Její paní

27. kapitola

Vrátila jsem se do prázdného pokoje v hotelu a tiše jsem vydechla. Poslední dobou jsem nemohla Sáru zastihnout, ráno vstávala dříve než já, aby mohla, co nejrychleji zmizet, a vracela se pozdě, někdy jsem dokonce šla spát před ní a všimla jsem si jí pouze, když si lehnula za mnou. Vzala jsem do ruky mobil „To jsi mi ani nemusela dávat ty klíčky, když jsi neměla v plánu se mnou trávit čas..." řekla jsem si sama pro sebe zklamaně.

„Kde jsi poslední dobou?" napsala jsem své přítelkyni, ale ta se na to ani nepodívala, tak jsem to zkusila u někoho jiného „Nechtěla bys zítra někam zajít?" poslala jsem Kláře.

„Jasně!" okamžitě mi odepsala „Kde se sejdeme?" pousmála jsem se, konečně si mě někdo vážil. Spolu jsme se tedy domluvily na čase setkání a rovněž i na místě.

Čekala jsem na Kláru u kavárny a dívala se na mobil, jestli mě náhodou jednou moje přítelkyně také nehledala... pouze jsem si všimla, že si přečetla moji zprávu, na kterou neodpověděla. Tiše jsem zavrčela, ale jakmile jsem spatřila svoji kamarádku, tak jsem si schovala mobil do kapsy. Jestli mi měla Sára napsat v její přítomnosti, tak jsem na ni neměla v plánu zareagovat. Vydechla jsem a zamávala jsem Kláře „Ahoj," pousmála jsem se.

„Jak je," zeptala se mě místo pozdravu, věděla, že poslední dobou ji nepíšu, pokud se něco neděje.

Podrbala jsem se po hlavě, cítila jsem se trochu špatně. Měla bych to napravit a začít se ji více věnovat „D...Dobrý," tiše jsem se zasmála. Otočila jsem se „Tak můžeme jít dovnitř? Už abychom měli tu kávu! Mám na ni takovou chuť!" snažila jsem se to zamluvit.

„Jasně," poklidně zareagovala kamarádka, než dodala „neboj se, já to z tebe vytáhnu, dřív nebo později..." polknula jsem, možná to nebyl tak dobrý nápad. Prvně jsem se jí chtěla postěžovat, ale teď jsem se vážně cítila špatně.

Obě jsme si objednaly kávu a posadily jsme se do rohu kavárny na naše oblíbené místo u okna. Pomalu jsem si usrkla, přitom jsem nevědomky pohlédla ven nevnímajíc svět kolem mě „Už zase to děláš," upozornila mě Klára.

Zarazilo mě to, tiše jsem si odkašlala „Promiň..." rychle jsem se otočila na svoji kamarádku, která se naopak usmívala.

„Nebylo by jednoduší mi říct, jaké máš problémy ve vaší rajské zahradě," pronesla klidně.

Sklopila jsem hlavu „Promiň, nedošlo mi, že ti píšu jenom, když mám problémy se Sárou..." žena naproti mně byla opřená o ruku, nic neříkala a čekala, co ze sebe vymáčknu. Vydechla jsem „Mám pocit, že se mi Sára poslední dobou vyhýbá..." mezi námi nastala chvilka ticha, než jsem rychle dodala „Není to tak, že bych ji podezírala, že mě podvádí nebo tak, jen se cítím osaměle!" nechtěla jsem slyšet Klářino podezírání z těchto činů, tak jsem ji to chtěla okamžitě vyvrátit.

„Já si něco takového nemyslím..." poklidně pronesla kamarádka. Překvapilo mě to, takže to rozvedla „posledně ukázala, že tě má fakt ráda, takže ji věřím..."

Přikývnula jsem „Jenom ani nevím, co dělá..." znělo to tak zvláštně, že bych se nedivila, kdyby mi ani Klára nevěřila.

„Jack..." náhle mě přerušila Klára a položila mi ruku na ruku „uklidni se a nadechni se..." udělala jsem, jak řekla, než potom pokračovala „Sára s tebou doteď trávila skoro každý den, ale i ona musí pracovat, navíc nežije taky v hotelu? Co když si hledá nějaký byt, aby ušetřila... Míša mi říkala, že se chce odtrhnout od rodičů a od jejich peněž..." zaraženě jsem na ni hleděla.

