Nechtěné manželství 2

24. kapitola

Kateline
Cloumal se mnou vztek jako nikdy v životě. V hlavě mi pořád zněla jeho slova. Nemohl mi přece rozkazovat. Svou rodinu jsem hluboce milovala. Bylo to jediné, co jsem měla. Po ztrátě matky jsem měla jenom Miriam. Starala se o mě a chránila mě před otcem a jeho hněvem. Když se vdala za Jacoba, byla jsem bez ní ztracená jako loď, která nemůže najít cestu domů. Ona byla můj maják. Vždy mě měla navést domů. Představa, že Miriam potkal podobný osud jako naši matku mě děsil. K mému překvapení jsem zjistila opak. Miriam byla šťastně vdaná. Porodila úžasného syna. Žít s nimi bylo úžasné. Poprvé, v životě jsem se cítila chtěná. Měla jsem velkou rodinu. Cítila jsem se jako doma. Nemohl mě od moji rodiny držet dál.
Nejsem zvíře, které mohl zavřít do zlaté klece kdykoliv se mu zachtělo. Nejraději bych odsud hned utekla. Představa, že uteču byla téměř neodolatelná. Nemohla jsem. Bylo mi jasné, že by mě nenechal jen tak odejít. Našel by mě a díky tomu zpropadenému oddacímu listu by mě dotáhnul na zpět. Každý soud by mu přiřkl práva manžela. Byla jsem bezmocná a on to věděl. Ta bezmoc, kterou jsem pociťovala, mě dusila. Nevěděla jsem, jestli se mi chce plakat nebo křičet.
Nevěděla jsem ani kam bych měla jít. Neznala jsem tenhle dům. Byl mi cizím, stejně jako jeho pán. Musela jsem si pročistit hlavu. Měla jsem ji plnou chmurných myšlenek. Vydala jsem se na prohlídku domu. Stejně jsem neměla lepší plány.
Rozhodla jsem se jít projít. Mohlo by mi to pomoct vymyslet, jak se dostat z téhle šlamastyky. V hlavě mi zněla slova Jacoba, která mi věnoval, když jsem odjela studovat mimo Anglii. Byl chladný podzimní den. Počasí se rozhodlo o sobě dát vědět a zvěstovat chladnou zimu. Stála jsem zabalená v kabátě před domem s taškami a čekala na kočár. Jacob mě zastihl, objal mě a zašeptal mi do ucha: ,,Když budeš v úzkých, nepanikař. Použij svůj rozum. Vše má své řešení. Ve strachu se nedá žít, nezapomeň."
Opět jsem si jeho slova připoměla. Musím najít řešení z téhle zoufalé situaci. Musím si to sumarizovat.
První fakt, jsem vdaná za muže, kterého nemiluji a kterého neznám.
Druhý fakt, můj nový "manžel" trvá na konzumaci manželství, jak je zvykem.
Třetí fakt, nehodlá mě pustit z domu, abych kontaktovala svou rodinu.
Čtvrtý fakt, ocitla jsem se na cizím místě s cizím mužem a v cizím prostředí.
Misky vah mi opravdu nebyly nakloněny. Neměla jsem pomoct zvenčí ani zevnitř. Jak se mám odsud dostat? Věděla jsem, že mě nepustí. Byla jsem pevně rozhodnuta tvrdě bojovat, abych nepodlehla jeho vlivu a tím pádem se stala jeho milou a bezduchou ženou po které jistě toužil. Nikdy! Jestli si myslí, že nechám na sobě páchat takovou nespravedlnost, jakou mi provedl, byl na omylu. Budu bojovat a nedám si pokoj, dokud se ho nezbavím. Nebudu jako má matka. Nehodlám se smířit s podobným osudem.
Moje mysl byla plně zaneprázdněná, že jsem vůbec nesledovala okolí. Moje nohy mě donesly do patra. Neodolala jsem a nakoukla jsem do jednotlivých pokojů. K mému velikému překvapení byly prázdné nebo stroze vybavené, což mi k domu váženého hraběte moc nesedělo. Celý dům byl děsivě tichý. Byla jsem zvyklá, že doma bylo plno hlasů a ruchu. Byla tam radost. Tady bylo...neuměla jsem to ani pojmenovat. Tíživé ticho objímalo celý dům jako starý přítel. Prošla jsem celou chodbou. Nikde. Nikdo.
Vydala jsem se pomalu do ložnice. Vyškrábala jsem se na postel. Uvelebila jsem a zavřela jsem oči. Všechno jsem si musela promyslet, ale teď jsem jenom chtěla utéct před realitou. Schovat se před světem a hlavně před mým manželem.

