v Harryho pokoji mezírkou pod dveřmi. Déšť a hromy způsobily, že moje kroky ve tmě byly děsivější.

Když jsem došla k jeho dveřím, stála jsem za nimi, debatovala jsem, zda bych měla nebo neměla jít tam, věděla jsem, že by z toho nevzešlo nic dobrého. Ale dělal tam takový hluk, až jsem se divila, že nikoho jiného neprobudil.

Zaklepala a ten hluk ustál, než šly těžké kroky pomalu ke dveřím. Světlo na druhé straně mi dovolilo vidět pod dveřmi jeho stín. Pomalu odemkl a odešel.

Stála jsem za dveřmi, nasbírala jsem dost kuráže a otevřela jsem. Rozhodla jsem se vejít dovnitř poté, co mi mé vědomí řeklo, abych se vrátila do pokoje a šla spát, ale zase jsem ho neposlechla.

Rozhlédla jsem se, všimla jsem si krabic, které byly různě rozházené po pokoji a neuspořádané jako minule. Podívala jsem se ke gauči, jeho holá záda byla přehnuta přes gauč, asi se opíral na kolenou.

Byl bez trička a jen v černých džínách, když jsem se k němu přiblížila.

„Harry?" zašeptala sem jemně, tak, aby mě mohl slyšet, ale dost slabě na to, aby si nevšiml, že jsem vyslovila jeho jméno.

„Co je?" zeptal se, nedíval se na mě, ale na stěnu před sebou, skoro jako v transu.

„Jsi v pořádku?" zeptala jsem se, posadila jsem se vedle něj na gauč a složila jsem si nohy pod sebe. „Proč jsi vzhůru?"

„Nemohl jsem spát," řekl klidně. Když se ke mně otočil čelem, viděla jsem pod jeho očima jemné kruhy, na sepnutých rukách měl na kloubech odřeniny a modřiny. Když jsem to uviděla, natáhla jsem se k němu, odklonil se a chytil mě za mé poraněné zápěstí z naší dřívější hádky, zaskuhrala jsem. Když si všiml mé reakce, podíval se na to a prsty přejel po stopách, zmateně jsem na něj zírala.

Myslím si, že byl potěšený z toho, jak si se mnou zahrával.

„Bolí to?" zeptal se, pořád se na to díval, když jsem neodpověděla, vzhlédl na mě, hledala jsem očima v jeho obličeji nějaké emoce, ale nic jsem nenašla, věnoval mi chladný pohled. Shlédl na mé rty, všiml si strupu, jak jsme vyskočili z okna. Zvedl ruku k mému obličeji, položil palec na můj poraněný spodní ret, než ho potlačil dolů a pustil.

„Bojíš se mě, že?" zeptal se temně.

„Ne," lhala jsem. Nikdo mě neděsil tak moc, jako on, když byl naštvaný. Zvláště když na mě namířil zbraň, můj život byl doslova v jeho rukách.

„Lžeš," řekl a jeho oči zahalila tma a ptala jsem se sama sebe, jestli se mi to zdálo, ráda bych se probudila.

„Děsíš mě," přiznala jsem, viděla jsem, že nebyl důvod lhát, když viděl skrze mě. „Znám tě a vím, každý by se bál."

„Neznáš mě."

„Vím, že tvůj vztek nemá hranice. Pořád u sebe nosíš zbraň. Není to s tebou zrovna procházka růžovým sadem."

„Ani s tebou," odvětil. „Je na tobě něco, na co nemůžu přijít. Unikáš nevinnosti, ale vím, že je za tím něco jiného, co nechceš, aby někdo jiný viděl."

Podívala jsem se na něj zmateně, nerozuměla jsem, co se snažil říct.

„Něco, za co se stydíš."

„Nic neskrývám." Zamračila jsem se, kam se snažil dostat?

„Víš, je to vtipné. Nemůžu přestat myslet na toho chlápka v uličce."

Má mysl se vrátila do San Francisca, jak jsem utekla, našel mě v uličce. Vzpomněla jsem si na toho chlapa.

„Mlátila jsi ho do hlavy, jako by to nic nebylo."

„Bránila jsem se," řekla jsem. „Měla jsem ho nechat, aby mě znásilnil?

Harry pokroutil hlavou.

„Možná dokážeš oblafnout sama sebe, ale mě ne. Taky ten vztek dobře znám."

„Takže říkáš, že jsem stejně podělaný člověk jako ty?" založila jsem si ruce na hrudi.

„Kdo ví," řekl Harry nonšalantně, i když mi něco říkalo, že věděl více, než pouštěl ven. Po chvíli ticha a hlasitém hromu se zhluboka nadechl a vzhlédl do stropu.

„Jaký byl skutečný důvod, že jsi tady? Zayn neměl použitelné kondomy?"

„Co s ním máš za problém? Proč tě tolik obtěžuje?"

Pokroutil hlavou.

„Není to nic osobního," řekl a poklepal prsty o láhev piva.

„No nevypadá to tak."

„Je prostě, zasahuje do toho, to je všechno."

„Do čeho?" zvedla jsem obočí.

„Do prdele, nemusíš všechno vědět!" byl naštvaný. „Přestaň být tak zvědavá."

Převrátila jsem oči.

„Řekl jsi, že zkusíš být milý," připomněla jsem mu. „Úplně přesně ti to nejde."

„Jak můžu, když mi celou dobu lezeš na nervy?"

„Ale prosím tě, všechno tě hned naštve. Nejde říct, co tě nasere a co ne."

„Je to tady, jde do obrany a tak," řekl a prokřupal si klouby.

„Nejdu do obrany," řekla jsem, zvedl obočí, jako by mi říkal vidíš?. „No, možná trochu. Ale jen proto, že mi taky lezeš na nervy," řekla jsem a byla to pravda. Nikdy jsem neměla nikoho, kdo by se mi dostal tak moc pod kůži jako on.

„Jako dva lidi, kteří se nemůžou vystát, máme jednu věc společnou," řekl, otočil se ke mně. „Lezeme si vzájemně na nervy."

Přikývla jsem. Poprvé měl pravdu a neobtěžovala jsem se říct něco jiného. Trochu jsme tam jen tak seděli, poslouchali jsme, jak pršelo na střechu a hřmělo. Vždycky jsem milovala bouřky, v Mexiku bylo tak horko a sucho, ale když pršelo, stálo to za to. Často jsem si natáhla deku pod okno a usnula jsem za zvuku deště.

„Proč mě tolik nenávidíš?" zeptala jsem se po chvíli poslouchání deště. Harry se ke mně otočil, pořád se mračil. To dělal hodně.

„Je to proto, že je se mnou něco špatně?"

Vypadal zmateně a odpověděl.

„Není to tak, že bych tě nenáviděl," řekl. „A nic s tebou není špatně."

Tázavě jsem se na něj podívala.

„A tak co?"

„Nevím." Pokrčil rameny s povzdechnutím, díval sevšude jinde, jen ne na mě. „Jsi tak živá."

________________

Valy je nějaká divná, když se vzbudila v 3:15 a nic to s ní neudělalo.:D Upřímně bych měla bobka v gaťách.:DD

Nooo, jsem zvědavá na vaše názory na Harryho a Valentinu... Začíná se to nějak ne komplikovat, ale tak jako rozehřívat.:)

Edited