Nechtěné manželství 2

12. kapitola

Kateline

Ležela jsem, tupě jsem zírala na strop a přemýšlela nad komičností celé situace. To, jak jsem se seznámila s tím náfukou, jak jsem se dostala do jeho domu a jak teď ležím v jeho posteli nejspíš, nebo přesněji řečeno, jak ležím v jedné z jeho postelí. 

Od té doby, co ukončil naši diskuzi o tom, že nikam nepůjdu ve svém stavu, jsem ho neviděla. Celé odpoledne byl někde pryč. Služebná mi sdělila, že má významnou návštěvu. Neřekla o koho se jedná, ale očividně to prý pána "rozladilo". 

Pomalu se blížil večer, služebná mi přinesla večeři. Něco málo jsem pojedla. Služebná mi přinesla i nějaké knihy. Neměla jsem chuť nic číst. Pořád pro mě bylo nové, že jsem někde jinde než doma. Ve skrytu duše jsem trochu doufala, že by se mohla vrátit služebná a prohodit pár slov. Chyběl mi lidský kontakt.

Jakoby moje prosby byly vyslyšeny, zaťukal někdo na dveře.
,,Dále," reagovala jsem spěšně v domnění, že to bude služebná. Jakmile jsem spatřila vysokou rozložitou postavu s tmavými vlasy, došlo mi, že tohle služebná rozhodně není.
,,Dobrý večer," pozdravil mě s šelmovským úsměvem. Cítila jsem, jak mi začalo bušit srdce. Jedno mi bylo velikou záhadou a to, proč moje tělo reaguje na jeho přítomnost, tak silně. Není ničím zajímavým, neznám ho a leze mi na nervy. Neměla bych reagovat na jeho přítomnost a už vůbec být nadšená z jeho společnosti. Přesto jsem v malinkém koutku duše pocítila radost, když jsem ho uviděla, čemuž můj mozek odmítal přikládat význam. Přeci jenom izolace, které jsem ted vystavená, je pro mě něco nového. Byla bych takhle nadšená i z myších pobíhajících kolem mé postele.
,,Dobrý, jak pro koho. Možná pro vás, protože nemusíte trávit čas osamotě a v posteli," odfrkla jsem.
Vstoupil do místnosti. Zavřel za sebou. To je další věc, která mě znepokojovala. Nedodržoval žádná pravidla etikety. Muž neměl v ložnici dívky, co dělat, tedy pokud to nebyl její manžel. Jenže on to nonšalantně ignoroval. Stejně jako to, že by mi měl vykat.
Přitáhl si křeslo k mé posteli. Měl na sobě rozepnutou košili, černé obtažené kalhoty, které moc zvýrazňovaly jeho svalnatá stehna a úzký pas. Na nohách měl černé holýnky. Vlasy měl rozčepýřené. Vypadal tak uvolněně, tak domácky. Byl neskutečně roztomilý. Kateline, prober se. Nepleť si pojmy s dojmy. To, že se ti zdá přitažlivý malinko, neznamená, že to není vlk v převleku za jehně.
Rozvalil se v křesle naproti mě. Měla jsem dokonalý výhled na jeho tělo. Jeho tvář osvěcoval oheň z krbu, který v pozadí dělal kulisu domácího prostředí.
Moje myšlenky přerušil jeho barvitý hlas. ,,Pokud vám je v posteli smutno, měla jste něco říci,"prohlásil bez krupulí. Cítila jsem tu narážku ve vzduchu. Věděla jsem, že bych se měla jen hloupě zahihňat a předstírat, že jeho narážce nerozumím. Jenže to můj mozek nestihl vyhodnotit, takže jsem pohotově zareagovala. ,,A co byste s tím asi udělal?" zeptala jsem se vyzývavě. Hned, jak jsem to vypustila z pusy, jsem věděla, že jsem přestřelila. Jako úsměv vlka na nevinné jehně, i ten jeho se rozšířil. Trochu se naklonil dopředu. ,,Dělal bych vám společnost, samozřejmě."
,,Nemyslím, že bych o vaši společnost stála. Zvlášť, když myslím jedině na to, kdy uvidím svou rodinu."
,,Neměla byste odmítat, pokud nezkusíte. Vězte, že bych přišel na způsob, jak vaše myšlenky rozptýlit tím nejvíce příjemným způsobem, který si dokážete představit."
,,Jste očividně s tímto způsobem velmi dobře seznámen,"poznamenala jsem s náznakem posměšku.
Nereagoval na můj tón a prostě odpověděl: ,,Mám několik let praxe." A pokrčil lhostejně rameny. O tom jsem nepochybovala, nebyl sice klasicky hezký, ale přitažlivý tím mužským drsným způsobem, který dokáže u každé ženy vyvolat slabost. Když vidíte hezkého muže, pomyslíte si, ten je krásný jako řecký bůh. Ale když vidíte muže jako je hrabě, zastavíte se. Hltáte ho očima a cítíte se najednou celá nesvá. Pocítíte teplo, svůj rytmus srdce v uších. Nemůžete odtrhnout oči. Je to ten typ přitažlivosti, který vás zasáhne jako lavina zcela nečekaně a nepřipraveně.  Ten muž před vámi není jenom hezký trouba, kterého odbyjete pár větami. Před vámi je muž v tom pravém slova smyslu, který ve vás zanechá dojem a rozhodně vás nenechá chladnou. Protože celou svou bytostí působí na tu malinkou primitivní ženskou část ve vás, která sní o tom, jak ji muž popadne a učiní ji svou, jak bude patřit jenom jenom jemu.
