Její paní

23. kapitola

Probudila jsem se ve velké posteli, ale nikdo vedle mě neležel. Pootevřela jsem unaveně oči, po našem rozhovoru jsem chtěla být ženě co nejvíce nablízku, ale teď vedle mě chyběla. Podívala jsem se unaveně na mobil, nebylo ani tak pozdě. Všimla jsem si zprávy od Kláry a... naštvala jsem ji, samozřejmě „Od posledně, jsem od tebe neslyšela ani slovo! To mě teď budeš využívat jen proto, aby ses dala dohromady se Sárou? S tou Sárou, co ti zlomila srdce? Nedělej, že jsem tě nevarovala, až ti zase ublíží!"

Otráveně jsem hodila mobil na volnou polovinu, ani jsem neměla náladu ji odepisovat. Už to tu bylo zase, podezírání Sáry z každé maličkosti a předstírání, že je to nejhorší, co mě potkalo. Vydechla jsem „Kde vůbec je?" zavrtěla jsem hlavou. Otočila jsem se na druhý bok a přivřela jsem oči plánujíc si ještě přispat. Neměla jsem práci, takže jsme nikam nechvátala. Navíc jsem měla teď celou postel pro sebe, protože přítelkyně zmizela.

„Jack..." probudil mě tichý hlas.

Pootevřela jsem oči „Sáro, kam jsi zmizela?" pousmála jsem se.

Blondýna se tiše zasmála „Šla jsem nám pro snídani..."

„Snídaně do postele?" zasmála jsem se a posadila jsem se „Jsi mě mohla vzbudit a mohli jsme pro to jít spolu..." pronesla jsem, jenže ona mi bez váhání položila krabičku na nohy.

„Vzala jsem ti něco slaného i něco sladkého," usmála se a dala mi pusu na obočí „nemusíš sníst oboje, dej si, co chceš..." vydechla jsem a otevřela jsem její přínos, bylo tam toho hodně. Podezřele jsem se na ni podívala a ona se pousmála „Já si dám taky něco z toho, ale ty si vyber jako první...."

Přikývnula jsem a dala jsem si croissant sandwich „Dej si jinak, co chceš..." s těmito slovy jsem ještě poplácala na místo vedle sebe „Nezapomeň si sednout..." Sára se usmála, a pak jsme spolu poklidně jedly.

Díky její přítomnosti jsem úplně zapomněla na Kláru, doslova. Vůbec jsem ji neodepsala, stejně, co bych ji napsala po té zprávě od ní, jenom promiň? I když urážela Sáru, mojí přítelkyni? „Máš dneska volno?" zeptala se mě Sára.

„Kdybych neměla, tak už bych tu nebyla," odpověděla jsem se smíchem „máš nějaké plány?"

Blondýna přikývnula „Něco se děje poblíž, tak mě napadlo, že bychom se tam mohli podívat, a potom na večer bych s tebou chtěla koukat na hvězdy... viděla jsem na to dobré místo kdysi dávno," s těmito slovy ode mne odvrátila hlavu.

„Tvoje další tajné místo?" ušklíbnula jsem se při pohledu na ní, než jsem ale nakonec přikývnula „To zní dobře, dneska mám volno... ale počítej s tím, že zítra musím do práce, takže dneska musím domů..."

„Co takhle vyzvednout tvoje věci ještě předtím, než půjdeme koukat na hvězdy," pošeptala mi do ucha „a pak bys zase spala u mě..."

Rozbušilo se mi srdce, ale snažila jsem se to nedat najevo „Ty... ty si vážně užíváš moji přítomnost, že?"

„Samozřejmě..." to mi nevyšlo. Doufala jsem, že ji trochu rozhodím. Smířeně jsem vydechla a pouze jsem přikývla souhlasíc s jejím plánem. Po snídani v posteli jsem si tedy dala rychlou sprchu, poté jsem se upravila.

„Kam teda jedeme?" zeptala jsem se Sáry v autě. Říkala, že to není daleko, ale zdálo se mi, že už to byla minimálně hodina cesty autem.

„To je překvapení, ale doufám, že se ti to bude líbit..." pronesla klidně.

Vydechla jsem a podívala jsem se z okna, opět v autě nastalo ticho. Nechtěla jsem ji rušit při řízení a zároveň jsem stále přemýšlela, kam měla namířeno. Přivřela jsem oči, usnula jsem, aniž bych si to uvědomila „Jack..."