•27•

1.2K 108 7
                                    

O jeden den později

Justin

Zrovna mám namířeno na hotel, kde se zabalím a pojedu za rodiči. Zítra je totiž díkůvzdání a já tam musím být a samozřejmě i chci. Sice se tam bude hodně řešit Jacob a mamka bude mít pořád kecy proč nejezdím domů, ale musím to tam nějak zvládnout.

Moje nálada je docela na bodu mrazu. Vanessa se mnou nemluví a vlastně mě nenávidí. Jo, takhle to na mě řvala, což mi dost zlomilo srdce. Já ji mám rád, mám ji rád neskutečně moc a ona se mnou nechce nic mít. Zatancujeme na soutěži a pak to všechno skončí.

Oblbnul jsem ji a ona mi dala svoji nevinnost. Věděl jsem, že o to chce přijít s klukem, který ji bude milovat a hlavně chtěla o to přijít s klukem se kterým bude ve vztahu. A to se nestalo. A tak proto je teď na mě naštvaná.

Ale nechci, aby mě opouštěla. Mám ji totiž hrozně rád a neskutečně mi pomáhá svou přítomností. Možná bych měl o ní bojovat. Možná bych ji měl říct, že k ní cítím něco velkého. Možná bych ji měl říct, že jsem se asi zamiloval.

Včerejší večer

,,Ještě jeden prosím" zamumlal jsem a podal barmance panáka. Ta přikývla a nalila mi dalšího Jacka. ,,Jsem tady" sedl si ke mně Cameron a já kývl. ,,Proč takhle popíjíš?" Zvedl obočí a objednal si pivo.

,,Asi jsem ji ztratil" řekl jsem. ,,Cože?" Nechápavě se na mě podíval. ,,Ztratil jsem Vanessu" povzdechl jsem si. ,,Jak to? Co se stalo?" ,,Už se mnou nechce nic mít, nenávidí mě. Lituje všeho, co se mezi námi stalo" řekl jsem a on si povzdechl. ,,Fakt ti tohle řekla?" ,,Jo, vykřičela mi to do obličeje" uchechtl jsem se a pokroutil hlavou.

,,Nějak tě to hodně sebralo" poplácal mě po rameni. ,,Mám ji rád" ,,Ne Justine, ty jsi se zamiloval" ,,To je blbost Camerone" ,,To není žádná blbost, poznám, že jsi se zabouchnul" ,,Jak to můžeš poznat?" Vydechl jsem.

,,Mluvíš jen o ní, o nikom jiném. Kdykoliv kolem tebe jen projde tak se usmíváš a nespustíš z ní oči. Se všemi jí srovnáváš a vychvaluješ ji. Kňučíš, jak moc ti chybí. Kámo, to je prostě zamilovanost"

*********

Když jsem si zabalil tak jsem se rovnou z hotelu i odhlásil. Doma zůstanu asi až do pondělí a pak se rovnou letí do Španělska. No a až se vrátíme tak bych měl mít hotový byt. Sice tam ještě nebude všechno hotové, ale na bydlení už to bude a to potřebuji.

Přeběhl jsem v dešti ke svému autu, rychle si tam hodil svůj kufr a nastoupil do auta. Prohrábl jsem si vlhké vlasy a pak jsem se rozjel.

Zastavil jsem na semaforu a všiml si, že přes přechod jde Vanessa s těžkou taškou přes rameno. Šance si s ní promluvit?

Když naskočila zelená tak jsem se hned rozjel, otočil jsem se a jel za ní. Zastavil jsem vedle ní a ona se překvapeně podívala na moje auto. ,,Nastup si, svezu tě" řekl jsem přes otevřené okénko. ,,Díky, nechci" mávla rukou a šla dál. ,,Sakra Vaness! Prší jak prase, jdeš na nádraží že?" Vyhrkl jsem když jsem vystoupil. Podívala se na mě a kývla.

,,Tak to máš ještě pěkných 10 minut v tomhle dešti a bez deštníku" uchechtl jsem se. Povzdechla si a pak se ke mně rozešla. Vzal jsem ji tašku, hodil do auta a nasedl si stejně jako ona. ,,Jak víš, že jdu na nádraží?" Zašeptala. ,,Máš obrovskou tašku a zítra je díkůvzdání" uchechtl jsem se. ,,Jo to je pravda" zamumlala.

,,Budeš doma až do pondělí?" Zeptal jsem se. ,,Jo" ,,Jestli chceš tak v úterý tě pak můžu vyzvednout a pojedeme spolu na letiště" pousmál jsem se. ,,Táta mě tam hodí. Už nepojedu zpátky do Atlanty a pojedeme rovnou z našeho města" ,,Aha" kývl jsem.

Let's dance✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat