Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

37

Tuhla mi krev z toho, jak jsem si přehrávala to, co se právě stalo. Věděla jsem, že věřit Harrymu nebyla možnost, chlapovi, který vám namířil zbraň do obličeje, jen aby dokázal svou pravdu, se nedá věřit. Byl pryč asi dvě hodiny a upřímně, bylo to to nejlepší. Moje reakce na trauma, které on způsobil, by se nemělo řešit tak, jak se to rozhodl řešit on.

Pomohl mi ovládat panický záchvat, ale všechno to šlo až moc rychle do sraček. Věděla jsem, že Harry neměl moc trpělivosti, ale tohle bylo nepřijatelné. Seděla jsem na posteli opřena zády o stěnu od doby, co vyšel ze dveří. V mozku mi uháněly myšlenky a nemohla jsem s nimi udržet krok.

Z nějakého důvodu se moje mysl vrátila k okamžiku, kdy jsem spadla ze stromu jako dítě a bylo mi za to vynadáno. Nic jsem si nezlomila, ale musela jsem být sledována kvůli lehkému otřesu mozku. Táta byl na mě naštvaný a nemluvil se mnou celý týden. Řekl mi, že nesnáší pitomost a lidi, co dělají pitomé věci.

To bylo poprvé, co jsem si připadala pitomá.

Objímala jsem si kolena u hrudi, když se ozvalo uspěchané klepání na dveře. Rychle jsem vzhlédla, byla jsem vyděšena z toho náhlého hluku. Možná to byl Harry? Ne, Harry neklepal. Rozhodla jsem se sedět a doufat, že ať to byl kdokoliv, odešel by. Mé oči zalétly k tašce na podlaze, v níž byly všechny nabité zbraně, na kterých Harry dříve pracoval.

Zdálo se, že klepání neustane a tiše jsem vstala z postele, rozepla jsem sportovní tašku a vytáhla jsem jednu těžkou černou zbraň. Můj dech byl klidný, když jsem šla po špičkách ke dveřím, a když jsem se chystala podívat přes kukátko, uslyšela jsem známý hlas.

„Valentino?"

Zastavila jsem se, dech se mi zadrhl v krku. Když jsem otevřela dveře, můj táta stál na druhé straně. Upustila jsem zbraň skoro okamžitě a omotala jsem mu paže okolo krku, skoro klopýtl.

Ochranitelské paže mého táty se kolem mě ovinuly, ale objetí netrvalo dlouho, jako nikdy.

„Co tady děláš?" zeptala jsem se, když mě držel s rukama na mých ramenou, prohlížel si můj obličej kvůli zranění, ale jistě žádná nenašel.

„Nemáš ponětí, jak dlouho jsem tě hledal," řekl a začal se rozhlížet po pokoji, zlatem obloženou zbraň měl v ruce. Sledovala jsem, jak nohou otevřel dveře od koupelny, až hlasitě bouchly o zeď. Zmateně jsem se zamračila a následovala jsem ho, jak chodil po pokoji a něco hledal.

„Řekni mi, kde je ten zkurvysyn!"

„Já nevím," odpověděla jsem popravdě. „Odešel před dvěma hodinama."

Proč byl táta tak naštvaný? Možná z toho, že mě Harry nechal o samotě.

„Co se děje?"

„Co ti řekl?" hodil na mě táta další otázku a z toho jsem byla ještě zmatenější.

„Nic neříkal, prostě na mě namířil zbraň a odešel." Začínala se mi točit hlava, neměla jsem ponětí, co tady táta dělal, nebo proč byl najednou tak naštvaný. Neviděla jsem ho několik měsíců a teď když ano, jeho emoce byla vztek? Táta nic jiného neřekl, chytil mě za ruku a táhl mě ke dveřím. Nevěděla jsem, co jiného dělat, než ho následovat, pokud Harrymu bylo jedno, že mě nechal o samotě poté, co na mě vystřelil, nemyslela jsem si, že by ho zajímalo, že jsem odešla.

Zrovna když jsme byli u dveří, kulky začaly létat pokojem, táta zanadával a hrubě mě strčil na zem, spadla jsem s ránou na bok.

„Hajzle!" křičel táta a všimla jsem si, že byl postřelený.