Get The Girl // h.s. (CZECH TRANSLATION)

41

Harry naštvaně zavřel přední dveře, upoutal pozornost kluků. Všichni přišli z jídelny s tázavými pohledy. Šla jsem nahoru, když Zayn promluvil.

„Co se děje?"

„Vidíš, jako bys viděl peklo, kámo," zapojil se Louis.

„Zabila ho," vybreptl Harry a zastavila jsem se uprostřed schodů.

„Co?"

„Zabila Ricka." Při tom odhalení se zmatené výrazy změnily na znepokojené. Zayn a zbytek se na mě otočili.

„Co, proč?" koktal Liam, vztek převládal na jeho rysech.

Harry šel k Zaynovi a strčil do něj.

„To je všechno tvoje chyba, do prdele!" strčil do něj znovu. „Měla zůstat tady a ty jsi ji táhnul s sebou!"

„Nemyslel jsem si, že by někoho zabila!" bránil se Zayn a oplatil Harrymu strčení. „To musí být něco, co jsi ji naučil."

„To se Zaynem nemá nic společného," promluvila jsem a získala jsem si pozornost všech. „Já jsem chtěla jet s ním, Rick přišel za mnou. Nedovolila bych Rickovi, aby mě urážel poté, co mi udělal." Zatnula jsem zuby a podívala jsem se na Harryho.

„Nevíš, co jsi, kurva, udělala." Harry se na mě zlostně podíval.

„Bránila jsem se."

„Kvůli prázdné výhružce?" zasyčel Harry, než se otočil na kluky. „Udělali jsme podělanou dohodu, jestli Alfio přijde na to, co udělala Rickovi, bude to naše posraná starost."

„Sakra." Zayn si zajel rukou do vlasů, než odešel.

Giza se ke mně otočila a nasupeně se na mě dívala.

„Posrala jsi to nám všem." Odešla stejným směrem jako Zayn. Harry, Max, Louis, Niall a Liam byli jediní, kdo tady zůstali a všichni mi připadali napnutí.

„Co budeme dělat?" řekl Max, měl ruce v bok a poraženecky výraz.

„Poradíme si s tím." Povzdechl si Harry. „To je jediná věc, kterou můžeme udělat, ten sráč je už stejně mrtvý."

„Myslíš, že ví, kdo to udělal?" zeptal se Niall.

„Kvůli nám doufám, že ne," promluvil Harry a podíval se na mě na schodech. „Probereme to v pracovně."

Kluci souhlasili a odešli.

„Běž do postele a zůstaň tam."

„Už jsem toho součástí, Harry." Zlostně jsem se na něj podívala.

„Udělala jsi dost," řekl, než odešel.

***

„Co jsi to, kurva, udělala?" Harryho šokovaný pohled visel v mé mysli jako háček. Jeho slova se mi přehrávala znova a znova až do bodu, kdy jsem nemohla usnout. Rick mě chtěl zabít, sám to řekl. Nedodržel by Alfiova slova, když chtěl udělat to, co chtěl.

Viděla jsem, že se natahoval pro zbraň, fakt, že jsem byla rychlejší než on, nebyla moje chyba. Zabila jsem ho v sebeobraně, bez ohledu na to, co Harry říkal o prázdné výhružce. Přemýšlela jsem o tom, co jsem udělala, části toho se mi přehrávaly v hlavě. Pocit, jak mi zbraň v ruce vystřelila, ten ohlušující zvuk. Nevybavovala jsem si Rickův obličej, nebo jak jsem ho dokázala trefit do hlavy, ale pamatovala jsem si na ticho po tom zvonění.

Seděla jsem venku na balkóně, opírala jsem se o zábradlí a dívala jsem se na měsíční odraz v bazénu. Dveře od mé ložnice se otevřely a Harry vešel dovnitř, mračil se, přičemž za sebou zavřel dveře.

„Jsi tady, abys na mě ječel?" řekla jsem a dívala jsem se před sebe.