Ztracená v temných myšlenkách jsem si ani neuvědomila, že na mě hrabě mluví. ,,Kateline? Jste v pořádku?"
Zrudla jsem, protože jsem si uvědomila, kam zabloudily moje myšlenky. ,,Ano, jen jsem se zamyslela."
,,Nad něčím zajímavým, že jste tak krásně zčervenala?" zeptal se s náznakem pobavení v jeho hlase.
,,Nad mým zdravotním stavem. Přemýšlela jsem nad tím, kdy bych mohla jet domů." Povytáhl obočí v nevyslovené otázce.
,,Je mi horko," odpověděla jsem pohotově. Bože, to je trapné. Měla jsem pocit, že mi vidí až do žaludku. A protože nejlepší obrana je útok, začala jsem. ,,Víte, že byste neměl být v mém pokoji, když zde nemám doprovod," poznamenala jsem kousavě.
Zasmál se. ,,Pravda je, že nemám moc smysl pro společenské konvence."
,,Zvláštní, když zvážím vaše postavení..."
,,Právě moje postavení mi dovoluje pár prohřešků proti společenským vlastnostem."
Musela jsem se usmát jeho nadutosti. Zaznamenal můj úsměv. Je mu nic neunikne.
,,Zdá se vám to vtipné?"
,,Trochu," odpověděla jsem po pravdě. ,,Nepřijdete mi, že se trápíte společenskými pravidly. Vlastně od první chvíle, kdy jsme se poznali na vašem plese, mi přijde, že vás nic netrápí."
,,Nenechte se mýlit. Když musím, zaujmu pozici váženého hraběte, který je ukázem pouze ctností, které náleží muži mému postavení."
,,Ale to je vše přetvářká,že?" vyklouzlo mi dříve než jsem si stihla uvědomit, co říkám.
,,Všichni se přetvařujeme, abychom přežili. Říká se tomu adaptace."
,,Ano, v tom souhlasím. Ale jsou věci, ve kterých bychom měli být upřímní."
,,Například?"
,,Hmm, tak třeba v manželství by měla být vzájemná upřímnost." Hrabě se zasmál.
,,Tam si myslím, že upřímnost nemá místo."
,,Proč? Vždyť s tím daným člověkem strávíte podstatnou část života, upřímnost a důvěra je základ dobrého manželství," poznamenala jsem podrážděně.
,,Pokud chcete dobré manželství, tak jeho základem by měla být vzájemná přitažlivost a společné cíle."
Tentokrát jsem se zasmála já. ,,A to je vše? Jenom laciná touha a společné cíle? Přijde mi to trochu málo."
,,Nepodceňoval bych touhu, Kateline. Dokáže to být velmi nebezpečná věc." Odmlčel se. A potom se na mě tak zvláštně podíval a řekl: ,,Zažila jsi někdy touhu, Kateline? Pravé nefalšované vzrušení z blízkosti toho druhého?" Musela jsem polknout, kdybych pila určitě bych vyprskla. Co jsem mu měla odpovědět? Ano, rozumné děvče by jeho nevhodnou otázku ignorovalo. Jenže ten jeho intenzivní pohled mě nutil odpovědět. Pravda byla, že jsem věděla, jaké je zakusit tu nebezpečnou touhu, která je neodolatelná jako jablko ze stromu poznání. Na mysl mi vytanula vzpomínka na tajemného piráta, který mě zajal do svých pažích ve své kajutě,. V jeho náruči jsem poprvé pocítila, co to je bytostně toužit po druhé bytosti, jaký užasný pocit je, když se vás dotýká někdo po kom toužíte. Každý jeho dotek je jemné brnknutí na každý citlivý nerv ve vašem těle. Je to jakoby tělo převzalo kontrolu nad vaší myslí a jediné, na co se soustředíte je ten jeden okamžik. Jestli Eva cítila alespoň třetinu toho, co já v té kajutě, nedivím se, že tak snadno podlehla a zakázané ovoce ochutnala.
,,Na to vám odpovídat nebudu."
Zase to jeho obočí poskočilo výše v nevyřčené otázce. ,,Budu to považovat za ano," prohlásil. ,,Řekněte mi, Kateline, který muž dokázal rozehřát to vaše ledové srdce a probudit vaše tělo k životu?" Nezapomněl dát důraz na slovo tělo.
,,Do toho vám nic není," prohlásila jsem rychle. ,,Takže takový muž byl," vyzvídal. Založila jsem si ruce pod prsa a mlčela jsem. ,,Stydíte se? Na tom není nic špatného, podlehnout lidské touze."
,,Nepodlehla jsem, byla jsem pokoušena. To je rozdíl."
,,Takže ten muž nedosáhl ráje slibované vaším skvostným tělem?"
,,No, dovolte, hrabě. Tohle přeháníte, vaše otázky jsou dosti soukromé. Je to moje věc. Vy jste pro mě cizí a ať už máte jakékoliv postavení, já nejsem povinna vám odpovídat na vaše dotěrné a nechutné dotazy," odpověděla jsem naštvaně. ,,A pro vaši informaci, jako pannu, mě vaše otázky uráží."
Hrabě se opát zasmál. Já jsem mu pro smích?
,,Co vás tolik pobavilo?"
,,Vy, má drahá. Jste tak proklatě roztomilá, když se vztekáte." Hodila jsem po něm pohled "jestli se nepřestaneš smát, hodím po tobě vázu".
,,Každopádně, co kdyby jste mi pověděla o tom muži, který ve vás dokázal vzbudit touhu?" zeptal se s úsměvem na rtech.
,,Ne," odpověděla jsem zatvrzele. ,,No tak, Kateline. Co kdyby jste mi odpověděla a na oplátku vám řeknu něco, co bude zajímat vás?" Nahodil návnadu, které jsem nemohla odolat.