Její paní

29. kapitola

„Dobrý den, jak vám mohu pomoci?" zeptala se mě mladá dívka s nevinným výrazem na tváři.

Poklidně jsem si ji prohlídla, než jsem se usmála „Měla bych mít objednanou schůzku na jméno Helena Kovářová..." řekla jsem mámino jméno za svobodna, na které jsem byla objednaná.

Děvče se rychle vrátilo za recepci k počítači „Tak si jděte sednout..."

„Já bych preferovala jít k paní Freundové rovnou do kanceláře," usmála jsem se. Nervózně začala kmitat očima, nejspíše nebyla zvyklá na to, že si jejich hosté jen tak poručí jít k někomu do kanceláře.

„No... to... to nemůžeme... ummm..." náhle se na její tváře objevil výraz plný úlevy „Paní inženýrko, tady paní Kovářová se ptá, jestli může jít rovnou k paní Freundové do kabinetu..."

Otočila jsem se a všimla jsem si, že se k nám poklidně přidala postarší žena, kterou jsem na pohled poznávala „Paní Kovářová?" vydala ze sebe nechápavě. Také věděla, kdo jsem „Za normálních okolností bych to nedovolila, ale paní Kovářová je ve skutečnosti paní Freundová, manželka naší zaměstnankyně," na tváři měla klidný úsměv, když mě představovala, pak odvrátila tvář od recepční „Co tady vůbec děláte? Pochybuju, že tady jste kvůli našim službám..." překřížila ruce na prsou.

Podrbala jsem se po hlavě „No," odvrátila jsem od ženy zrak „Máme páté výročí a chtěla jsem... svoji ženu překvapit jednou taky v práci..." odkašlala jsme si „ale poctivě jsem se objednala a klidně si i sezení se Sárou, teda s paní Freundovou, zaplatím..."

„Jen dneska, příště už vám to ale nedovolím!"

„Příště mi to ani neprojde," tiše jsem se zasmála.

Zaměstnankyně přikývnula, než kývnula na děvče „Zaveď paní Freundovou za její ženou do kanceláře..."

„D...dobře!" děvče se mnou rychle došlo ke kanceláři. Vzpomněla jsem si, kdy jsem tady byla poprvé, když mi to tady Sára ukazovala. Tehdy mi chtěla ukázat, kde pracuje... ohlédla jsem se na recepční, ta tu ještě nepracovala, takže mě skutečně nezná.

„Oh, Jack, dobrý den!" pozdravil mě manželčin kolega.

Přiložila jsem si prst na rty „Pššt... chci Sáru překvapit..." Muž se zasmál a také mi naznačil, že bude zticha, než se rychle otočil a rychle šel k ostatním. Nikdo jiný nás pak neoslovil, než jsme došli k blondýnině kanceláři „Mohla bys prosím říct, že jsem paní Kovářová?" pošeptala jsem.

„Eh... no..." děvče znervóznilo a zaklepalo na dveře „Paní Kovářová je tady..."

„Ať počká v jednačce!" zvolala otráveně Sára.

Recepční znervózněla, tak jsem ji pošeptala další slova „Řekni ji, že jednačky jsou obsazený, takže to musí být u ní v kanceláři..." pracovnice přikývnula a přeříkala to lépe.

Z kanceláře vyšel hlasitý povzdech „Tak ji sem vezmi..."

„Budete si přát kávu, vodu..."

Začala mi navrhovat nápoje, ale já pouze zavrtěla hlavou a nakonec jsem pošeptala „Ať nás nikdo neruší..." trochu ji to zarazilo, jenže nakonec se stejně s kývnutím otočila a odešla. Bylo mi ji trochu líto, tohle neměla v popisu práce. Otevřela jsem dveře, abych mohla vidět pracující ženu. Rychle mačkala do klávesnice „Dobrý den," řekla jsem s úsměvem.

„Dobrý den..." zvedla oči od obrazovky „Co si... Jack??"

Zasmála jsem se „Překvapení," dívala jsem se na to, jak ženě div nespadla čelist.