Její paní

5. kapitola

Probudila jsem se a ucítila nepříjemnou bolest hlavy „Co se stalo?" vydechla jsem a rozhlédla jsem se kolem sebe, abych zjistila, že se nacházím v neznámém pokoji „A kde to jsem?"

„Někdo ti včera něco nasypal do pití a teď jsi u mě v pokoji..." vyšla z koupelny Sára. Kolem sebe měla župan a mokré vlasy. Musela teď vyjít ze sprchy.

Zarazila mě „Oh... tak... děkuju, že jsi mi pomohla a omlouvám se, že jsem ti způsobila potíže..." nevěděla jsem, kam se mám koukat, protože kus oblečení ji příliš nezakrýval a měla v něm velký výstřih, který ji dělal ještě více neodolatelnou než obvykle „Tak já bych měla jít domů..."

Sára se přese mě natáhla a dala mi tak ještě větší výhled na její hruď „Mohli byste mi donést teplý čaj?" v ruce držela telefon, takže musela volat na recepci „Tak teď nemůžeš odejít, protože jsem ti objednala čaj," usmála se.

Odvrátila jsem od ní hlavu „Dobře, dobře, tak se ode mě konečně odsuň. Tohle je až moc..."

„Až moc čeho?" ušklíbla se.

Rychle jsem ženu chytila za rameno a odstrčila ji od sebe „Co když přijdou s tím čajem?!"

Blondýna vydechla „Máš pravdu, bohužel," sedla si už normálně.

Zamračila jsem se a Sáře jsem pořádně upravila župan „A ještě bys to vyzvedla takhle? Chodíš takhle vyzývavě běžně?"

Na to mě náhle políbila „Ne... tohle dělám jen kvůli tobě," přiblížila se ke mně tak, že se naše těla dotýkala. Chytila mi boky a kousnula mě do rtu, na což ze mě vyšel tichý sten, jenže pak přestala a zvedla se „už je tady tvůj čaj," usmála se a pořádně si upravila oblečení, než otevřela dveře, v nichž stál zaměstnanec hotelu s čajem. Zaraženě jsem na něj hleděla netušíc, kdy se sem dostal „děkuju..." vzala hrnek a zavřela mu před očima. Došla ke mně a opatrně mi podala sklenici s horkou tekutinou „Dej si pozor, aby sis nespálila jazyk..." usmála se.

Přikývla jsem „Díky..." usrkla jsem si.

Sára se posadila vedle mě a položila mi ruku na stehno, které mi začala hladit „V klidu si to vypij..." zaraženě jsem na ni hleděla, ale stejně jsem beze slova pokračovala v pití. Nemělo cenu ji cokoli vytýkat, stejně si dělala, co jen chtěla... ostatně jako vždy. Snažila jsem se to do sebe dostat, co nejrychleji ignorujíc, jak horké to bylo „Nemusíš chvátat, já ti nikam neuteču..." olízla mi ucho a v tu chvíli jsem myslela, že hrnek pustím.

Pohlédla jsem na ni proklínajíc ji pohledem, ale pak jsem odložila čaj na noční stolek „Je to horký, tak chvíli počkám..." otočila jsem se k ní celým svým tělem „Sáro..." chytila jsem ji ruku „nechci ti být dlužná... za to, co jsi pro mě včera udělala, si se mnou dneska můžeš dělat, co chceš..."

Žena si olízla rty, vypadala, že na to čekala „Tak co začít tím, že ze sebe sundáš všechno, co máš na sobě..." cítila jsem, jak mi začíná bušit srdce. Bylo to jako tehdy... jako když jsme ještě chodily na střední. Pomalu jsem ze sebe sundala naprosto všechno, i spodní prádlo „Bývala jsi tak stydlivá..." ušklíbla se a chytila mě za zadek, aby mě k sobě přitiskla blíž.

Sklopila jsem hlavu, aby mi nemohla vidět do tváře „Už... už nejsem tak mladá..." dala jsem ruce na její ramena.

