Její paní

8. kapitola

„Konečně volno!" spokojeně jsem ležela na posteli. Podívala jsem se na novou knihu na nočním stolku, kterou jsem si nedávno půjčila v knihovně. Tentokrát se nejednalo o dětské dílo, ale o detektivku.

Poklidně jsem začala číst, kde jsem skončila, než jsem zaslechla zvonek. Popozvedla jsem obočí a podívala na hodiny, bylo teprve deset ráno, kdo by sem teď šel? Otevřela jsem dveře od svého pokoje, bratr ale už návštěvníka uvítal. Chtěla jsem se opět vrátit, jenže mě natolik překvapil jeho tón, že jsem byla zvědavá, o koho se jedná „Vypadni... mě je jedno, co tu chceš. Vypadni!" nějaká jeho expřítelkyně? „Jdi pryč, nedovolím ti přiblížit se k Jack!" moje jméno?

Rychle jsem došla za Robinem, abych mohla vidět Sáru s rukama za zády „Jak víš, kde bydlím?" překvapeně jsem se jí zeptala.

„No tak, vždyť už jsem tě sem jednou vezla..." usmála se „Můžu dál, Jack?"

Pootevřela jsem pusu chystajíc se odpovědět, ale bratr rychle zabouchnul „To není slušné!" vynadala jsem mu „I když ji nemáš rád sebevíc, tak bys ji neměl takhle zabouchnout před nosem..." odstrčila jsem ho od dveří a opět jsem otevřela.

Blondýna tam pořád stála, chytila jsem ji za ruku „Pojď dál... takhle bychom tu dělali jenom scénu... můj pokoj je ten napravo, jdi prosím napřed..." Sára mě překvapivě poslechla a s kývnutím šla do místnosti. Vydechla jsem a pohlédla na zjevně naštvaného sourozence „Robine, už jsem dospělá a zvládnu to. Nemusíš se o mě bát..." poplácala jsem ho po rameni, než jsem šla do svého pokoje za blondýnou.

Žena tam stála a pečlivě si ho prohlížela „Překvapuje mě, že stále nemáš tolik knih..." otočila se na mě s úsměvem „ale pracuješ v knihkupectví a pravidelně navštěvuješ knihovnu, takže jsi toho pravděpodobně hodně četla..." posadila se na postel.

Přikývla jsem „Ano... rozhodně jsem toho přečetla více, než mám knížek, i teď mám u sebe něco z knihovny..."

Sára se usmála „Tak to jsem ráda, že jsem ti nekoupila žádnou knihu..." a s těmito slovy se ke mně natáhla s krabičkou „pro tebe, Jack..." překvapilo mě to, ale stejně jsme si ji vzala.

Když jsme ji otevřela, tak jsem uviděla stříbrný náhrdelník s přívěškem ve tvaru dvou spojených srdcí a uprostřed byl rubín, do kterého byla vyryta díra ve tvaru zámku „Je nádherný..." vyndala jsem ho, pak jsem jí ho ale podala a odhrnula si vlasy „nandáš mi ho?"

„Ráda," udělala ke mně pár kroků, ale ještě předtím, než mi ho nandala, tak mi dala pusu na krk.

Polknula jsem, přesto jsem předstírala jakoby nic a otočila jsem se na ni „Sluší mi?" zeptala jsem se ji s drobným úsměvem.

Blondýna ke mně přistoupila tak, že se naše těla dotýkala „Moc..." políbila mě. Zavřela jsem oči, ani mě nenapadlo se tomu bránit.

Po chvilce jsem ji přesto přiložila ruce na ramena a něžně ji od sebe odstrčila „Počkej... mám doma rodinu, nemůžeme..." polknula jsem, protože sama jsem musela překonat svoje touhy.

Trochu jsem očekávala škádlení, nebo že mě vůbec neposlechne a naopak bude o to odvážnější, ale ona poklidně přikývla a opět se posadila na postel „Rozumím..." poplácala místo vedle sebe „pojď si sednout za mnou," ona sice rozumí, ale já ne! Tupě jsem udělala, o co mě požádala, nechápajíc, co se jí honí v hlavě „Jack, jsi v pořádku? Nejsi nemocná?"

