DNF první setkání

26. huh🥴

George pov:
S dreamem jsme normálně jeli. Sice jsem nevěděl kam jedem ale to jsem neřešil. On me držel za stehno což mi bylo příjemný takže jsem byl v klidu a nic jsem neříkal. Najednou ale za nami jelo nějaký moderní auto..  Začalo nas předjíždět a pak zase zajíždět zpět. Bylo mi to nepříjemný. Všechny svali v těle jsem měl napnuté. Dream mě ale však na chvíli uklidnil tím že mi stehno opět zmáčkl. Cizí auto nas opět začalo předjíždět a zařazovat se zpět za nás. V tu chvíli už mi to opravdu nebylo příjemný ani po tom co mi dream opět zmáčkl stehno. Všechny svali v mém těle byli napnuté. Trošku se mi motala hlava ale to jsem neřešil. Dream se na mě na chvíli podíval aby zjistil jestli mi něco není. V tu chvíli se ale auto převrátilo a ja neviděl nic..

Dream pov:
Podíval jsem se na George a byl nějaký vystresovaný. Snažil jsem se ho uklidnit tim ze jsem mu mačkal stehno ale to nefungovalo. Když jsem ye však koukl zpět na vozovku, naše auto se převrátilo a moderní auto sletělo na nás. Mám na sobě pár modřin a odřenin ale to je v pohodě. Podíval jsem se na george a ten byl nejspíš v kómatu.. Zeda doufám....
Vzal jsem telefon a zavolal jsem 112.

         PO PŘÍJEZDU SANITKY, HASIČŮ A
                                   POLICIE..
Konečně přijeli.. Řekl jsem si pro sebe. Nejdříve z nás jeřábem sundali to "moderní auto". To však moc dobře nevypadalo ale furt lepší než to moje auto. Tohle si zaplatí. Z auta také vyprostili osobu ale tu jsem nepoznal jelikož se mi mlžilo před očima. Opět jsem se podíval na george ale on byl stále v kómatu. Poté co sanitka odvezla osobu z " Moderního auta" , tak nás začali vyprošťovat. Nejdříve vyprostili mě a pak George. George chtěli odvézt, ale ja jsem řekl že pojedu s ním. Doktoři nejdřív chvíli přemýšleli ale pak mi řekli že si mám jí sednout. Vedle me do sanitky si sedl doktor a ptal se mě jestli me něco nebolí nebo něco takovýho. Ja odpověděl že ne kromě těch modřin a odřenin. Geroge tam přivezli na lehátku s kolečkama. Chtělo se mi z nějakého důvodu brečet ale nebrečel jsem. Nejsem přeci malé dítě.
Sanitka se rozjela a se mnou to trošku cuklo. Doktor začal George ošetřovat a zjišťovat jestli je vůbec na živu. " O ne.... "  Řekl doktor a mě sklesl lehký úsměv.  "Co se děje? Co mu je? Bude v pořádku?? " Zeptal jsem se doktora.
"Nejspíš skončí na 14 dní o berlích nebo na vozíku. V nemocnici se ještě bude zjišťovat jestli se mu nohy nebudou muset amputovat..." Když tohle doktor do řekl... Ukapla mi slza. Poté druhá a pak jsem doslova začal brečet jako malý dítě. Ale nerval jsen jako maly dítě to zas ne. Doufám že skončí jenom o berlích. George bez nohou nebo geroge na vozíku nezní dobře. Obličej jsem si překryl rukama s mikinou které mi nasakovala slzy. Vzal jsem george za ruku a lehce jsem ji mačkal. Sám jsem na to neměl sílu. Do druhé ruky mu doktor něco píchl takže proto jsem ho držel jenom za jednu ruku. Druhou ruku s mokrym rukávem jsem dal vedle sebe a přestal jsem brečet. Georgova ruka mě uklidnila...
Po chvíli sanitka zastavila a otevřeli se dveře. Ja vystoupil a měl jsem georgovi držet nějaky sáček s tekutinou zavedenou do levé ruky. Neměl jsem s tím problém. Mezitim co George vezli na lehátku, já šel vedle neho s pytlíkem. Bylo ki celkem blbe, bojim se že se georgovi stalo něco špatného..

                          NA POKOJI U GEORGE
Jsem u geroge v pokoji.. Čekám než přidej doktor. Zatin držím george za ruku a chvílemi mi tečou slzy. Furt se neprobudil...
Po chvili jsem dal georgovi alespoň malou pusu na tvář. Udelalo mi to malinko líp. Podíval jsem se na dveře jestli nekdo někde. Nikdo nepřišel. Když jsem se podíval zpět na george, viděl jsem jak se snaží otevřít oči. Úsměv mi naskočil zpět a čekal jsem než George otevře oči. Chvíli mu to trvalo ale dočkal jsem se. Byl jsem šťastný když jsem konečně mohl vidět jeho krásné modro-zelené oči.
"D-d-dr-" Snažil se george říct.
Můj úsměv se jest to vic rozzářil když jsem viděl george jak se snaží říct moje jméno.
"Dreame?" Vyšlo po dlouhé době z george.
"O můj bože, georgi! Ty jsi na živu!! " Vykřikl jsem a lehce jsem ho obejmul. 
"C-co se stalo? -"  Vyšlo lehce z george a ja ho pustil.
"Měli jsme lehce autonehodu. Ale už je to dobrý, teda doufám... " Řekl jsem a usmál jsem se na george.
"Oh.." Vydechl si George.
Chvíli tam bylo ticho do chvíle dokud nepřišel doktor.
"Dobrý den, doufám že netuším, mám novinky ohledně george. " Uslyšel jsem ze dveří doktora.
"Dobrý den, ne v pořádku, nic se neděje" Odpověděl jsem a otočil se směrem k doktorovi.
Doktor si sedl naproti mě na židli a začal mluvit.
"Ještě před tím než začnu mluvit, vy jste se už vzali nebo spolu pouze chodíte? "  Zeptal se me doktor.
"Ano, už jsme si předali prsteny, ale svatba ještě nebyla. "  Odpověděl jsem sklesle.
"Takže váš přítel bude v pořádku, skončí pouze s berlemi na měsíc. " Oznámil doktor s lehkým úsměvem
"Děkuju za informace, jsem rád"  Odpověděl jsem a usmál jsem se.
Doktor se zvedl a chtěl odejít. Ja se ho ale zeptal ještě na jednu otázku.
" A kdy budeme moct s georgem domů? "  Zeptal jsem se.
"Hned dneska až mu zavážeme nohu. Ma ji pohmožděnou a kdyby po ní normálně chodil, mohl by o ní i přijít. " Oznámil doktor a odešel.

930 slov~ UWU UWU UWU píšu to ve škole hahahahah. Nudim ne 😍🥰 tady máme trošku lehké drama 😍