Její paní

25. kapitola

Sára mě chytila za ruku a docela rychle mě táhnula k neznámému místu „Kam jdeme?" zeptala jsem se jí zoufale. Měla jsem po směně, ale když jsem viděla přítelkyni, jak na mě čeká, tak jsem neočekávala, že mě požene a ani neřekne kam „Sáro... jsi až moc rychlá..." zaskučela jsem, na což zpomalila.

Rychle se na mě ustaraně podívala „Už jen kousek..." chvilku mlčela, než dodala „zpomalím..."

Dohnala jsem ji s výdechem „Nechápu, proč mi nemůžeš říct, kam jdeme..." na to už žena neodpověděla, pouze mě vedla dál mnohem pomalejším tempem tak, abych ji stíhala. Konečně se zastavila před kavárnou, do které beze slova vešla „To jsi mi nemusela tajit, že jdeme na kafe... vlastně jsi nemusela ani tak chvátat, zavírají v osm... když tak si ho můžeme dát sebou..."

„Co by sis dala?" zaslechla jsem Míšin hlas.

„Chm... nemám chuť na kafe... kup mi nějaký dortík a horkou čokoládu..." zareagovala Klára. Zastavila jsem se a rychle jsem se podívala na Sáru, která mířila k hlasům, nezastavovala a vlastně mě i táhnula.

„Takhle budeš tlustá..."

„Hmph, dělej..." moje... kamarádka zněla podrážděně. Nevěděla jsem, jak by reagovala, kdyby mě viděla. Snažila jsem se vyvlíknout z přítelčina stisku, ale ona mě pevně držela a mířila se mnou k tomu stolu.

„Jistě, jistě..." už jsem je viděla. Ta krátká cesta se mi zdála jako hodinová, srdce mi bušilo, ale teď už jsem stála u jejich stolu. Míša se zvedla a sednula si vedle svojí přítelkyně s velkým úsměvem „Už jste konečně tady..."

Pevně jsem zmáčkla Sářinu ruku a zabořila jsem tvář do jejího ramene „Proč mi to děláš..." pošeptala jsem.

„No tak, sedni si..." pobídla mě. Věděla jsem, že chtěla, abych se posadila naproti Kláře, což jsem nakonec s výdechem poslušně udělala. Přitom jsem se jí do tváře podívala jen jednou a vypadala... naštvaně. Okamžitě jsem sklopila hlavu, přitom jsem si začala hrát pod stolem s prsty.

„Co má tohle znamenat? Proto jsi mě sem donutila jít?" zareagovala na naši situaci chladně kamarádka.

„Je hrozné se dívat na to, jak rozhádané jste," odpověděla poklidně Míša „tak jsme tohle se Sárou domluvily..." pro nás dvě.

Chytila jsem se u srdce a zvedla jsem hlavu „Kláro..." kamarádka se na mě otočila s překříženýma rukama na prsou a popozvednutým obočím. Jasně mi tím říkala, že tam nechce být a nechce se mnou mluvit. Vyděsilo mě to, ale zároveň jsem nemohla cuknout „Já..." polknula jsem „mamka mi doporučila, ať tomu dám čas, ale nedovedu déle čekat..." žena působila, že je připravena mě vyslechnout „miluju Sáru a ona miluje mě... nehodlám se jí jen tak vzdát, když už můžeme být konečně spolu, ale taky mi záleží na tobě..." do očí se mi nahrnuly slzy „a nechci, aby ses se mnou nebavila. Udělala jsem chybu... měla jsem ti napsat, měla jsem se ti více věnovat... omlouvám se..."

Nastalo ticho, které přerušovaly pouze moje vzlyky. Sára mi dala ruku kolem ramene a přitiskla mě na svoji hruď, přesto nic neříkala „... Opravdu jí miluješ, Sáro?" Klára konečně promluvila, ale nebylo to mířené na mě.

Očkem jsem na kamarádku pohlédla, pořád se tvářila vážně, ale přesto působila už trochu obměkčena. Přítelkyně mě pomalu hladila po paži „Samozřejmě, že ji miluju... miluju, Jack..."

Rozbušilo se mi srdce, pořád jsem na to nebyla zvyknutá „Taky tě miluju..." pošeptala jsem. Blondýna se tiše zasmála a něžně mě pohladila po hlavě.

„Zlato, nutno podotknout, že jsem nikdy neslyšela Sáru říct tyhle slova..." přeložila to ještě Míša, aby pobídla Kláru ke smíru „a stejně ti vidím na tváři, že chceš tu vaši hádku taky ukončit, že jo?" poté dodala se smíchem.

Kamarádka vydechla „Dobře, odpustím ti, když mi koupíš dortík..."

Rychle jsem se zvedla „Jaký chceš?!" řekla jsem s velkým úsměvem ignorujíc to, že jsem do té doby vzlykala.