„Ne, jsem v pořádku... jen trochu zmatená..." upřímně jsem ji odpověděla, než jsem si chytila pusu. Proč jsem to řekla?!

Blondýna se zasmála, chytila mě za ruku a propletla si se mnou prsty „Chci tě Jack a budu ti to říkat, dokud se nestaneš mojí..." dala mi pusu na klouby „Nikomu tě nedám..."

„Tak proč..." proč jsi odešla... proč jsi mě tu nechala... hned jsem měla tolik otázek cítíc, že kdybych některou z nich vyřkla nahlas, tak bych začala brečet. Kousnula jsem se do rtu a odvrátila jsem od ní hlavu „budeš se muset víc snažit. Tentokrát na mě nic nemáš a nebudu dělat všechno, co mi řekneš..."

Sára se zasmála a dala mi obočí „Nečekám, že to bude snadné..." podívala jsem se na ni, nehrála fér „A co Jack, jak ses měla po tom, co jsem odjela?" zeptala se mě klidně stále mě držíce za ruku.

Pokrčila jsem rameny „No... teď s námi žije bratr díky tvým penězům. Někdo nám zaplatil dluhy... a pracuju v knihkupectví, nic zvláštního se na mé straně neděje..."

„Počkat? Díky mým penězům?" vypadala zaraženě „Já ti ty peníze dala na vysokou... aby sis mohla dovolit kolej a potom bys mohla dělat, co jen bys chtěla..."

„No... prakticky vzato dělám, co chci dělat," pousmála jsem se „baví mě pracovat v knihkupectví a na to diplom nepotřebuju. Nebo ti to vadí, že mám jen maturitu? Přijdu ti teď méněcenná?" nahnula jsem se k ní.

„Samozřejmě že ne..." usmála se, než mi dala pusu na nos. Rychle jsem se od ní šoupnula „co zdraví? Slyšela jsem, že jsi byla dlouho v nemocnici, potom... nezanechalo to žádný následky?" pohladila mě po tváři a zahleděla se mi do očí, jako kdyby mi z nich mohla vyčíst odpověď.

„Ne, všechno je pořád stejný..."

„Takže sebou budu všude nosit deštník," ušklíbnula se. Zasmála jsem se, proč to bylo tak příjemný? Proč mi přišlo, jako kdyby to bylo zcela běžné a normální pro nás dvě takto konverzovat?

Nahnula jsem se k Sáře očekávajíc další polibek, ale pak nás přerušilo klepání. Okamžitě jsem se od ženy odsunula na druhý kraj postele „Slyšela jsem, že přišla Sára..." vešla mamka s úsměvem.

Blondýna se usmála a stoupnula si „Dobrý den, dlouho jsme se neviděly..."

Máma se zasmála „Už to byla doba... jsi snad ještě krásnější, než si pamatuju," zamyslela se. Trochu jsem zrudnula, ano měla pravdu, ale nemusela to říkat nahlas „ale proto jsem vás nepřišla rušit...chtěla jsem se zeptat, jestli nechceš zůstat na oběd..."

„To by bylo od vás moc milé. Ráda zůstanu na oběd, ale poté budu muset jít..."

„Kam půjdeš?" zeptala jsem se jí.

Sára zavrtěla hlavou „To je tajemství..." chytila mě za ruku a propletla si se mnou prsty „možná ti to někdy řeknu..."

„Nebudu vás rušit!" s těmito slovy mamka za sebou rychle zavřela dveře. Máma byla jedna z mála lidí, která necítila k Sáře nenávist za to, jak mě opustila. Ačkoli viděla, že jsem raněná, tak mě vždy uklidňovala tím, že musela mít nějaký důvod... pohlédla jsem na blondýnu. Možná to mělo něco společného s tím jejím tajemstvím...