Její paní

16. kapitola

Vzbudila jsem se v Sářině náruči, nevěděla jsem, kolik bylo hodin, ale stále jsem se cítila unaveně. Vydechla jsem, to jsme den před tím po té sprše už nic zvláštního nedělaly kromě toho, že mi blondýna dala několik pus na rameno jako omluvu za ten kousanec. Přivřela jsem oči a pokusila jsem se k ní přiblížit ještě více než předtím. Blondýna voněla a to ani ne mýdlem ze včerejška... polknula jsem, bože, já ji fakt milovala „Sáro..." vyšlo ze mě, když jsem zabořila hlavu do její hrudi.

„Copak?" pošeptala a pohladila mě po hlavě.

Její hlas zněl slabě „Probudila jsem tě?" zeptala jsem se tiše „Promiň..." chtěla jsem se od ní šoupnout, ale ona mě chytila.

„Zůstaň takhle... líbí se mi to..." rozbušilo se mi srdce, ale nakonec jsem přikývnula. Žena si něžně hrála s mými vlasy „Ještě jsi mi neodpověděla, co sis přála..."

Zavrtěla jsem hlavou „Nic... to ze mě jenom vypadlo..." cítila jsem se zahanbeně, ale nechtěla jsem se s ní hádat o tom, že lžu.

Sára se tiše zasmála „Jsem ráda, že na mě takhle myslíš..." stále si hrála s mými vlasy.

Pokusila jsem se schovat tvář ještě více v její hrudi „Plácáš nesmysly..." ženu to zjevně pobavilo, ale nechala mě, ani mě neškádlila. Nevím, jestli to bylo únavou, nebo jestli si užívala moment mezi námi, ale byl mezi námi příjemný klid. Trochu jsem zvedla hlavu, abych mohla vidět její milý úsměv.

Zarazilo mě to „Copak? Přála by sis něco?" na chvilku mě přestala hladit.

Přikývla jsem a natáhla jsem se k ní, abych ji mohla dát pusu „Tohle..."

Blondýna vydechla „Skutečně ti stačí jen to? Nechceš víc?"

Zavrtěla jsem hlavou „Chci jen toto..." opět jsem lehnula na její hruď „Líbí se mi to takhle..."

Sára vydechla a opět mě začala hladit po hlavě „No dobře... líbí se ti takhle ležet?" zeptala se mě poklidně, na což jsem pouze přikývla „Líbí se ti být takhle v klidu? Nebo to, že tě hladím..."

„Proč se tak ptáš?" tiše jsem se zasmála „bože Sáro... někdy je prostě fajn v klidu ležet, i když to hlazení je příjemný bonus," přivřela jsem oči. Vydechla jsem „Ale ne... je dobře, že se ptáš. Kdyby tě něco zajímalo, tak se raději zeptej mě... vždycky ti ráda odpovím..."

Blondýna mě náhle chytila za bradu „Teď si přeju já dát pusu tobě..." s úsměvem mě následně políbila, než mě opět nechala si lehnout. Sára vydechla, chvilku jsme ještě tak ležely, než se náhle rozhodla zvednout „Dám si sprchu, dobře?"

Přikývnula jsem a odvalila jsem se z ní „Mám jít s tebou?" chytila jsem ji za ruku, předtím, než se stihla vytratit v koupelně.

Žena vypadala, že nad tím vážně přemýšlí, než nakonec zavrtěla hlavou „Kdyžtak můžeš jít po mě..." dala mi pusu na obočí „Ještě si odpočiň..." pousmála jsem se. Sára se poté vytratila v koupelně a nechala mě tam samotnou.

Spokojeně jsem zabroukala a roztáhla jsem ruce, náhle ale upoutal můj zrak ženin mobil na nočním stolku. Polknula jsem a odvrátila jsem od něj tvář. Jenže v hlavě jsem stále viděla, jak častokrát u mě stála s mobilem v ruce, pak mi došlo, že vlastně nemám ani její číslo... a třeba tam dokonce budou odpovědi na tu nejdůležitější otázku. Proč zmizela? Chvilku jsem čekala, než jsem konečně uslyšela sprchu, rychle jsem ho vzala do rukou. Její zamykací obrazovka byla černá, a když jsem se pokusila otevřít mobil, tak měl číselné heslo. Kousnula jsem se do rtu, než jsem tam namačkala nejblbější možnosti, které mě napadly. Poté, co mě to zamknulo, tak jsem to chtěla vzdát, ale pak jsem si vzpomněla na to, co mi Míša říkala a namačkala jsem tam svoje narozeniny... překvapivě to vyšlo a otevřelo se to na ploše, kde byla moje fotka ze střední školy spící s knihou v náruči. Zarazilo mě to, chvíli jsem pouze tupě zírala na starý obrázek. Přejela jsem po něm prstem, ani jsem si nevšimla, že sprcha už dále nešla. Naopak jsem si ale všimla, že Sáře přišla zpráva od Míši „Ano, musela jsem ji to říct, ale nic jiného neví. PS: Jak mám proboha vědět, co je její oblíbený zákusek?!" chytila jsem si pusu, abych se nezačala smát.

