Tohle už je příliš ~ Severus Snape

2.

O několik měsíců později.

Brumbál si mě pozval do své kanceláře, když jsem tam došla měl na sobě cestovní plášť. ,,Zdravím Angeliko, s Harrym se brzy vydám na jistou cestu. Ale nejdřív s tebou potřebuji mluvit. Chci aby jsi věděla že vše je naplánované a i když to tak nebude vypadat, vše proběhne podle mého plánu. Budeš v bezpečí i když se tak nebudeš cítit. Nicméně bylo by dobré aby jsi se přizpůsobila okolnostem i když budou velmi nepříjemné a snažila jsi se s nich vytěžit co půjde. To co by se ti stalo bez tohoto plánu by bylo o mnoho horší než to co se ti stane takhle. Musíš mi věřit, neztrácej naději ať se stane cokoliv. Slibuji že nakonec to bude dobré. Věříš mi?" Zaváhala jsem ale rozhodla jsem se se budu řídit jeho slovy a doufat. ,,Ano pane profesore." ,,Dobře, můžeš jít. Sbohem, přeji ti mnoho štěstí a hlavně vnitřní sílu." ,,Děkuji." Odešla jsem s těžkým srdcem, bude to dnes.
Rozhodla jsem se že možná bude nejlepší zkusit usnout. Šla jsem do sprchy, šampon, maska, mýdlo, sprchoví gel, kondicionér, umýt obličej, scrub, oholit se.. vyšla jsem ze sprchy, natřela jsem se tělovím mlékem a do vlasů jsem si dala bezoplachovou péči, na tvář jsem si dala plaťové sérum a hydratační krém, vyčistila jsem si zuby a nakonec jsem se nastříkala deodorantem. Tohle mě vždy uklidní. Oblékla jsem si své saténové pižamo a vlasy jsem si spletla do dvou copů, nakonec jsem si vlasy zakryla saténovím šátkem tak jako každou noc a zalezla jsem do postele, všechny obavy ze mě smyla voda. Usnula jsem rychle ale potom mě někdo vzbudil. ,,Pansy?" ,,Rychle! Jsou tu smrtijedi! Vezmi si hůlku, buď se schovej nebo můžeš jít bojovat ale rozhodně tu nespy a nečekej až tě zabijou!" Vychrlila na mě a odběhla, pravděpodobně budit ostatní. Vstala jsem z postele a oblékla jsem si svůj chlupatý župan aby mi nebyla zima. Vlasy už mi skoro uschli, určitě už je po půlnoci. Vzala jsem si hůlku a rozhodla jsem se jít ven. Přepadl mě ale zvláštní pocit že bych si sebou měla vzít i nějaké věci. Očarovala jsem svou oblíbenou kabelku rozšiřujícím kouzlem, umým ho už od čtvrtého ročníku protože sebou vždy všude tahám hodně věcí a tohle kouzlo mi dost pomohlo abych sebou nemusela tahat velkou tašku. Vlastně mě to naučil Snape když viděl jak mi dělá problém nacpat všechny moje věci do kufru. To je teď jedno. Naházela jsem do kabelky všechny produkty co používám každý den, své oblíbené oblečení a tak, nakonec jsem odešla s tím že mám v kabelce v podstatě všechny svoje věci. Kabelku jsem si schovala pod župan a vyšla jsem ze svého pokoje, sundala jsem si šátek a schovala ho do kapsy, hůlku připravenou v ruce. To nejhorší jsem si všimla že probýhá u astronomycké věže. Došla jsem ke schodům zrovna když Snape šel nahoru. Chtěla jsem jít za ním ale zastavil mě Lupin. ,,Nemá to smysl, odhodí tě to." Chytil mě za ruku a přitáhl k sobě. ,,Dělej jak uznáš za vhodné ale doporučuji ti aby jsi se držela někoho od nás, netoulej se tu sama." ,,Dobře, pane Lupine?" ,,Ano?" ,,Zabili někoho?" ,,Zdá se že ne ale například Billa Weasleyho ošklivě pokousal Fenrir Šedohřbet, není přeměněný takže vlastně vůbec nevíme co to s Billem udělá..." Ulevilo se mi že asi nikdo neumřel ale představa toho kolik lidí je asi vážně zraněných jako treba Bill byla děsivá. Zaůtočili na nás další smrtijedi a oddělili mě od Lupina, kdyby věděli kdo jsem, šli by po mě ještě víc. Snažila jsem se dostat znovu k Lupinovi nebo alespoň někomu jinému ale nepodařilo se mi to, v té vřavě jsem je ztratila. Stála jsem přímo před schody do astronomycké věže a bojovala s nějakou šíleně vypadající ženou když ze schodů seběhli Snape a Draco. Šli rovnou ke mě, čarodějka mě nevím proč nechala být než jsem stihla cokoliv udělat Draco mě pevně chytil a zašeptal mi do ucha. ,,Promiň, bude to zase dobrý slibuju." Snape na mě namířil hůlku a poslední co si pamatuji jsou jeho slova. ,,Mdloby na tebe." A pravděpodobně Dracova náruč do které jsem se zhroutila.