Tohle už je příliš ~ Severus Snape

29.

Pomalu ale jistě jsem se ztrácela ve svích fantaziích o realitě ve které jsem volná a bezstarostně si to užívám se svím bratrem. Znovu jsem ztratila pojem o čase ale bylo mi to jedno. V mé mysli jsem volná a šťastná tak proč se zabívat bolestivou realitou? Ztrácela jsem pojem o tom co se děje, začala jsem zapomínat dokonce i Snapea. Po nějaké době co mě nechával být si ale uvědomil co se se mnou děje a začal mě s realitou konfrontovat, znovu si začal brát mé tělo, klidně i několikrát za to co jsem považovala za den. Nutí mě každý den alespoň na nějakou dobu vstát a alespoň číst nebo něco udělat. Je to ale marné, sama nad sebou ztrácím kontrolu, ztrácím se ve své hlavě. Mám nepořádek v realitě, ztrácím rozum? Pokud ano, asi by jsem měla panikařit. Proč jsem ale tak v klidu, proč konečně cítím mír? Je to proto že už je mi všechno jedno? Snape mě vytrhl z myšlenek. ,,Profesorka McGonagallová s tebou chce mluvit. Čeká v obývacím pokoji." ,,Cože?" ,,Uvidíš, obléknu tě." Snape to se mnou má asi opravdu těžké. Většinu času jsem opravdu mimo. Cítila jsem jak mě odkrývá, posadila jsem se a on mi začal sundavat pižamo. Oblékl mi jednoduché růžové šaty. Bylo mi jasné že vzal první co mu přišlo pod ruku a připadalo mu jednoduché mě do toho obléknout. Rychle mi ještě učesal vlasy a potom mě odvedl do obýváku. ,,Můžu si sednout?" ,,Bude to tak lepší." Dovedl mě až ke křeslu, posadila jsem se. Ve křesle naproti mě seděla profesorka McGonagallová a vypadala opravdu vyděšeně. Už dlouho jsem se neviděla v zrcadle, stalo se mi za tu dobu něco s obličejem? ,,Nechám vás aby jste si mohli promluvit v soukromí." Slyšela jsem jak za sebou zavírá dveře. ,,Slečno Potterová- tedy měla by jsem říct Snapeová ale na to si asi nezvyknu... Co se vám stalo? Co vám dělá?" ,,Asi se budete divit ale poslední dobou mi vlastně nedělá nic, naopak dává na mě pozor jakobych byla ze skla." ,,Tak co se vám stalo?" ,,Nevím jak to vysvětlit. Ty pocity byly tak intenzivní až se tak nějak vypnuli a od té doby se cítím skvěle. Jsem zase s Harrym, všechno je v pořádku a jsem konečně šťastná!" ,,Vy jste ztratila rozum!" ,,Možná je to tak lepší, lepší být šílená a šťastná než trpět nemyslíte?" Neodpověděla. Došlo mi že už jsem opravdu dlouho netančila, v hlavě mi zněla má oblíbená písnička. Chvíli jsem odolávala ale nakonec jsem vstala a dala jsem se do tance. ,,Tohle mi nikdo nevezme. Je jedno co se stane, tohle mi nikdo nemůže vzít." Mluvila jsem spíš pro sebe a pomalu jsem až zapomínala že v místnosti nejsem sama. Uvědomila jsem si že slyším hlasy. ,,Ona zešílela! Ať jste jí udělal cokoliv, přehnal jste to! Myslím že ještě je šance to zvrátit ale je nejvyšší čas! Tohle musí přestat, dřív než opravdu úplně ztratí rozum a kontakt s realitou! Jen se na ni podívejte! Jestli to takhle půjde dál, skončí u svatého Munga!" ,,Nevím co s tím, snažím se ji dostat do kontaktu s realitou ale nefunguje to. Vím že s tím musím něco udělat ale co?" ,,Záleží vám na ní alepsoň trochu?" ,,Ano." ,,Pak jí to dávejte najevo. Buďte k ní otevřený. To by snad mohlo pomoct. Nechápu jak se sebou ale můžete žít, takhle zničit sedmnáctiletou dívku." ,,Zkusím to." ,,Také si myslím že opravdu potřebuje své přátele a kontakt s lidmi." ,,Zvážím to." Viděla jsem jak profesorka odchazí a zavírá za sebou dveře. Snape mě potom vzal do náruče a odnesl do ložnice. Po dlouhé době mám teď energii, když odešel, zkontrolovala jsem že tu opravdu nikde není a potom jsem šla jsem ven. Když jsem venku viděla sníh, cítila jsem se opravdu úžasně. Chvíli jsem se procházela než jsem si jen sedla do sněhu. Necítila jsem že mi byla zima. Uplynulo hodně času než jsem za sebou slyšela Snapeův hlas. ,,Merline.. Angeliko co to tady děláš?" ,,Podívejte, padá sníh." Uvědomila jsem si že mluvím dost nepřítomně ale vzhledem k tomu že jsem byla duchem nepřítomná to bylo logické. ,,Co jsem ti to udělal." Začal mě zvedat ze země. ,,Já ještě nechci..." ,,Jsi celá studená, máš na sobě jen šaty, máš už omrzliny! Musíš se zahřát." Cítila jsem jak mi obléká svůj kabát a vzal mě do náruče. Rychle jsem usnula.