Nechtěné manželství 2

17. kapitola

Kateline

Zívla jsem. Zmáhala mě únava. Opřela jsem si hlavu o opěradlo v kočáře. Podívala jsem se na hraběte skrz přivřená víčka. Seděl pohodlně naproti mě. Vypadal jako temný princ z pohádek, který vás unese do svého nocí protkaného sídla. Svítil měsíc v úplňku, což do kočáru vrhalo měsíční svit, který osvěcoval část jeho tváře. Seděl nehnutě jako řecká socha, zamyšleně se díval z okna a pořád dokola kontroloval čas na svých hodinkách. Jakoby si někdo jako on musel dělat starosti s časem, pomyslela jsem si.
Bylo takové pravidlo, že u šlechticů bylo jedno, kdy dorazí, hlavně, že dorazí. Vždy dodají celému plesu prestiž a prokážou rodině pořádající ples čest a respekt, že se vůbec objeví.

,,Jste v pořádku?" zeptala jsem se. Hrabě ke mně zvedl pohled. Jeho temné oči mě přišpendlily na místě. Prohlížel si mou tvář jakoby skrz ni chtěl vidět do mé duše.
,,Ovšem. Proč bych neměl být?" zeptal se ostře. Pozvedla jsem v nevyřčené otázce obočí jako reakci na jeho příkrou odpověď.
,,Za celou cestu jste nepromluvil. Zkontroloval jste své hodinky nejméně desetkrát. Připadáte mi nervózní," poznamenala jsem mírně.
Povzdechl si. ,,Ano, máte pravdu. Jsem trochu nervózní z dnešního večera."
Usmála jsem se. ,,Nemusíte, vše dopadne dobře. Sám jste říkal, že to je jen venkovský ples vašich známých. Nic se nemůže pokazit." Ukliďnovala jsem ho. To bylo více než úsměvné, když asi před hodinou uklidňoval on mě. Pravda byla taková, že ze mě nervozita téměř vyprchala, když jsem viděla, že i muž v jeho postavení může být nervózní.
Michael se usmál. ,,Věřte mi, že vašim slovům chci opravdu věřit. Dnešní večer je pro mě a doufám, že i pro vás bude vyjímečný."  Usmála jsem se a jemně přikývla. Moc jsem jeho slovům nerozuměla. V duchu jsem si sarkasticky pomyslela, že pro mě bude vyjíměčný odchod z plesu.
V kočáru nastalo ticho. Dokonalá příležitost se zeptat na otázku, která mě pronásleduje posledních několik desítek minut.
,,Nepřipadá vám, že jedeme nějak dlouho?"  Zpozorněl. ,,Ani ne. Ale je možné, že to bude trochu delší cesta, protože cesta k mým známým se krátila přes les a most, který tam byl postavený. Jenže nedávno se zde zvedla řeka a strhla most. Proto jsme byli nuceni zvolit delší cestu, ale nebojte se, dorazíme včas," uklidnil mě.
Jeho vysvětlení znělo přesvědčivě. Přikývla jsem a pohodlněji jsem se usadila. Uklidňující kymácení kočáru mě nakonec velmi rychle uspalo.

***

Michael

Zkontroloval jsem si hodinky už po několikáté. Každou chvíli jsme měli dorazit na místo. Doufal, jsem, že už je vše připraveno. Zadíval jsem se na spící Kateline. Byla tak rozkošná, když spala. Představa, že se na ní budu moci dívat, když spí, dokonce života, mě naplňovala zvláštním uspokojením.
Celá cesta byla dlouhá, delší než jsem očekával. Dokonce i Kateline to přišlo podezřelé. Naštěstí usnula a s ní i všetečné otázky, které mohli vzbudit její podezření, že se ve skutečnosti na žádný ples nechystáme.
Sám jsem byl už dost unavený ze sezení, ale nemohl jsem si na chvíli odpočinout. Musel jsem být ve střehu. Na všechno, co jsem naplánoval, jsem měl pouze jeden pokus. Nemohl jsem riskovat, že nechám něco náhodě. Navíc jsem musel hlídat Kateline, aby mi neutekla. Takže jsem se jen opřel a pozoroval svou spící nastávající. Strčil jsem ruce do kapsy, abych se ujistil, že tam mám potřebné povolení k sňatku, které jsem si nechal zřídit pro dnešní večer. A stejně jako predátor svou kořist i já jsem se očima pásl po své milované. Dneska byla tak krásná jako princezna, která vystoupila z mých nejtajnějších snů. Ptal jsem se sám sebe, jestli mě někdy přestane fascinovat její krása, tvář a tělo. Bože, její tělo uvězněno v těch desítkách knoflíčků, krajek a mašlí, představovalo pro mě vytouženou odměnu po všem tom utrpení. Poposedl jsem si. Moje kalhoty začaly být dosti nepohodlné. 
Trpělivost, opakoval jsem si v duchu. Musel jsem zklidnit své touhy. Ještě nebyl správný čas.

