Její paní

6. kapitola

V neděli jsem nemusela otvírat obchod a odmítala jsem kamkoli jít ve strachu, že bych znova narazila na blondýnu. Měla jsem hlavu plnou otázek a hlavně jsem nechápala vlastní pocity, všechno... všechno bylo špatně. Chytila jsem si ránu na krku, která mi po včerejšku zůstala a vydechla jsem.

Další dny jsem Sáru neviděla, ale stejně jsem na ni nemohla zapomenout díky jejím otiskům zubů na krku a rovněž i na rameni. Doma jsem se snažila nosit mikinu s kapucí tak velkou, aby to zakrylo modřinu a nikdo se mě na to neptal. Venku jsem se to naopak snažila zakrýt šátkem. Zůstalo to tam dokonce do čtvrtka, ale to už jsem na to příliš nemyslela. Ano, nechala jsem to zakrytý, ale měla jsem něco důležitějšího na práci.

Vzala jsem z knihkupectví tu knížku, kterou jsme rozečetly minule, protože jsme ji ještě nestihly dočíst, pořádně jsem se upravila, hlavně šátek, aby se děti neptaly na kousanec na krku, a vyrazila jsem do knihovny. Chodila jsem tam každý čtvrtek, byl to takový neplacený čtenářský kroužek, kde jsme společně četly pohádky. Samozřejmě se všechny účastnily dobrovolně, pokud tam někoho odkopnuli rodiče, tak jsem jim při vyzvednutí dala jasně najevo, že nehlídám jejich ratolesti, pouze s nimi procvičuji čtení, a jestli se nechtějí účastnit, tak je to zbytečné.

„Dobrý den..." pozdravila jsem knihovnice, které se na mě usmály.

„Dobrý den, děti už na vás netrpělivě čekají..."

Podívala jsem se na mobil na čas, přišla jsem o deset minut dřív, ale když jsem zamířila ke skupince, tak už jich tam čekalo dost „Dobrý den!" rychle mě všichni začali zdravit „Budeme dneska pokračovat?"

„Ahoj," usmívala jsem se „ano. Dneska snad příběh dokončíme, už jste si tady našli tu knížku?" zeptala jsem se.

„Já mám vlastní!" někdo zvedl knihu a pár dalších dětí se souhlasně přidalo.

Zasmála jsem se „Dobře, tak ve tři tedy začneme..." podívala jsem se znova na čas.

„Nemůžeme začít už teď?" zaskučel malý kluk a ostatní souhlasně přikývli.

„Co když by se ale chtěl někdo další přidat?" dala jsem ruce v pas snažíc se tvářit přísně, jenže mi to nikdo nevěřil, vlastně ani já ne „Už jen chvíli, tak se zatím můžete usadit a zkontrolovat si, jestli máte ztišené telefony," usmála jsem se.

Už zbývala jenom minuta, posadila jsem se na své místo a začala jsem si prolistovávat knihu zkoumajíc, kde jsme skončili minule „Nikdy nepoužíváte záložku, jak si pamatujete, kde jsme skončili?" zeptala se nějaká holčička.

Povedlo se mi najít stranu, pohlédla jsem na ni a poklidně jsem odpověděla „Vždycky při prolistovávání si pročítám a hledám, kde jsme skončili, takže to není tak, že bych si to přímo pamatovala..." náhle jsem ale zaslechla zvuk podpatků, který se ozýval celou knihovnou, zvedla jsem oči od děvčete, abych si mohla povšimnout Sáry. Nebyla jsem jediná, koho zaujala. Pootevřela jsem pusu, ale pak jsem se kousnula do rtu netušíc, co mám dělat.

Blondýna se podívala na hodinky „Ještě jste nezačaly? Už jsem se lekla, že bych přišla pozdě," usmála se a pohlédla na knihu, kterou jsem měla v rukou „oh... to je ta, kterou jsi mi prodala? Ještě, že jsem si ji vzala s sebou," zasmála se a vyndala si ji z kabelky.

Polknula jsem „V...víš, že tohle je akce pro děti?"

„Nemůžeš jednou udělat výjimku?" zatvářila se smutně. Pohlédla jsem na děti, neměla jsem slov, nevěděla jsem, co mám dělat „Nenecháte mě se účastnit s vámi?" zeptala se náhle skupinky.

