Let's dance✔️

•21•

Druhý den

Vanessa

,,Tak co? Jak se máš? A co babička a děda?" Pousmála jsem se do mobilu. ,,Mám se mnohem lépe. Babička s dědou tě pozdravují a chtějí, aby jsi taky někdy přijela" ,,Já vím, ale na víkend mi to přijde jako hrozně krátká návštěva, to chce aspoň týden, ale já nemůžu. Ne teď když nás čeká ta soutěž" povzdechla jsem si a ona přikývla.

,,Oni to chápou. Babička by hrozně s námi chtěla strávit Vánoce, ale to táta nedovolí. Ten se s nimi neviděl od smrti mamky" řekla. To je nejhorší. Tátovi rodiče jsou fajn, ale nejsou tak úžasní jako rodiče mamky a mám je o mnohem radši. Ale táta se po smrti mamky s nimi už vůbec nebavil. Jen my dvě jsme za nimi jezdily.

,,Nějak to vymyslíme. Řekla jsi jim o Lily?" ,,Jo řekla" kývla. ,,A co oni na to?" ,,Mamka babičce taky prej říkala, že si hrozně přeje, aby táta si někoho našel a nebyl sám. Bylo to její velké přání. A babička to chápe, že je táta zamilovaný a chce žít dál. Nejdříve byla s tím těhotenstvím překvapená, ale přeje jim to. A my bychom to prej měly určitě přijmout a ukázat Lily, že z nás mamka nevychovala nějaké mrchy" řekla a já se uchechtla.

,,Říkala, že je to rychlost a asi to dlouho nebude trvat a požádá ji o ruku, protože když už čekají mimino tak budou chtít být svoji" povzdechla. No jo vlastně. Svatba. To se určitě stane. Bože, to je hrozný.

,,Musíme jim to přát..." vydechla jsem. ,,Já to s tím miminem vůbec nečekala. Vždyť to vlastně tátovi začne nový život Vaness. Nebudeme na prvním místě. A já tam s nimi budu bydlet a on celou dobu se bude starat jen o to mimino, které z poloviny bude jen náš vlastní sourozenec" ,,Já vím Vally, taky mě to hrozně bolí. Ale přemýšlela jsem nad tím a musíme to přijmout a přát jim to. Nejsme už malé děti. Já se chovala jak hrozný malý děcko a uvědomila jsem si, že toho musím nechat a začít se chovat dospěle. Prostě budeme mít sourozence. Třeba to bude brácha" uchechtla jsem se a ona pokroutila hlavou. ,,Pokusím se to přijmout, ale bude to těžký" šeptla a já přikývla.

,,Zítra zavolám babičce a dědovi, chci je slyšet. Teď už budu končit ano?" ,,Jasně, měj se hezky, mám tě ráda" ,,Já tebe taky zlato, papa" usmála jsem se a FaceTime ukončila.

Zvedla jsem se z postele a ze skříně si vyndala pyžamo. Už je devět večer, musím se umýt, lehnu si a budu se dívat na Netflix. Asi dvě hodiny jsem měla zarezervovaný sál a jenom tancovala, abych na všechno zapomněla.

Chtěla jsem se rozejít do umývárny, ale někdo mi začal volat. Přešla jsem k mobilu a viděla, že je to Justin. Tomu jsem dneska zkoušela volat asi třikrát. Včera to nebral, docela jsem se o něj bála a dnes taky ne.

,,Justine?" Zvedla jsem hovor. ,,V-Vaness..." zakoktal a zněl hrozně zvláštně skoro vyděšeně. ,,Justine co se děje? Jsi v pohodě?" ,,Prosím můžeš přijet? Já vím, že jsi mě odmítla včera, ale prosím... já se bojím, že to nezvládnu" vydechl rozklepaně. ,,Co se stalo?" Vyhrkla jsem a pyžamo odhodila a vytáhla si ze skříně mikinu. ,,Prosím přijeď, moc prosím" šeptl. ,,Dobře, budu tam za chvíli, vydrž"

Co se sakra stalo?!

***********

Přišla jsem rychle před dům bratrstva a začala zběsile klepat. Otevřel mi nějaký kluk a zmateně se na mě podíval. ,,Musím dovnitř, jdu za Justinem" ,,Jasně, šukačka" uchechtl se a já protočila očima a vešla dovnitř.

,,Ale kočička dorazila" zasmál se Noah z obýváku když jsem šla ke schodům. Jen jsem se na něj zamračila a šla rychle nahoru.

Vešla jsem do pokoje Justina a hned za sebou zamkla dveře. ,,Justine" vydechla jsem když jsem ho viděla stát nad stolem kde měl několik připravených lajn kokainu. ,,Promiň..." šeptl a já k němu pomalu přišla a pohladila ho po zádech.