Sára vedle mě si ale stoupnula „Já to zaplatím... co si dáte? Dneska je to na mě..." tomu žádná z žen neodolala a začaly ji diktovat jejich objednávky. Přítelkyně se poté ohlédla na mě „Co si dáš ty?"

„Jenom cappuccino," odpověděla jsem ji.

„Jistě," řekla a dala mi pusu na obočí. Trochu mě zarazila, ale nechala jsem ji odejít a jen jsem se za ni dívala.

„Oči jenom pro ni..." ozvala se Klára. Rychle jsem se na ni otočila „Zatím co objednává, tak by ses mohla taky věnovat nám a nejen se dívat na ní..."

Zarazilo mě to „Ah... ani mi to nedošlo," tiše jsem se zasmála a podrbala jsem se po hlavě, pak jsem se zeptala Kláry, jak se měla poslední dobou. Sice na moji otázku prvně popozvedla obočí, ale poté mi radostně pověděla své úspěchy, na což ještě Míša doplnila, že měla moje kamarádka během toho všeho deprese kvůli naší hádce. Později se k nám opět přidala Sára spolu s naší objednávkou, ale naše konverzace pokračovaly i nadále a byla to zábava.

„Jak se cítíš?" zeptala se mě Sára při cestě do hotelu, kdy už jsme se rozloučily s Míšou a Klárou.

„Jsem šťastná!" zazubila jsem se „Moc ti děkuju..."

Přítelkyně se usmála a chytila mi ruku „To nic, jsem ráda, že tě vidím šťastnou..." spokojeně jsem přikývnula, poklidně jsem se dívala kolem nás, už jsem ani více neříkala.

V pokoji jsem okamžitě zamířila do sprchy. Ačkoli jsem si to užila, tak teď jsem se cítila unaveně a další den mě stejně čekala práce. Poklidně jsem pustila vodu a nechala první kapky dopadnout na moje nahé tělo, ale nedlouho poté jsem uslyšela otevření dveří od koupelny. Rychle jsem se ohlédla, za mnou stála Sára „Neotáčej se..." přikázala mi, přitom měla v očích takovou jiskru, která mi říkala, co přesně plánuje.

Polknula jsem, ale nepřestávala jsem ve svém vlastním mytí „Co tady děláš?" zeptala jsem se jí nervózně, přitom jsem se na ni skutečně už nadále nedívala. Žena za mnou ale neodpovídala, ale věděla jsem, že tam je. Znervózňovalo mě to „Za... za chvíli budu hotová..."

„Chmm..." konečně zareagovala a v tu chvíli vstoupila ke mně „Ruce na zeď před tebe..."

„Eh?" vypadlo ze mě, ale stejně jsem to udělala.

Chtěla jsem se na ni ohlédnout, jenže ona mě chytila za tvář „Nedívej se drahá..." pošeptala mi do ucha.

„Ale proč... co máš v plánu..." zalapala jsem po dechu, protože mi rukou přejela mezi nohama.

„Nemyslíš si, že si taky zasloužím odměnu?" pošeptala, na to jsem ji však neodpověděla slovně. Pouze jsem trochu vystrčila zadek „Šikovná..." pochválila mě a chytila mě kolem nohou za stehna. Ucítila jsem její vlhký jazyk, jak mi přejel po hýždích. Sára se pomalu přesunula mezi stehna, ale dávala se pozor, aby se nedotkla mého rozkroku. Zaskučela jsem, věděla jsem, že nemám právo si nahlas stěžovat, tohle měla být její odměna. Blondýna se po chvilce tiše zasmála „No nejsi ty hodná holka..." pošeptala.

Polknula jsem netušíc, jestli mám právo ji odpovědět, ale nakonec jsem pošeptala „Je to tvoje odměna... dělej si se mnou, co chceš..."

Přítelkyně mě na to odměnila jazykem, kterým do mě pronikla. Trochu mě to překvapilo, ale zůstala jsem ve stejně pozici, pouze jsem se více zapřela o zeď před sebou. Blondýna mě náhle kousnula do stehna. Vyšel ze mě tichý vzlyk, ale zároveň jsem se cítila vzrušenější, a ona to moc dobře věděla. Stoupnula si, olíznula mi záda od zdola až ke krku, kam mě opět označila svými zuby. Přitom mě také začala dělat prsty a volnou rukou si začala hrát s mým prsem. Moje sténání bylo čím dál hlasitější, blížila jsem se vrcholu. Udělala jsem se a Sára mě nechala jít, přesto jsem zůstala stále ve stejné pozici čekajíc na její povolení „Jack, už se na mě můžeš podívat..." už zase zněla něžně.

Otočila jsem se na ženu, byla taky nahá... nahá a nádherná. Dala jsem ruce kolem jejích ramen a políbila jsem ji. Na přítelčiných rtech se objevil úšklebek, přitiskla mě ke stěně a pronikla do mých úst jazykem pevně mi držíce moje boky...