„Kdo říkal, že se mě můžeš dotýkat?" překvapila mě blondýna. Rychle jsem ji pustila a nechala si paže podél těla v trochu křečovité poloze. Ušklíbla se a kousla mě do krku, tiše jsem zaskučela, ale to bylo vše, co jsem mohla dělat „Stále jsi hodná holka..."

Popozvedla jsem obočí „A ty jsi stále otravná..."

„Hmmm... vážně jsi celou dobu na mě nemyslela? A nechtělas, abych se tě znova dotýkala?" zarazila jsem se, když jsem slyšela její slova. Uměla snad číst myšlenky, přesto jsem ji to nechtěla potvrdit. Žena se zasmála „Jsi stejná jako posledně, tvoje tělo mluví za tebe..."

„Eh? Co tím..."

Sára na nic nečekala a strčila mi ruku mezi nohy, rychle jsem se o ni opřela, jenže ona mě rychle zastavila „Ruce..." užívala si to. Vždycky ji přeci jen bavilo mě trápit „jestli budeš takhle zlobit, tak ti je snad budu muset svázat..." bylo mi jasné, že to chtěla udělat, ale taky jsem mohla hrát tuhle hru. Pustila jsem ji a pevně jsem si chytila vlastní stehna, abych se mohla alespoň o něco opřít „Schválně, jak dlouho takhle vydržíš..." pošeptala mi do ucha. Prvně mě pouze hladila, ale i to mi začínalo dělat problém. Blondýna si zjevně užívala každou moji reakci, opět mě kousnula do krku a pronikla do mě dvěma prsty.

Cítila jsem se v křečích z toho, jak jsem se snažila zůstat na nohou a přitom se neopírat o ženu. Pak ale ve mně začala hýbat prsty „S...Sáro..." vypadlo ze mě mezi tichými steny.

„Copak, Jack?" zareagovala, ale stále se svými pohyby nepřestávala.

„Prosím... tohle je utrpení..." vydechla jsem nakonec.

„Já myslela, že ty to máš takhle ráda," ušklíbla se, ale nakonec se poddala mému zoufalému výrazu „dobře, když mi upřímně odpovíš, jestli jsem ti chyběla, tak ti dovolím se o mě opřít..."

Během toho nepřestávala hýbat prsty „Chyběla... jsi... jsi mi..." nakonec jsem ji odpověděla mezi steny. Sára mi volnou rukou chytila moji dlaň a přeložila si ji na rameno, abych se jí konečně mohla držet. Žena mě kousnula ještě jednou do krku, přitom zrychlila pohyby. Vyjíkla jsem a po chvíli jsem se i udělala. Blondýna mě pustila a s úšklebkem mě nechala jít, naštvaně jsem si chytila krk „To bolelo..."

„A tobě se to líbilo..." vypadala tak spokojeně. Zamračila jsem se, jak mi mohla tahle osoba vůbec chybět?! Zapomněla jsem, jak mě vždycky trápila a hlavně jak si to užívala? Začala jsem se v rychlosti oblíkat „nemáš kam chvátat. S Míšou jsme se domluvily a na obchod přilepila papír, že se dneska nedostavíš z osobních důvodů..." mluvila klidně „radši by sis měla vypít ten čaj."

„Cože jste? A to jste se mě nezeptaly?"

„Nemohly jsme, nebyla jsi zrovna... v pořádku..."

Chytila jsem si hlavu už jen při hrubé vzpomínce na to, co se stalo den předtím „Dobře... tak půjdu domů..." už jsem tady s ní nemohla být o moc déle. Sára... mám pocit, že byla víc jako droga než to, co jsem měla v pití včera.

„Počkej, alespoň ti zavolám řidiče a ten tě vezme domů... je to docela daleko..." stoupnula si s téměř úplně rozevřeným županem.

Polknula jsem „No... dobře, ale pořádně se obleč!" rychle jsem se k ní otočila zády a čekala jsem. Za sebou jsem slyšela zvuky, které zněly, jako že se skutečně převlíká. Chytila jsem si krk, který bolel nejvíc, a vydechla jsem. Jednak jsem nedokázala Sáru stále pochopit, jednak jsem nedokázala pobrat ani vlastní city k ní.