Let's dance✔️

•34•

O dva dny později

Justin

,,Justine vstávej!" Šťouchla do mě mamka. ,,Ještě ne" zamumlal jsem vyčerpaně. ,,Už bude půl jedenácté, otevřeme si dárky a zajedeme Jacobovi zapálit svíčku. Tak vstávej" řekla a šla pryč.

Odhrnul jsem ze sebe peřinu a začal zhluboka dýchat. Je mi zle, celý se třesu. ,,Do háje" vzlykl jsem. Jsem tak v prdeli. Tak moc v prdeli.

Noah to všechno věděl. Věděl, že budu v háji z Vaness a tak mi dal tu hromadu drog, věděl, že po tom skočím. A teď jsem zase na začátku. Jako před rokem a pár měsíci. Celá léčba je v hajzlu.

Pomalu jsem se zvedl, zamkl dveře a přešel ke stolu. Z tašky jsem si vyndal teď můj záchranný prášek a vysypal si menší množství na stůl a udělal si krásnou lajnu.

Teď mě opravdu vždy zachrání jen kokain. Je mi zle? Dám si kokain. Třesu se jak ratlík? Dám si kokain. Cítím se podrážděně a naštvaně? Dám si kokain.

Z tohohle už mě nikdo nedostane. Maximálně když mě zase na dva měsíce zavřou do léčebny a já tam budu trpět. To bylo to nejhorší období. Skoro dva týdny jsem byl přivázaný k posteli, protože jsem si chtěl ublížit. Chtěl jsem buď kokain a nebo ukončit svůj život. Přivázali mě k posteli jak nějaké zvíře.

,,Justine, sakra je půl jedenácté, pojď dolů ke stromečku" zaklepala mi na dveře Jazzy a chtěla otevřít, ale naštěstí bylo zamknuto. ,,Nechovej se jak malý dítě, který si potřebuje co nejdřív rozbalit dárky doprdele! Dejte mi kurva půl hodiny!" Zařval jsem a praštil do stolu. ,,A ty se nechovej jak hovado" zavrčela a šla pryč.

Rychle jsem si šňupl a pak si sedl znova na postel. Zaklonil jsem hlavu a úlevně vydechl. Sakra, to jsem potřeboval.

Vzal jsem si z nočního stolku mobil a najel na Instagram a na konverzaci s Vaness. Už asi čtyři dny ji posílám hlasovky. Trochu se tam vždy rozpovídám. Ale vím, že ona si je teď rozhodně neposlechne. Ale pomáhá mi to maličko na uklidnění.

Napsal mi totiž její táta když ji dorazil ten dopis. Měla prej radost, celý den byla totiž mnohem lepší. Tak jsem se ho rovnou přes zprávu zeptal na její telefonní číslo. Napsal mi ho, ale napsal taky, že zatím mobil vůbec od té doby nezapnula a nechystá se k tomu. A je to pro ní lepší než chodit na Instagram, kde vidí všechny šťastné holky a šťastné páry a tak dále. A to já chápu.

A proto jsem ji začal posílat hlasovky a až přijde čas tak si je třeba jednou všechny poslechne. A nebo je rovnou vymaže, co já vím.

,,Ahoj Nessie" vydechl jsem když jsem začal nahrávat hlasovku. ,,Veselé Vánoce..." šeptl jsem a pousmál se. ,,Vím, že mobil sis ještě vůbec nezapnula a ono je to i lepší, protože sociální sítě jsou zlo. A máš takový detox od toho, což bych asi možná teď taky potřeboval. Jsem v prdeli. Ale to ti říkám už čtvrtý den, že jsem v prdeli.
Dnes ráno mi bylo tak zle a třásl jsem se a byl jsem tak naštvaný. Známky absťáku, které tak moc dobře znám. Vzpomněl jsem si i na léčebnu dneska. Nechci tam. Nechci tam trpět. Chtěl bych se z toho dostat sám. Říkám si vždy když si dám, že přestanu, že to dokážu sám se z toho dostat, ale pak mám absťák a je konec, musím si zase dát. Je to začarovaný kruh a já nevím co mám dělat" vzlykl jsem.

,,Miluju tě Nessie. Doufám, že ty už se máš aspoň trochu dobře, měj se krásně" vydechl jsem a hlasovku poslal.

Po chvíli jsem už cítil to hezké uklidnění a uvolnění. Zvedl jsem se, trochu se upravil a převlékl a šel jsem dolů.

,,Dobré ráno" zamumlal jsem když všichni už seděli u stolu a čekali na mě. ,,Ahoj Justine, jsi opravdu v pořádku?" Zeptala se mamka. ,,Nejsem když víte, co se stalo Vaness a že už spolu nejsme" řekl jsem a nedíval jsem se jim do očí, protože to by mamka určitě poznala. Vždy mám tak velké zorničky, že by si toho všiml i blbec.