Tohle už je příliš ~ Severus Snape

4.

Po nějaké době se vrátil, cítila jsem jak mi sundavá pouta a zvedá do náruče. Nechápala jsem co to dělá ani proč, pomalu jsem otevřela oči a došlo mi že mě nese do koupelny. Položil mě do vany plné horké vody. Byl to opravdu příjemný a uklidňující pocit, cítila jsem jak mi vlasy stahuje do drdolu aby se mi nenamočili. Na to jak hrubý byl před chvílí se mnou teď zacházel nečekaně něžně. Měla jsem chvíli zavřené oči než jsem je znovu otevřela a setkali se s jeho očima. ,,Umyj se, máš tu všechny svoje věci. Budu tě kontrolovat takže nic nezkoušej. Použil jsem na tento dům mnoho kouzel která pro tebe činní nemožným mi uniknout a pokud zkusíš ukončit své utrpení pokusem vzít si život, nebude se ti líbit co udělám." S těmito slovy odešel. Sebrala jsem zbytek energie kterou jsem v sobě měla a umyla jsem se, kontroloval mě každých pár minut což bylo poměrně nepříjemné ale bylo to lepší než kdyby tu stál a sledoval mě celou dobu. Byla jsem ráda že jsem si ty věci vzala, jsem teď sice v hrozné situaci ale alespoň se můžu na pár minut uvolnit. Alespoň tohle zůstane stejné. Když jsem byla hotová, vzala jsem si na sebe zpět své pižamo které mi před tím svlékl. Nejistě jsem vyšla z koupelny a zjistila jsem že Snape tam není. Rozhodla jsem se že bude nejlepší neriskovat a tak jsem si jen lehla do postele a počkala až zase přijde. Když se vrátil, nesl velký tác který položil na malí kulatý stůl vedle okna u kterého stáli dvě židle. ,,Vstaň, musíš se najíst. Už dvacetčtyři hodin jsi nic neměla." Nevím proč jsem to nečekala ale bylo to logické, nechce abych zemřela. Vstala jsem, posadila jsem se ke stolu a podívala jsem se na talíř. ,,Ale jak víte že-" ,,Jednou jsem slyšel jak mluvíš s Dracem a ptal se tě proč nejíš to co ostatní. Vzhledem k tomu že tohle už v tu dobu byla součást plánu, rozhodl jsem tě sledovat, pro případ že máš nějaké vážné důvody jíst jen určité věci. Není cílem narušit tvé zdraví nebo tě nechat zemřít." Radši jsem nic neříkala a dala jsem se do jídla. Když to odnesl, ještě jsem chvíli zůstala sedět, dívala jsem se z okna a došlo mi, že jsem ve městě, obklopená mudly kteří ani neví že existuje nějaký Voldemort. Je to zvláštní že nevědí o tom nebezpečí, neví o mozkomorech kteří je míjí každou chvíli. Neví nic a jsou v klidu. Nemohu si pomoct, závidím jim to. Cítím se už o hodně lépe ale stejně, to co mi udělal mě rozhodně poznamenalo a přestava že se to bude opakovat je opravdu děsivá. Ale bude se to opakovat a já s tím nic nemůžu udělat, můžu jen doufat že mě tím úplně nezničí. Musím uznat že Voldemort se ale rozhodl moudře, jak ho znám, můj bratr bude mít potřebu jít mě zachránit když bude vědět že mi ubližují a ještě k tomu mě takto znesvětili, navíc Snapea nenávidí ze všech smrtijedů nejvíce, další chytrý tah Voldemorta. Jakmile se tohle Harry dozví, zapomene na rozum. Kdyby mě jen mučili klasickou kledbou Crucio nebo tak něco, sice by mě chtěl zachránit a dělal by pro to co by mohl ale nemyslím si že by měl takovou motivaci jako bude mít takhle. Myslím že to co mi Snape dělá považuje za jednou z nejhorších věcí co se mi může stát. A Voldemort to možná ví, přeci jen mají propojené mysli.
Už byla tma když se Snape vrátil. Zvedl mě ze židle, hodil na postel a znovu mi nasadil pouta, přikryl mě a potom si lehl vedle mě. Přitáhla jsem si peřinu více přes sebe, ležela jsem k němu zády a zavřela jsem oči. Představila jsem si že jsem ve svém pokoji v Bradavicích, po chvíli se mi podařilo uniknout realitě a potom už bylo snadné usnout.