Všechny se podívaly kolem sebe, než nakonec děvče promluvilo za dav „Dovolíme ti to pouze, pokud nám řekneš, jaký máš vztah k slečně Jack!"

„Slečna Jack?" zasmála se tiše Sára „Známe se ze střední školy, ale dlouho jsem ji neviděla, tak se chci podívat, jak si žije," pronesla klidně.

„Tak dobře! Povolujeme, ale nesmíš rušit a hlavně nesmíš znervózňovat slečnu Jack! Už teď vypadá jako skála!"

Rychle jsem zavrtěla hlavou a odkašlala si „Víte, že se takhle nemáte chovat k dospělým. Máte jim přeci vykat..." překřížila jsem ruce na prsou. Děti začaly rychle kývat uvědomujíce si svojí chybu „dobře, tak teď můžeme pokračovat s čtením... já začnu jako vždy a vy poté budete pokračovat po odstavcích..." podívala jsem se na Sáru „a slečna Sára by to mohla zakončit..." překvapeně na mě pohlédla „já ti pak řeknu..." řekla jsem tiše, než jsem opět začala mluvit ke kroužku „Takže jsme na straně..." celé čtení probíhalo klidně, ostatně jako vždy. Vlastně o sobě blondýna nedávala téměř vůbec vědět a naopak vypadala, že dávala pozor. Otáčela stránky spolu s námi, a když jsem ji vyzvala, aby přečetla poslední odstavec dne, tak ji to nedělalo žádný problém. Prostě bez jakékoli poznámky pokračovala... Když skončila, tak jsem se rozhlédla po dětech „Takže, na příště si připravím další..."

„Co bude další knížka?" zeptalo se děvče.

„Bude to překvapení," usmála jsem se, ve skutečnosti jsem ještě neměla naplánované, co bych mohla vybrat. Musela jsem se porozhlédnout po knihovně, abych si byla jistá, že tady bude dost výtisků na půjčení a mohlo se to trochu rotovat. Do knihovny začali přicházet rodiče a vyzvedávat si jejich děti.

Pak už tam zbyla jenom Sára a knihovnice. Polknula jsem, odvrátila jsem hlavu od ženy, ignorujíc ji jsem pomalu zamířila k regálům s knihami. Posledně jsme četly něco o pirátech, tak teď bychom mohly něco spíše pro dívky... možná o vílách, muselo to být ale pořád trochu neutrální, aby to zaujalo i chlapce. Vzala jsem do rukou něco, co mě zaujalo „Dneska jsi byla úžasná..." ozvala se za mnou blondýna.

Chtěla jsem se na ni otočit, ale ona mě ještě předtím zezadu objala. Jednou rukou mi chytila prso a druhou mi rychle rozepnula knoflíček u kalhot „Co to děláš?" pošeptala jsem.

Sára se tiše zasmála a olízla mi ucho „Jestli chceš, abych přestala, tak mi to řekni..."

Okamžitě jsem si chytila pusu, abych ze sebe nic nevypustila. Ale ano, teď jsem ji mohla zastavit, mohla jsem ji zastavit... její ruka mě začala pomalu hladit po kalhotkách, pro mě bylo už příliš pozdě. Pohlédla jsem na blondýnu a rychle ji políbila, než jsem se opět podívala před sebe „Pokračuj... rychle..." pošeptala jsem tak, aby nás knihovnice neslyšely.

Sára se dostala pod moje kalhotky „Jsi vlhká... to ses na to tak těšila?" neodpovídala jsem ji. Prostě jsem chtěla, aby chvátala „Anebo se ti líbí tohle prostředí?" zasmála se. Zjevně jí moje mlčení nevadilo, protože do mě pronikla a začala mě dělat dvěma prsty, přitom mi stále olizovala ucho a občas mě kousnula do lalůčku. Celou dobu jsem se se kousala do rtu, abych ze sebe nevydala žádný zvuk. Udělala jsem se docela rychle, na což chtěla mít blondýna zjevně další poznámku, ale okamžitě jsem ji od sebe odstrčila. Zapnula jsem si kalhoty, vzala knihu, která mě zaujala na první pohled a šla si ji půjčit. Tohle vše jsem udělala rychle jen proto, aby na mě žena už nestihla promluvit, což se mi naštěstí povedlo.