***

Michael

Seděl jsem v knihovně a pil jsem už svou třetí kávu. I když jsem se snažil soustředit na účetnictví, pořád se mi myšlenky toulaly ke Kat. Byl jsem rozpolcený. Jedna moje stránka se radovala, že je Kat pod mou střechou, mě kdykoliv k dispozici. Vzrušovala mě ta představa, že je mi vydána na milost. Což samo o sobě byla velmi uspokojující představa, která mě roky držela při životě i v těch nejhorších chvílích mého života. 
Druhá moje stránka si vyčítala moje chování vůči ní. Nemohl jsem si pomoci, tak zoufale jsem ji toužil mít na blízku. Dlouhé noci jsem snil o tom, jak se stane moji manželkou, milenkou a životní partnerkou. V mých představách jsme byli velmi šťastný. O to víc mě realita zranila. Bylo mi jasné, že manželství se Kat nelíbí a nejspíš není nadšená ani ze mě. Neměl jsem jí to za zlé. Měl jsem pocit, že vždy, když to vypadá s Kat alespoň trochu nadějně, něco pokazím.
Přesto všechno jsem to nechtěl vzdát. Nemohl jsem. Znamenala pro mě všechno. Nechat ji odejít by byla pro mě smrt. Nechtěl jsem bez ní žít.
Musel jsem vymyslet způsob, jak ji přesvědčit, že jsem pro ní ten pravý a že naše manželství má smysl. Ale jak? Šla mi z toho hlava kolem. Jak se všechno mohlo tolik zkomplikovat? Chtěl jsem Kat dát všechno, ale to by znamenalo ji nechat vídat svou rodinu, která by mi ji vzala. Znamenalo by to ji dát prostor, který by určitě využila k útěku ode mě. To jsem nemohl připustit. Raději ji nechám si myslet, že jsem krutý muž bez srdce než abych se smířil s představou, že mě opustí.
Dopil jsem svou kávu a zavřel jsem účetnictví. Neměl jsem na nic náladu. Možná tak do něčeho praštit. Zvedl jsem se a protáhl jsem své ztuhlé končetiny. Rozhodl jsem se projít do zahrady. Neměl jsem na odpoledne kdoví jaké plány. Všechno jsem před svatbou s Kat zrušil ve jménu mého velmi naivního přesvědčení, že touhle dobou si oba dva budeme užívat blízkosti toho druhého, nejlépe nazí a v posteli. Já na ní a ona na mě.
Vydal jsem se do zahrady, když mě vyrušil, můj sluha. ,,Pane, zrovna jsem vás hledal. Musím vám sdělit důležitou informaci."
,,O co jde?" zeptal jsem se. Ukázal jsem mu rukou ke vchodu do zahrady a pokynul jsem mu, aby mě následoval. ,,Pane, byl jsem ve městě na trhu. Nedaleko hospody se nějací muži bavili o tom, že do města dorazil cizinec a někoho usilovně hledá. Dokonce nabízí i odměnu ve zlatě." Ztišil svůj hlas.
,,Hledá prý nějakého muže se zjizvenou tváří a jizvami na zádech." Srdce se mi málem zastavilo. On mě hledá.
,,Spojuje si to někdo se mnou?" zeptal jsem se téměř bez dechu. ,,Zatím ne, můj pane. Všichni si myslí, že hledá nějakého zločince a o něm samotném se mluví jako o lovci odměn. Nikdo ani nepomyslel na šlechtice, který žije v jejich blízkosti." Můj Bože, tenhle den nemůže být horší. On se nemohl vrátit přeci. Zabil jsem ho vlastníma rukama. Ten muž, který mě hledá...to musí být nějaký omyl. Nechtěl jsem však nic riskovat. Vydal jsem tedy rozkazy, aby se posílila stráž na celém panství. Poslal jsem své nejlepší muže, aby hlídali ve městě a každé slovo o cizinci, které uslyší mi ihned nahlásí. Nechtěl jsem nic riskovat. Tentokrát ne, protože jsem si byl vědom, že teď mohu ztratit mnohem víc než svůj život. Mohu ztratit