Tohle už je příliš ~ Severus Snape

38.

Odpoledne jsem se rozhodla že si o tom chci se Snapem promluvit, došlo mi že jsou věci které mi neřekl. Je pátek a on slíbil že dnes přijde dřív, slib dodržel tak jako vždy. Řekla jsem si že na to půjdu pomalu. Po tom co přišel jsem počkala půl hodiny než jsem za ním šla aby měl chvíli klid. Seděl v křesle a četl si. Posadila jsem se mu na klín a objala ho. Odložil knihu a také mě obejmul. ,,Dnes mi došla jedna věc." ,,Jaká?" ,,Měl jste nějaký konkrétní důvod chovat se ke mě hezky a pomáhat mi při hodinách už v prvním ročníku? V tomto ohledu mám jen doměnky." ,,Od začátku jsem cítil potřebu ti pomáhat z více důvodů. Stejně tak jako tvého bratra jsem tě chránil kvůli vaší matce, také jsem ale viděl jak narozdíl od něho máš problém zapadnout a jak žiješ v jeho stínu. Viděl jsem jak tě trápí to jak je vše pořád jen o něm zatímco tebe si sotva kdo všiml když byl poblíž. Řekl bych že jsem v tobě nejspíš viděl i něco ze sebe. Pomáhal jsem ti aby jsi se necítila tak sama a aby jsi věděla že ne každý vidí jen tvého bratra. Chtěl jsem aby jsi viděla že jsou lidé kteří si budou všímat víc tebe a kteří tě budou mít raději než Harryho. Když jsi poprvé přijela do Bradavic, chtěl jsem tě poznat a nechtěl jsem aby jsi se cítila ztraceně. Po dvou letech mi na tobě už opravdu záleželo a čím jsi byla starší, tím více jsem si všímal jak moc jsi podobná Lily. Rozhodl jsem se že ať se stane cokoliv, musím hlavně ochránit tebe, věděl jsem že se mi ji nepodařilo zachránit a chtěl jsem to tím napravit. Postupně jsem si všímal že začínám mít myšlenky které by jsem rozhodně o své studentce mít neměl ale nešlo mi si v tom zabránit. Přerostlo to v touhu tě získat pro sebe. Vím že to je zvrácené ale alespoň teď víš že na začátku byly mé úmysli čisté." ,,Věřím tomu. Děkuju že jste mi to řekl."