Tohle už je příliš ~ Severus Snape

19.

Chová se ke mě hezky ale nevěří mi, je vidět že si myslí že se takhle chovám a řekla jsem že s ním chci být jen proto že jsem dost chytrá na to aby jsem věděla že mi to může zlepšit podmínky. Drží si ode mě odstup. Je to frustrující protože ano, jsem tak chytrá ale i tak jsem to myslela vážně. Mám chuť ho přesvědčit aby mi dal veritasérum aby viděl že opravdu nelžu. Rozhodla jsem se že dnes zkusím něco uvařit já. Celou dobu mě sledoval jakoby jsem do toho chtěla dát jed, ani nevím jak by jsem k nějakému jedu přišla. Alespoň mi to po tom co to ochutnal pochválil. ,,Jsem k vám upřímná, vše co jsem vám řekla je pravda. Nesnažím se vás zmanipulovat ani nic takového proč to nechápete?" ,,Kdyby jsi zažila to co já, taky by jsi nikomu nevěřila. A nevím jestli jsi si toho všimla ale Alastor Moody byl mnohem skeptičtější než já, nejsem na tom zas tak hrozně." ,,Co myslíte tím 'byl'?" ,,Zemřel při přesunu tvého bratra." Zarazila jsem se a probodla jsem ho pohledem. ,,Komu se ještě něco stalo?" ,,Nevím přesně ale určitě jsem zasáhl jedno z těch dvojčat, Fred nebo George. Jsem si ale jistý že přežil." Večeře jsem se už ani nedotkla, vstala jsem a rozběhla jsem se do ložnice plná hněvu a smutku. Slyšela jsem že jde za mnou, zavřela jsem dveře a opřela se o ně. Stojí za dveřmi. ,,Prosím, chci být sama." ,,Máš půl hodiny, potom přijď nebo si pro tebe dojdu." Slyšela jsem ho odcházet ale bylo mi to jedno. Nedokázala jsem zastavit slzy.