Tohle už je příliš ~ Severus Snape

27.

Druhý den odpoledne mi Snape přinesl hada a pustil ho na zem přede mě, hůlku měl připravenou aby dyštak zabránil hadovi v tom mi ublížit. ,,Tak se předveď." Had se plazil pomalu ke mě, chtěl zaůtočit. ,,Stůj!" Had se zastavil. Klekla jsem si na zem a natáhla k hadovi svou ruku. ,,Pojď sem, můžu si tě prohlédnout?" Had přikývl a omotal se mi kolem ruky. ,,Jsi krásný." ,,Děkujii" Byl to šok slyšet hada odpovědět mi ale zůstala jsem v klidu. ,,Žije se ti tu dobře?" ,,Docela ano, ještě jsem ale s žádným kouzelníkem nemluvil." ,,Já jsem s hadem takhle přímo taky ještě nemluvila. Jen jsem slyšela hady mluvit." ,,Máš náš jazyk" Snape mě sledoval s údivem zřetelným v očích. Nevím jak to zní pro ty kteří nemají hadí jazyk. Udělalo mi radost když mi Snape řekl že za tím hadem můžu chodit když se budu nudit. Spřátelila jsem se s ním a vzhledem k tomu že poslední dobou nesmím téměř s nikým mluvit mi to hodně pomohlo necítit se osaměle.

Se Snapem je to opravdu složité, snažím se ho chápat ale je to někdy opravdu těžké. Není pochyb o tom že jeho minulost v něm zanechala mnoho traumat, na druhou stranu, kdyby byl otevřenější, možná by jsem mu mohla pomoct. Od toho snu se mě Snape snaží učit jak ovládat své vize a předtuchy, hodně času trávíme i v knihovně protože na tyhle věci není expert a ví jen základy. Mám z toho strach, bojím se že mě bude chtít využít proti mému bratrovy. Proto to někdy sabotuji, dělám to ale tak aby to vypadalo že to dělám omylem a že za to nemůžu. Mám ale obavy že mě začíná podezřívat že to dělám schválně. Musím přestat. Brzy jsem zjistila že už je pozdě. ,,Proč se nechceš naučit využívat svůj dar? A nezkoušej hrát hloupou." ,,Mám z toho strach." Řekla jsem pravdu, jen neůplnou. ,,Budeš ho muset překonat a ať tě už ani nenapadne to nějak sabotovat. Naučíš se to." Jen jsem přikývla. Snape došel až ke mě a obejmul mě. ,,Záleží mi na tobě tak se nebraň."