Měla pravdu, chytila jsem se hlavu „Jak to, že nad tím přemýšlíš víc, než já..."

„Jsi jenom zvyklá, že teď s tebou byla Sára pořád," působila překvapivě klidně „dáme si v klidu tu kávu, popovídáme si a pak půjdeš zase domů, nebo za Sárou, dobře?"

Přikývnula jsem „A jak se poslední dobou máš?"

Kamarádka se usmála a začala mi vyprávět o své práci. Poklidně jsem ji poslouchala snažíc se užít čas mezi námi.

Po kávě jsem se vracela do hotelu smířená s tím, že tam Sáru neuvidím, ať už byl důvod jakýkoliv. Odemknula jsem dveře od našeho pokoje očekávajíc tmu, ale překvapivě tam bylo rozsvíceno. Pootevřela jsem pusu, polknula jsem, než jsem nakonec zvolala „Sáro? Jsi tady?"

„Jack," přítelkyně mi přišla naproti a rychle mě objala. Překvapilo mě to, ale dala jsem ruce kolem jejího krku, přitom jsem zabořila tvář do jejího ramene užívajíc si její vůni.

„Sáro..." žena za mnou zavřela dveře. Následně mě chytila za stehna nadzvedávající mě, aby mě dostala k nám do postele. Položila mě na madraci a stoupnula si nade mě na čtyři. Okamžitě jsem si všimnula, že její oči byly plné chtíče stejně jako nejspíše ty mé „chyběla jsi mi..." vyšlo ze mě tiše, než jsem ji políbila.

Ženin jazyk pronikl do mých úst, zatímco mi pomalu přejížděla rukama po bocích. Chytila jsem její ruku, nechtěla jsem čekat, přiložila jsem si ji mezi nohy „Jsi tak nedočkavá..." přerušila náš polibek Sára s tichým smíchem. Polknula jsem, ale stejně jsem ji to potvrdila kývnutím. Přítelkyně se tiše zasmála, ani mi pořádně nesundala kalhoty, pouze mi rozepnula knoflík a dostala se mi rovnou pod kalhotky „Jsi vlhká..."

„Až moc mluvíš..." zareagovala jsem a znova jsem svoji přítelkyni políbila. Sára mi trochu stáhla spodní část oděvu, ale úplně mi ji nesundala. Trochu mě pohladila mezi nohama, než se konečně rozhodla mě uspokojit a pronikla do mě prsty. Pevně jsem ji objala, zatímco se ve mně začala pohybovat „Sáro... miluju tě..." pošeptala jsem do jejího ucha mezi steny.

S těmito slovy žena zrychlila své pohyby a volnou rukou mi zaryla prsty do hýždě. Trochu to bolelo, ale nestěžovala jsem si. Líbilo se to, což si moje přítelkyně moc dobře uvědomovala. Netrvalo dlouho a udělala jsem se. Sára se usmála a pošeptala mi do ucha „Miluju tě..." než se položila na svoji polovinu. Trochu mě to zarazilo, ale žena natáhla svoji ruku a naznačila mi, ať si k ní lehnu. Usmála jsem se, upravila jsem si kalhoty, pak jsem se posunula k ní „Spokojená?" zeptala se, když jsem si konečně položila hlavu na její rameno.

„Ano... moc," pousmála jsem se „já jsem ráda... že tě vidím vzhůru..." sklopila jsem hlavu.

Blondýna mi prohrábla vlasy „Promiň, Jack, já jsem si našla práci... tu, o které jsme tehdy mluvily, a zabírá to mnohem více času, než jsem čekala... ale neboj se, později už to bude lepší!" nevěděla, jak si tím mohla být tak jistá, ale nechtěla jsem se v tom šťourat.

Mírně jsem se pousmála „Já to chápu, jen že jsi mi ani neodpovídala na zprávy..."

„Omlouvám se, Jack, měla jsem si dávat větší pozor..." dala mi pusu na obočí, ale pak už nic neříkala. Už pouze dýchala do rytmu, zvedla jsem hlavu a všimla jsem si... že Sára usnula.

Vydechla jsem „Sáro, neměla by ses tak předřít..." dala jsem jí pusu na tvář, pak jsem rovněž zavřela oči a také jsem usnula.