Kat, ba co hůře může jí být ublíženo. Představa, že Kat hrozí nebezpečí mě děsila více než má vlastní smrt. Nemohu dopustit, aby se jí něco stalo. Po rozmluvě se sluhou mě přešla chuť na procházky. Měl jsem najdenou iracionální pocit, že mě určitě odněkud sleduje. Nechtěl jsem nic riskovat. V návalu toho strachu jsem se vrátil do domu a zamířil jsem do naší ložnice. Toužil jsem vidět Kat a pevně ji obejmout. Ujistit se, že je skutečná a že je v bezpečí. Momentálně jsem věřil, že jediné bezpečné místo pro Kat je v mé náruči.
Vyběhl jsem po schodišti a zastavil jsem se před naší ložnicí. Neslyšel jsem žádný zvuk. První instinkt bylo zaklepat, ale uvědomil jsem si, že tohle je naše ložnice. Můžu do ní vcházet i odcházet, jak se mi zlíbí.
Otevřel jsem dveře. Nejdřív jsem si myslel, že nikdo zde není. Potom jsem sklouzl očima k posteli. Kat ležela na posteli a plyně oddychovala. Spala. Přistoupil jsem k lůžku. Byla tak nádherná, když spala. Vypadala jako anděl, který právě spadl do mé postele. Nemohl jsem odolat, abych nevzal do dlaní několik jejích pramenů vlasů a nepromnul je mezi prsty. Byly tak hebké. Kat se trochu zavrtěla, připomínala mi spící kotě, které právě někdo podrbal pod bradou.
Moje oči ji přímo hltaly. Každou část jejího těla od světlých lokem až přes alabastrové hrdlo, dmoucí se prsa, úzký pas, vyklenuté boky a nohy zahalené v těžkých sukních. Toužil jsem ji vidět nahou. Nahou a svíjející se rozkoší v mojí náruči. Chtěl jsem cítit její zvědavé prsty přejíždějící mi po těle zkoumající i ta nejtajemnější zakoutí. Ach bože, jak moc jsem ji potřeboval. Ucítil jsem záškuby v kalhotách. Neomylná známka mého hladu po ní. Kdyby jen tušila, co všechno se mi teď honí hlavou, co bych s ní nejraději dělal, s křikem by utekla.
Povzdechl jsem si. Uklidni se, přikázal jsem sám sobě. Snažil jsem se soustředit na dýchání, abych zahnal tu touhu ji přetočit na záda, vyhrnout sukně a vniknout do ní. Bylo by to její poprvé, takže bych ty chvíle, co nejvíce protáhl.
Hlupáku, chováš se jako nadržené zvíře, co poprvé uvidělo před sebou nějakou samici. Vzpamatuj se!
Hrozí ti nebezpečí a tvoje myšlenky se stejně týkají jenom toho, jak by ses rád dostal mezi Kateliny bílá stehna.
Opatrně jsem se položil vedle Kat. Objal jsem ji a přitáhl blíže k sobě. Nevzbudila se, ani neprostetovala. Jenom spokojeně zavzdychala. Natáhl jsem po dece, která ležela v nohách postele. Oba jsem nás opatrně přikryl. Byl to nádherný pocit držet ji v náručí. Nechal jsem se obklopit jejím teplem. Zabořil jsem tvář do jejích voňavých vlasů. Voněla jako čerstvě natrhané květiny. Více jsem ji k sobě přitiskl. Křivky jejího těla natlačené na moje tělo způsobily, že mi bolestně ztvrdl. Měl jem pocit, že je zase větší. Existuje vůbec nějaká hranice pro jeho růst? Netušil jsem. Zatnul jsem zuby div jsem si neroztříštil stoličky, jak moc jsem se snažil dostat své hladové tělo pod kontrolu. Věděl jsem dvě věci, za prvé se s ní musím, co nejdříve vyspat nebo zešílím touhou po jejím mladém těle. A za druhé ji musím ochránit. Jenom se mnou bude opravdu v bezpečí.
Objal jsem ji těsněji. Nikdo mi ji nevezme. A kdo se o to pokusí, tomu vlastnoručně proženu hlavou kulku. S touto myšlenkou jsem usnul.