Tohle už je příliš ~ Severus Snape

3.

Probudila jsem se v prostorné místnosti, zdálo se že je to velmi starý dům, se starým, zdobným nábytkem. Z okna byly vidět další domy, jsem v nějakém městě. Bylo mi hned jasné že nejsem v sídle Malfoyovích. Chvíli mi ale trvalo než jsem se probrala. Došlo mi že ležím ve velké manželské posteli s hedvábně jemným povlečením na peřinách a polštářích, druhá polovina postele byla stále úhledně ustlaná. Na rukou jsem cítila kovová pouta která jak jsem zjistila byly pomocí řetězu připevněny k posteli, posadila jsem se, pouta sice značně omezují moje možnosti ale ne úplně. Někdo mi sundal župan a vzal moji kabelku. To bude vtipné až přijde můj věznitel proč mám kompletně zabalenou kabelku jakobych věděla že budu unesena a já mu popravdě řeknu že mám silnou intuici, řídím se jí a proto sebou mám všechno co bych mohla potřebovat. Tohle jsem nečekala a pochybuji že mě nechá ty věci používat ald uvidím. Třeba mi ty zabalené věci opravdu k něčemu budou ale dost o tom pochybuji. Nebyla jsem si jistá co by jsem měla dělat. Je Harry v pořádku? Byl s Brumbálem. Zajali ho snad smrtijedi? Je teď už mrtví a proto teď nejsem někde ve sklepě a nemučí mě. Nebo možná je tohle součást plánu. Moje myšlenky přerušil klíč v zámku dveří, dveře se otevřeli a do vnitř vstoupil Snape. Dalo se to docela očekávat. ,,Tvá intuice ti poradila zabalit si věci?" ,,Ano, poslouchám svou intuici i když to nedává smysl. Zatím vždy se mi to vyplatilo." ,,A vyplatí se ti to i tentokrát, dám ti vše co ti nemůže pomoct utéct. Mluvil jsem s pánem zla, přišli jsme na lepší způsob jak přimět Harryho Pottera aby se tě snažil zachránit než tě mučit. Nicméně to nebude o moc příjemnější." Odpověděl s krutým úšklebkem na tváři a nebezpečně se ke mě přibližoval. Vzpoměla jsem si na Brumbála a došlo mi že z toho co mi říkal vyplývá že bych se Snapeovi neměla bránit. Asi bych se ho naopak měla snažit přesvědčit že jsem na straně pána zla... ale co mi udělá? Harryho očividně nemají. Rozhodla jsem se promluvit, seděla jsem na posteli a vzhlížela ke tváři Snapea který teď už stál přímo před postelí. ,,Vy jste zabili Brumbála?" ,,Ano, já jsem ho zabil. Draco se zmohl jen na to ho odzbrojit." S těmito slovy mě přišpendlil k posteli, přetočil mě tak abych ležela na břiše a cítila jsem jak mě svléká. Hned mi došlo co mi udělá, chtěla jsem křičet a bránit se ale ovládla jsem se. Když se budu bránit, bude to jen horší. Cítila jsem jak do mě proniká, cítila jsem tupou ale intenzivní bolest a do očí se mi nahrnuli slzy, bojovala jsem sama se sebou abych se nesnažila ho zastavit. Snažila jsem se myslet na něco jiného ale nešlo to. Tvrdě přirážel a držel mě tak pevně že i kdybych se chtěla bránit, nemohla bych. Po chvíli už to začínalo být nesnesitelné, zarila jsem nehty do jeho ruky kterou jsem celou dobu nevědomě svírala. ,,Prosím už dost." Zavzlikala jsem. ,,Ne." Modlila jsem se ke všemu co mě napadlo aby už přestal. Trvalo to ale nakonec jsem se dočkala. Pustil mě a odešel. Zůstala jsem ležet příliš oslabená na to se zvednout. Venku už se začalo stmívat, byla jsem mimo celí den, nic jsem nepila ani nejedla a teď tohle. Měla jsem pocit že omdlím vyčerpáním, trvalo to až moc dlouho.