Kočár se zastavil. Vystoupil jsem, však Kateline jsem nebudil. Nechtěl jsem ji zneklidnit, zatím. Zastavili jsme u kaple. Před branou stáli už moji muži a kněz.
,,Dobrý večer, otče," pozdravil jsem. ,,Je vše připraveno?" zeptal jsem se.
,,Ano, pane hrabě. Vše je, jak jste ráčil poručit. Kaple je vyzdobená, svědci jsou připraveni. Máte zvláštní povolení k sňatku?" Vytáhl jsem zmíněný dokument z kapsy. Předal jsem ho knězi. Důkladně si ho prohlédl a potom přikývl. ,,Výborně, kde máte nevěstu?"
Usmál jsem se. ,,V kočáře. Cesta ji poněkud vyčerpala."
,,Chápu, pochopil jsem, že jedete poměrně zdaleka. Mohu se zeptat, proč jste si vybrali právě naši malou kapli k sňatku? Nechápejte mě špatně, jsem nadšem, že někdo vašeho postavení chce složit manželský slib právě na naší malé farnosti v její kapli, jen mi to nedává moc smysl." Protože nechci vzbudit podezření a rozruch, odpověděl jsem v duchu. Navíc nechci dát Kateline možnost k útěku, nehodlám bojovat se samozvanými zachránci, kteří by mohli jít kolem a mohli by ji přede mnou "zachránit".
,,Otče, to je prosté. Bylo to přání mé nastávající. Její rodiče se zde brali, měli malou svatbu v rodinném kruhu. Kateline, má snoubenka, si vždy přála složit manželský slib zde. Chtěl jsem jen splnit její přání."
Kněz se usmál, souhlasně pokýval hlavou. ,,Pane hrabě, už teď mohu říci, že z vás bude dokonalý manžel. Činí mi radost, že ještě před svatbou jste ochoten splnit a respektovat přání vaší budoucí ženy. Dnes mi bude potěšením vás sezdat." Kněz se odmlčel a dodal: ,,Není, co odkládat. Je čas začít."
S neskrývanou radostí jsem souhlasil. Kněz se odebral dovnitř převléci se do slavnostního taláru. Já jsem mezitím poslal své muže, aby hlídali všechny vstupy do kostela. Nařídil jsem jim, aby nikoho nepouštěli během obřadu dovnitř, ani ven. Chtěl jsem se ujistit, že nás nebude nikdo rušit. Sice nikdo nevěděl, co se dnes chystám provést, ale vždy se mohlo něco zvrtnout. Potřeboval jsem, aby šlo vše podle plánu, dokud Kateline nepodepíše oddací list. Potom bude v očích zákona a společnosti mojí právoplatnou manželkou, milenkou, matkou mých dětí... Už bude navždy jen a jen moje. A nikdo mě o ní nepřipraví. Nikdo.
Vydal jsem se ke kočáru. Otevřel jsem dveře a zjistil jsem, že Kateline pořád v klidu oddychuje.
Posadil jsem se naprotí ní, vytáhnul jsem pistoli schovanou pod sedadlem a položil jsem ji vedle sebe na sedadlo. Nahnul jsem se ke Kateline. Dotkl jsem se její paže. ,,Kateline?" Nereagovala.
Pohladil jsem ji po tváři. ,,Kateline, probuď se," oslovil jsem ji něžně. Netušil jsem, kde se ta něha v mém hlase bere. Možná to bude tou svatbou a nadšením z dnešní noci.
Kateline zakroutila mírně hlavou a otevřela ty své nádherné kukadla, ve kterých se objevilo nejdříve zmatení a potom mírné poznání, když si nejspíš vzpomněla, kde se ocitla.
,,Už jsme tady?" zeptala se rozespale. Usmál jsem se tím šelmovským úsměvem.
,,Ano, jsme na místě. Myslím, že všichni už čekají na náš příchod."
Mírně přikývla. Narovnala se na sedadle. Vypadala krásně. Je z ní nadherná nevěsta, moje nevěsta, a bude z ní ještě krásnější manželka, pomyslel jsem si pyšně.
Pohlédla na mě a usmála se. Její úsměv bylo jako jemné pohlazení. 
Pohledem sklouzla z mého obličeje na sedadlo, kde ležela moje pistole a i v tom mizerném světle, pro moji vlastní smůlu, bylo na ni dokonale vidět, i slepý by poznal, že se jedná o střelnou zbraň. Její letmý úsměv zmizel a objevilo se zděšení.
Tupče, zanadával jsem v duchu. Můj prvotní plán byl, že si pistoli ukryji pod kabát a vytáhnu ji až před kaplí v největší nutnosti. Byl jsem však zaneprázdněn tichým obdivem její osoby, že jsem si nevšiml, že tu pistoli jsem neukryl.
No, nic. Jak říká staré přísloví, člověk míní, osud mění.
,,K čemu máte tu pistoli?" zeptala se Kateline nejistě. Odmlčel jsem se.
,,Víš, Kateline, někdy toužíme po věcech, které nemůžeme mít. Většina lidí se jich vzdá, protože získat je občas znamená ztratit kus sebe, ale já jsem jeden z těch mála lidí, co si věci, po kterých bytostně touží, prostě vezmou a jsou ochotni zaplatit jakoukoliv cenu." Sáhl jsem pistoli a pomalu zdůrazňující každý svůj pohyb jsem ji zamířil na Kateline. V jejích očích se objevila hrůza. Nelíbil se mi ten pohled v jejích očích.
Věděl jsem však, že je to nutné, protože nikdy by jinak se sňatkem nesouhlasila. Bylo načase ji i sobě připomenout tu temnou stránku, kterou jsem si tak hýčkal, když jsem roky žil jen pod přezdívkou Temný pán, která budila strach i v těch nejstatečnějších vojácích královského námořnictva.
,,Tak lásko, myslím, že je pravý čas tě seznámit s večerním programem."