Její paní

11. kapitola

Držela jsem v rukou šňůry nahrazující spodní prádlo a s výdechem jsem si to nasadila „Nesnáším tě..." šeptala jsem si „hlavně, že včera mluvila o hygieně..." nachystala jsem se rychle do práce. Jediné, co mě těšilo, bylo že nastávající den jsem měla mít volno.

Poklidně jsem došla k obchodu, kde už s úsměvem čekala Sára „Tak co, jak sis užila včerejšek?"

Překřížila jsem ruce na prsou „Co tady děláš? Neříkala jsi, že kdybych tě potřebovala, tak tě mám hledat? Já si nepřipadám, jako kdybych tě hledala..."

„To platilo včera, ale dneska se mi zachtělo tě vidět..." přiblížila se ke mně a chytila mi ruku s klíči „tak jdeme dovnitř?" těmito slovy mě dívka probudila ze snu, ve kterém jsem si ani neuvědomovala, že jsem byla. Zavrtěla jsem hlavou a rychle jsem odemkla.

Pustila jsem ženu dovnitř se slovy „Takže tu hodláš zase stát? Za chvíli tam vystojíš důlek...nemám ti sem vzít alespoň židli," nabídla jsem ji židli, kterou jsme měli schovanou v rohu obchodu, protože nám sloužila jako schůdek, snažila jsem se přitom znít klidně, možná dokonce i chladně.

Blondýna se usmála a stoupnula si na své místo, kde byla vždy předtím. Zaraženě jsem na ni hleděla, donutila mě si vzít provázky nahrazující spodní prádlo a teď tam zase stála s telefonem v ruce. Trochu pohnula hlavou, na což jsem rychle začala lovit knihu, se kterou jsem chtěla pokračovat. Nalistovala jsem si stranu, abych mohla číst dál. Opět jsem se podívala přes rameno, abych mohla vidět, že Sára něco píše na mobilu. Vydechla jsem a už jsem na ni upřela zrak docela okatě. Nemohla jsem se soustředit pořádně na nic, cítila jsem se zvláštně... vedle mě stála nádherná žena a moje spodní prádlo tomu také zrovna nepomáhalo „Copak?" náhle se na mě otočila Sára.

Trochu mě to zarazilo „Jen... jen mě zajímalo, komu píšeš..." snažila jsem se zachovat vnitřní klid.

„Pouze něco z práce..." šla ke mně a dala mi letmou pusu „co čteš?" podívala se na knihu, kterou jsem měla pro okrasu otevřenou na stole.

Sklopila jsem hlavu. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem se vzpamatovala, ale pak jsem ji řekla název i stručný obsah, zároveň jsem ji pověděla svůj dosavadní posudek, tedy, že to není až tak dobré. Možná jsem to ale nehodnotila příliš spravedlivě, protože jsem se na to nedovedla vůbec soustředit, což jsem ji samozřejmě neřekla. Pak jsme sdílely rozhovor o jiných knihách, trochu mě to zaráželo „To tu budeš stát celý den?" zeptala jsem se ji později.

Žena se podívala na hodinky „Vlastně ne..." zamířila ke dveřím „Tak já jdu," usmála se a odešla.

„Cože?!" vykřikla jsem „Sáro!" ale ona už zmizela a opět si nevšímala jakýchkoli mých protestů. Chytila jsem si hlavu, s výdechem jsem se posadila tupě zírajíc na východ. Sklopila jsem zrak a trochu jsem nakoukla do svého výstřihu, abych mohla vidět svá nahá prsa. Pořád mě nutila nosit tohle prádlo, a přitom jsem doteď nedostala žádnou svoji zaslouženou odměnu. Položila jsem hlavu na pult, proč jsem ji vůbec poslouchala. Ruka mi zamířila ke kalhotám, než jsem si vzpomněla, kde to vlastně jsem. Několikrát jsem se poplácala po stehnech a zvedla jsem se, abych se mohla odreagovat. Vzala jsem do rukou koště, protože mě napadlo, že by to byla nejvhodnější činnost na odreagování se. Mohla jsem rovněž přebrat knihy, ale nic nového nepřišlo. Zamyslela jsem se, možná bych mohla objednat něco, ale většinou jsem se o tom radila s šéfem.

Tak se mi povedlo zapomenout na všechno a dokonce jsem si ani nevšimla, že sem někdo přišel... nebo spíš bych měla říct, že se sem někdo vrátil? Sára mi poklepala na rameno „Nad čím přemýšlíš?" zeptala se mě svým sladkým hlasem.