Harry stál u dveří od balkonu, asi přemýšlel, co říct nebo na mě zařvat. Ačkoliv se posadil na prázdné místo na lavičce za mnou.

„Co jsi dneska udělala, nebylo správné."

Povzdechla jsem si a odvrátila jsem se, snažila jsem se nebýt na něj naštvaná.

„Najednou jsi velký moralista?"

„Chci říct, nikdy jsi to nemusela udělat. Proto jsem já tady," řekl a otočila jsem se k němu čelem. „To není nějaká chyba, kterou uděláš, a vzpamatuješ se z ní. Tohle hovno tě bude sžírat, pokud ne dnes, tak někdy určitě. Je to nemoc, pošpinila sis tím život."

„Není to ten důvod, proč jsi mě naučil používat zbraň?" zeptala jsem se. „Abych se bránila."

„Aby ses bránila, když já nejsem kolem."

„Zabil by tě potom, co zabil mě," poznamenala jsem. „Nechystala jsem se mu dát šanci, bylo to oprávněné."

„Nemůžeš někoho oprávněně zabít, Valentino. Není lidské někomu vzít život. Myslíš, že si to užívám? Nesnáším pach krve, nesnáším, když lidé přede mnou umírají." Zastavil se a shlédl, zhluboka si povzdechl. „Stalo se mi to osobně, věř mi, že z toho se nikdy nedostaneš."

„Řekl jsi, že ho příště, až se mě dotkne, zabiješ," připomněla jsem mu jeho slova, když si mě Rick a Blaise odvedli.

„To je jiné. Nic dobrého z toho nevzejde, a pokud přijdou na to, že jsi stiskla spoušť, neuvidíš je přicházet."

Zajela jsem si rukou do vlasů a posadila jsem se vedle něj.

„Snažil se mě znásilnit, Harry." Vzhlédla jsem na něj. „Kdybych s ním nebojovala dost dlouho na to, aby ses tam stihl dostat, bylo by po jeho." Nesnášela jsem, kdy jsem o tom přemýšlela. „Nikdo mě nikdy nebude zneužívat."

Harry se na mě otočil, záda a hlavu si opřel o stěnu za sebou.

„Nikdo nikdy to neudělá," řekl jemně. „Slib mi něco," požádal mě naléhavějším tónem.

„Co?"

„Nikdy nezmáčkneš poušť, pokud ti to neřeknu. Nikdy nikoho nezabiješ, nikdy to není jednoduché."

To, co se stalo, ho muselo opravdu hodně trápit, hádala jsem, že jsem ho a sebe zaskočila.

Ačkoliv jsem takovou věc nechtěla slíbit. Jednou mi řekl, že zbraň bude jediným zdrojem přežití, že se na ni vždycky budu moct spolehnout. Tak proč to teď otáčel, když tohle předtím řekl? S očekáváním se na mě podíval, čekal odpověď.

„Slibuji," zalhala jsem. Naše oči se spojily na delší okamžik, než měly, a přistihla jsem se, že jsem obdivovala odstín jeho očí, teď byly zastřeně zelené. Harry byl krásný a nepochybovala jsem, že to věděl, jeho rty byly karmínové a nechtěla jsem nic víc, než je cítit na sobě.

Ačkoliv jako by Harry vycítil změnu v prostředí kolem nás, protože se odvrátil a vstal, následovala jsem ho očima.

„Někdo příští týden ti přijde vzít míry."

„Míry?" zeptala jsem se zamračením. „Co je příští týden?"

„Šestnáctého listopadu." Moje narozeniny. „Propuštění Vincenta."

„Proč mě to zajímá?" do prdele, proč jdu tak do obrany? Harry a já se nehádáme.

„Jen, se vyspi," řekl, než odešel, asi aby se vyhnul hádce.

_____________________

Jako... Docela Harry vztek chápu. Vyjednali mír a pak mu Valentina odpráskne synovce, to na mír moc nevypadá. Ale jako jo... Zatím neví, kdo to udělal a já doufám, že na to nepřijde a že se Harrymu a Val nic nestane. :(

To by bylo celkem blbé.