Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

04

Trhla jsem sebou, když jsme najeli na výmol, rozhlížející se kolem jsem viděla, že jsem byla pořád svázaná na zadním sedadle a ten chlap pořád řídil, neopovážil se ani jednou zastavit. Hrozně mě bolela hlava, tiše jsem brečela asi dvě hodiny, dokud jsem neusnula, byla jsem taky dehydratovaná. A pak jsem se zase bála o svůj život a nechtěla jsem nic jiného, než se stočit ve své posteli do kuličky s hlídači za dveřmi.

Co když tohle celé nachystal můj otec? Co když mě chtěl vyděsit, abych poslouchala, protože jsem dělala problémy? Bylo to fakt tak špatné?

Viděla jsem, že se na mě podíval skrze zpětné zrcátko, než se vrátil pohledem na cestu, zamračení nikdy neopouštělo jeho tvář.

„Kde jsme?" zeptala jsem se, dívající se na pohybující se auto. Cesta nebyla štěrková, byla to cesta a začala jsem znovu panikařit.

„V Texasu," řekl krátce. Pořád jsem neměla ponětí, kde byla naše cílová destinace, nebo jak dlouho jsem musela vydržet, abych se dozvěděla, kam jsme mířili. Řekl, že byl poslán, aby mě chránil, ale proto byl poslán Clyde mým otcem, aby mě chránil. Byl to jeho nový rekrut, ukázal ambice a odhodlání, něco, co neměli všichni jeho muži.

Nepříjemný pocit v břiše mě přiměl si uvědomit, že jsme byli ve stejném autě přes dva dny a ani jednou jsem nešla do koupelny.

„Potřebuji čůrat," řekla jsem nakonec, prolamující ticho, ale nezdálo se, že by mi pomohl, když předstíral, že neslyší, co jsem řekla, a dál řídil. Vteřinu jsem doufala, že se na mě podívá, ale když to neudělal, promluvila jsem znovu.

„Řekla jsem, že potřebuji čůrat."

„Slyšel jsem tě napoprvé," odpověděl, pořád se neobtěžoval zastavit.

„Dobře?"

„To není můj problém," odpověděl, očima se soustředil na silnici.

„Počůrám ti sedačku," vyhrožovala jsem, ochotná udělat to, co jsem musela. Když neodpověděl, promluvila jsem ještě jednou: „Myslím to vážně." Sledovala jsem ho skrze zpětné zrcátko, nutícího udělat to stejné, zamračil se naštvaným pohledem na tváři.

Pak prudce zahnul na kraj silnice, až jsem se praštila do dveří, ale bylo mu to jedno. Zastavil a vytáhl klíčky, asi pojistka, ale ne že bych uměla řídit. Vystoupil, v ruce měl zbraň, než otevřel dveře a prakticky mě vytáhnul ven, otáčející se ke mně zády.

„Pohni," řekl, nutící mě trapně stát, přičemž jsem měla svázané ruce, všimla jsem si, že jsem neměla boty, byla jsem jen v ponožkách.

„Můžeš mě rozvázat," požádala jsem váhavě. „Nemůžu si stáhnout kraťasy," řekla jsem, ale jen stál, převrátila jsem oči. „Jsme uprostřed ničeho. Nemám kam utéct, může mě, prosím, rozvázat?" prosila jsem, chtěla jsem jen dát svému močáku úlevu, kterou potřeboval. Nechtěla jsem dostat infekci, zvláště když by se neobtěžoval vzít mě k doktorovi.

Slyšela jsem, jak si naštvaně povzdechl, než vytáhl nůž a přeřezal provazy, dovolující mi si rychle stáhnout kraťasy a čupnout si, prakticky jsem si povzdechla, když jsem vykonávala potřebu.

Když jsem byla hotová, vytáhla jsem si kraťasy, otočil se s páskou v ruce.

„Prosím, ne, nikam nepůjdu."

„No a co."

„Neříkal jsi, že jsi tady proto, abys mě chránil? Tak se tak chovej. Nejsem vězeň. Už máš zbraň, kolik více omezení dostanu?" řekla jsem a šla jsem k přednímu sedadlu a zapnula jsem si pás.