Její paní

4. kapitola

Sáru jsem překvapivě do konce týdne neviděla a byla jsem vlastně i ráda, protože se naštěstí neobjevila ani v knihovně, kde jsem dělala dobrovolnou činnost. Začínala jsem si myslet, že jsem si Sáru představila a ve skutečnosti tu nebyla „Pojď se mnou v pátek na třídní sraz!" překvapila mě svoji zprávou Klára.

Popozvedla jsem obočí „Proč? Nepotřebuju je vidět," odpověděla jsem ji.

„Ale já se chci pochlubit Míšou!"

Zamračila jsem se „Tak si jdi sama, proč do toho taháš i mě?!" vážně jsem tam nechtěla jít. Spolužáci mi nikdy nic neudělali, ale stejně jsem je nemusela vidět a rozhodně jsem tím nechtěla zabít zbytek pátku, ještě k tomu jsem musela další den do práce „Nejdu..." rychle jsem ji ještě poslala další zprávu.

„Pojď! Prosím!"

„A co já z toho budu mít? Budu tam muset sedět a poslouchat je, tebe a já nevím co..."

„Udělám pro tebe cokoliv, když se mnou půjdeš!" přislíbila mi.

Ušklíbla jsem se, teď otázka, co je menší zlo, nebo respektive výhodnější. Buďto být v klidu doma, nebo možnost zneužít jejího slibu udělání čehokoliv... vydechla jsem „Dobře, ale pak budeš pro mě vážně muset udělat cokoliv!"

„Super! Tak já jim řeknu, že taky přijdeš! Sejdeme se v šest na náměstí!"

„Super..." vydechla jsem a odložila mobil na zem „tak zavřu o pět minut dřív, nikdo si toho nevšimne..." a šéf mě naštěstí nemůže zkontrolovat. Ušklíbla jsem se, možná, že to má více výhod, než bych čekala.

Další den jsem teda se svojí kamarádkou šla na ten trapný třídní sraz přesně, jak jsem slíbila. Dávala jsem ji viditelně najevo, jak moc se mi tam nechce, protože to mi během textování nezakázala. Ani teď na to nic neříkala, nejspíš byla prostě ráda, že tam nešla sama. Brzy jsem to vzdala a prostě jsem neutrálně šla vedle ní.

V baru se třídou to nebylo o nic lepší. Klára se tam chlubila svojí svatbou, na kterou spolužáky mimochodem vlastně ani nepozvala, a svoji manželkou, ale hned jsem si všimla, že to nikoho nezajímalo. Ani mě to nepřekvapovalo, jenže kamarádka vypadala spokojeně, tak jsem ji to s úsměvem nechala. Někdo mi náhle podal skleničku s colou „Tady máš," řekl bývalý spolužák.

Přikývla jsem „Děkuju..." napila jsem se, ale chutnalo to zvláštně.

Rychle jsem to dala od svých rtů, jenže jsem za sebou slyšela povzbudivý hlas šeptající mi do ucha „No tak, do dna... když už jsem ti to koupil za svoje peníze..." zvláštní... naklonila jsem skleničku a vypila to. Chvíli se mi zdálo všechno v pořádku, naopak jsem se začala cítit ještě veselejší a živější, ale pak se něco změnilo.

Začalo se mi špatně dýchat a před očima jsem viděla obrazce, všechno bylo rozmazané. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale přišlo mi, jako kdyby se náhle všichni spikli proti mé osobě, smáli se mi „Jack?" Klára se na mě ohlédla a rychle šla ke mně „Jsi v pořádku?"

„Nedotýkej se mě!" vykřikla jsem a rychle jsem od ní couvnula. Moje kamarádka z nějakého důvodu působila tak děsivě, jako kdyby mi chtěla ublížit. Spadla jsem za židle a začala jsem od všech lidí couvat „Nechte mě být..." chytila jsem si hlavu a začala jsem se klepat.

„Míšo, přijď sem rychle. Jack, něco s ní je..." vzala do ruky skleničku a podívala se, co jsem vypila „mělo mi to hned dojít..." do podniku velmi rychle vběhla Míša a nebyla sama...

