Její paní

12. kapitola

Podívala jsem se na hodiny a všimla jsem si, že už je šest. Byla jsem šťastná, už jsem se nemohla dočkat, až si konečně převléknu kalhoty. Rychle jsem se ohlédla na Sáru, která již seděla v rohu obchodu na židli, kterou jsem ji nakonec půjčila, a poklidně si zařizovala něco na telefonu „Jack..." zvedla oči.

Rychle jsem od ní odvrátila hlavu „Už skončila pracovní doba... takže budu zavírat."

„Oh..." na ženině tváři se objevil úsměv. Zvedla se a došla ke mně, přičemž mě něžně chytila za paže. Pomalu mi přes ně začala přejíždět, zatímco mi hleděla přímo do očí „Co takhle, kdyby sis dneska užila další noc u mě v hotelu? Myslím, že se ti tam posledně líbilo..."

„No... já..." chtěla jsem ji odmítnout, ale její ruka se přesunula na moji tvář. Palcem mi přejela po rtech a otevřela mi ústa bez jakéhokoli odporu. Přivřela jsem oči a bez přemýšlení jsem jí ho olíznula.

Blondýna se ušklíbnula „Šikovná holka... jsem ráda, že stále víš, co máš dělat..."

Rychle jsem od ní udělala krok pryč, protože mi došlo, co dělám „Já..." snažila jsem se vzpamatovat „potřebuju spodní prádlo a kalhoty... nehodlám v tomhle být o nic dýl... takže se budeme muset cestou stavit ke mně domů..."

Sára na mě nechápavě pohlédla „Já bych řekla, že v tom není problém..."

„Dobře! Tak já půjdu domů sama a ne s tebou na hotel..." překřížila jsem ruce na prsou. Upřímně mě její nabídka lákala, ale zároveň jsem se stejně chtěla dostat ze svého imaginárního spodního prádla a ze svých navlhlých kalhot.

Blondýna vydechla, věděla, že to myslím vážně „No dobře no, vezmu tě tam ale autem. Bude to tak rychlejší... ok?" opět ke mně natáhla ruku. Udělala jsem k ní krok a nechala jsem ji, aby mě znova pohladila po tváři. Sára se zasmála a rovnou mě něžně políbila „Tak můžeme?" přikývla jsem. Cesta byla poklidná jako vždy, příjemné ticho, které jsem využila na dívání se z okna.

Před barákem jsem nechala Sáru čekat v autě a rychle jsem běžela do našeho bytu. Zamířila jsem rovnou do svého pokoje, kde jsem se začala převlíkat ze svého nepohodlného oblečení do nového a čistého. Stejně jsem se pokusila vybrat spodní prádlo s krajkou, které ladilo a zdálo se mi alespoň trochu sexy. Rozbušilo se mi srdce doufajíc, že se to bude ženě líbit. Vzala jsem si tašku a naházela jsem si do ní ještě nějaké další náhradní věci. Chystala jsem se odejít, když mě zastavil bratrův hlas „Kam jdeš?"

„Eh?" otočila jsem se na něj „Budu někde přespávat, dneska se nevrátím..." pousmála jsem se „Ale nemusíš se bát, už jsem dospělá..."

„Má to zase něco společného se Sárou?" zněl tak chladně, až mi zamrazilo „Copak jsi zapomněla, co ti udělala?!" došel ke mně.

Rychle jsem od něj udělala krok zpět držíc si tašku „Určitě pro to měla nějaký důvod..." sklopila jsme hlavu.

„A jaký?! Jaký může mít někdo důvod pro to se jen tak vytratit?! Bez jakéhokoli slova? Ani se ti neozvala!" chytil mě za ramena a začal se mnou třást „Vzpamatuj se, Jack! Ona si s tebou jen hraje, potom ti zase zlomí srdce a zmizí!"

„Jsem dospělá, můžu si dělat, co chci... a nezapomeň, že ty jsi můj mladší bratr..." dostala jsem se z Robinova pevného sevření a rychle nahmatala kliku „Jak ty můžeš vědět, jestli já nevyužívám Sáru pro něco..." dostala jsem se z bytu a šla jsem pryč, zpátky za Sárou.

Cítila jsem se podrážděně, pevně jsem si držela tašku a měla jsem sklopenou hlavu. Když jsem trochu zvedla oči, tak jsem si všimla, že na mě blondýna již čekala před autem a v ruce měla opět mobil. Chtěla jsem se ji podrážděně zeptat, co na mě pořád děla, ale ona mi místo toho otevřela s úsměvem dveře od auta „Už jsem se nemohla počkat, než se vrátíš..." usmála se, než mi položila otázku „jsi v pořádku, Jack?"