Tohle už je příliš ~ Severus Snape

71.

Uplynulo asi třičtvrtě hodiny když se vrátil. Ležela jsem tam kde mě nechal, už v klidu ale po tvářích mi stále tekli slzy a nedařilo se mi je zastavit. Posadil se vedle mě na postel a odhnul mi vlasy z obličeje. Pohlédla jsem mu do očí. ,,Chápu tvou rekci ale varuji tě, ještě jednou si ke mě tohle dovolíš a potrestám tě tak že už se nikdy neodvážíš třeba i jen pomyslet na to mi odporovat." Přikývla jsem. Celá jsem se třásla a mrzelo mě že jsem ho udeřila. Ne ze strachu, opravdu mě to mrzelo. Lehnul si vedle mě a objal mě, přitiskla jsem se k němu a ještě víc jsem se rozbrečela. Jen mě hladil a čekal až to přejde. ,,Miluji tě Angeliko, opravdu. A mrzí mě to ale jinak to nešlo." ,,Já vás taky. Věřím vám." Snape u mě zůstal celí den. Cítila jsem se hrozně a druhý den ráno jsem se vůbec necítila na to jít mezi lidi. Několik dní jsem zase zůstala v posteli a snažila jsem se s tím vyrovnat. Když jsem se z toho konečně dostala a šla jsem zase na vyučování, z nějakého důvodu si všichni mysleli že jsem mrtvá a byly v šoku když mě viděli. Doběhnul ke mě Draco a objal mě. ,,Proč jsou všichni tak v šoku že žiju?" ,,Nevím proč ale začalo se proslýchat že tě Snape zabil. Ani nevíš jak moc jsem rád že to není pravda." ,,Proč by mě zabíjel? To přece nedává smysl. Pán zla mě potřebuje." ,,Tím jsem se uklidňoval ale tím že si to mysleli všichni bylo těžké uvažovat racionálně, měl jsem o tebe strach." ,,No jak vidíš žiju." Usmála jsem se a znovu jsem Draca objala než jsme šli na vyučování.