„Kde je Jack?" řekla Sára, než si mě všimla schoulené u zdi.

„Co tady dělá?" zeptala se okamžitě Klára své manželky.

„Pro jistotu jsem vzala i Sáru... měla jsem strach, kdyby se mělo něco stát tobě," zareagovala vážně žena a přísně pohlédla na spolužáky „už nikdy nepůjdeš na třídní setkání, je ti to jasné?"

Mezitím Sára pomalu došla ke mně „Jack..." trochu jsem zvedla hlavu „to jsem já," natáhla ke mně ruku s drobným úsměvem. Nechala jsem jí se mě dotknout, ale zároveň jsem cítila, že mi po tváři začínají téct slzy, jenom její osoba mě z nějakého důvodu uklidňovala. Dala jsem ruce kolem blondýnina krku a zabořila hlavu do jejího ramene. Na to mě vzala do náruče a rozhlédla se po třídě „Můžete tenhle váš sraz rovnou ukončit, už jsem zavolala policii za to, že jste někomu dali do pití drogu, což je trestný čin. Pak samozřejmě můžete také očekávat moje právníky na náhradu újmy způsobené Jack..." pronesla chladně Sára a myslím, že tím vyděsila moje bývalé spolužáky.

Začali se mezi sebou zoufale bavit, než jeden nakonec řekl „Kde je ta sklenička?!"

Blondýna se ušklíbla a už se mnou v náruči šla pryč „Kam s ní jdeš?" rychle se zeptala Klára „Vezmi ji domů..."

„Nemůžu ji takhle vzít domů, co by na to řekli její rodina? Její mamka by se zbláznila strachy a bratr..." pronesla Sára a odložila mě do auta, stále jsem ji nechtěla pustit, takže jsem ji rychle chytila za ruku, aby neodcházela. Pořád jsem se cítila špatně, ale žena mi dávala pocit alespoň mírný pocit bezpečí „a myslím, že ani ona nechce domů..."

Kamarádka se zhluboka nadechla „Ale jestli ji něco zase uděláš... tak ti nedaruju..."

„Nic ji neudělám, rozhodně ne v tomhle stavu. Nejsem zvíře..." blondýna si sedla vedle mě. Zavřela dveře a auto se poté rozjelo nějakým směrem. Opřela jsem se o ženu a pohlédla na ni „Jak ti je?" zeptala se mě.

„Těžko se mi dýchá a je mi vedro..." už jsem mohla alespoň trochu myslet, i když to pořád nebylo ideální „bojím se... bojím se být bez tebe..." dobře, tak jsem pořád nejspíš nemyslela. Pamatuju si, co jsem řekla, ale určitě jsem to říkat neměla.

Sára mě na to začala něžně hladit po hlavě „Pojedeme teď ke mně do hotelu a přespíš tam se mnou, dobře?" pousmála se.

„Ano... budeme spolu... ale, nechceš něco víc?" chytila jsem její ruku. Stále neuvažujíc logicky jsem si ji přiložila na hruď. Nejspíš přestávala působit ta špatná část, kterou jsem předtím cítila, ale začala ta příjemná „Ráda bych víc než jen spaní..." dokonce jsem ignorovala řidiče, který by nás mohl v odrazu zrcátka vidět.

„Ne," pošeptala blondýna a propletla si se mnou prsty „teď bys měla jít spát..."

„Ale já se necítím na spaní... chci víc..."

„Ne," odsekla mě „v tomto stavu ti rozhodně nic dělat nebudu. Nehodlám zneužít toho, jak ti je..." začala si hrát s prameny mých vlasů „ale nemusíš teda spát, jestli se ti nechce. Můžeme si povídat.

Ani jsem si to neuvědomila a už jsme se dostaly na nějaké neznámé místnosti. Rychle jsem skočila na postel a Sára si lehla vedle mě. Natáhla ke mně ruce, čehož jsem rychle využila, abych mohla zabořit hlavu do její hrudi. Nakonec jsem usnula při poslechu jejího rytmického tlukotu srdce rychleji, než jsem čekala, účinky drogy pravděpodobně už vyprchaly... nebo mě Sára natolik uklidnila, že jsem prostě zavřela oči a začala dřímat.