Tohle už je příliš ~ Severus Snape

51.

V následujících dnech bylo sice opravdu snadné ho naštvat ale bylo poznat že po tom co udělal si na sebe dával pozor aby mi znovu neublížil. Dnes na mě zase vyjel. Přirazil mě ke zdi, nedovolila jsem aby mě to rozhodilo. ,,Severusi-" Hned mě pustil a ustoupil. Tohle bylo poprvé co jsem ho oslovila jménem. Nevěděla jsem jestli ho to ještě víc naštvalo nebo naopak uklidnilo dokud mě nevzal do náruče a pevně mě neobjal. Jemně mě políbil na spánek. ,,Promiň mi to." ,,To je v pořádku." Také jsem ho objala. Stále jsem si ale nebyla jistá jestli mám používat jeho jméno. Každopádně jsem ale zjistila že musím hlavně ze všeho nejdřív na něho začít mluvit, to je to co ho vždy vytrhne z těch emocí. Snažím se mu hodně dávat najevo lásku a pomáhá to. Nicméně má hodně problémů a teď to po všech těch letech kdy to potlačoval začíná vycházet na povrch. Je to důležitá součást procesu ale musím se přiznat že se těším až se uklidní a vyrovná se s tím. To že vidím výsledky své snahy mu pomoct mě motivuje aby jsem to nevzdala když je to opravdu těžké, musím pro něho zůstat silná. Je to šílené, je mi 17 a snažím se tu napravit svého učitele a pomoct mu vyrovnat se s traumaty. Koho by to napadlo. Jsou chvíle kdy se nad svím životem pozastavím a opravdu si říkám jak je tohle všechno možné. Můj život se minulí rok změnil ze dne na den. Už je to asi sedm nebo osm měsíců co jsem naposledy viděla Harryho. Opravdu moc mi chybí a fakt že bude muset zemřít proto aby jsme mohli porazit pána zla mi často nedá spát. Budu muset zbytek života žít bez něho. Je to jediné co z mé rodiny zbylo a i o něho přijdu. Severus se od toho snaží odvádět mou pozornost a je tu pro mě když to potřebuju ale to prázdno které Harry zanechá nic už nezaplní.