„Díváš se normálně lidem do mobilů?" zaslechla jsem nad sebou. Polknula jsem a pomalu jsem zvedla hlavu, abych mohla spatřit Sáru, která měla ledový výraz.

Pustila jsem zařízení „Já... nic jsem neviděla, jenom plochu a to, co ti... co ti poslala Míša..." klepal se mi hlas. Sára ale naprosto ignorovala můj strach, chytila mě za rameno a násilně mě donutila si lehnout břichem na postel.

Zaskučela jsem a přivřela jsem oči, blondýna mi chytila vlasy a donutila mě zabořit hlavu do polštáře „Zlobivé holky musí být potrestány..." pošeptala mi do ucha a pustila mě. Ucítila jsem, že z postele zmizel tlak, trochu jsem se ohlédla na stojící blondýnu. Polknula jsem, neměla jsem odvahu dělat nic dalšího „Ruce za záda..." za mnou se ozval zvuk napínajícího provazu. Udělala jsem, jak řekla, na což k sobě svázala předloktí „alespoň něco zvládneš..." zněla tak chladně „teď vystrč zadek..." udělala jsem, jak řekla a s námahou jsem zvedla zadek, zatímco jsem se musela opírat o svoje vlastní rameno. Začala mě hladit po kalhotkách „Teprve jsem se tě dotkla... a ty už se chvěješ..." nepřestávala mě hladit, přičemž jsem cítila, jak vlhnu.

„S...Sáro..." zaskučela jsem.

„Kdo ti dovolil mluvit?" odsekla mě. Zabořila jsme hlavu do polštáře s přivřenýma očima. Chtěla jsem víc... chtěla jsem, aby se mě už konečně začala dotýkat pořádně. Bylo mi jasný, že to taky věděla, ale určitě to také dělala naschvál jako trest. Trochu jsem se začala třást „Oh, nemysli si, že tě jen tak nechám se udělat..." přestala „tohle je tvůj trest..." chytila mě za tvář a nasměrovala mě k ní „rozumíš?"

Pohlédla jsem ji do očí „O...omlouvám..." měla jsem pocit, že budu slzet. Pootevřela jsem pusu, abych ji podala vysvětlení, ale ona do mě náhle pronikla. Zaskučela jsem „Sáro...." jediný, co mě drželo, bylo moje jedno rameno.

„Jack... proč mi to děláš?" zeptala se mě docela vážně „Co z toho máš?" vyndala ze mě prsty, ale potom do mě znova pronikla s větší silou. Znova a znova... bolelo to, ale zároveň jsem stenala a po stehnech mi tekly šťávy. Chtěla jsem opět zabořit tvář do polštáře, ale blondýna mě opět chytila za vlasy „Ne ne... koukej na mě... chci vidět tvoji uslzenou tvář..."

„S...Sáro..." začala jsem se klepat, jak jsem se blížila vrcholu, ale blondýna se zastavila a pustila mě. Zvedla jsem oči a podívala jsem se na ni. Všimla jsem si, že se ode mne odtáhla „Sáro..." využila jsem toho, že mě pustila a doplazila jsem se k ní. Opřela jsem se o ni „omlouvám se... jsem zlobivá. Nechtěla jsem tě naštvat..." popotáhla jsem nos.

Když v tu jsem u ucha zaslechla tichý smích „Už nejsem naštvaná, Jack..." s těmito slovy mě objala. Jednou rukou mě pohladila po hlavě a druhou mi uvolnila ruce „při pohledu na tebe nedovedu být dlouho naštvaná..." vydechla.

„Sáro..." dala jsem ruce kolem blondýny.

„Chceš to dokončit?" zeptala se mě tiše Sára a pohladila mě po bocích „Už tě nebudu škádlit..."

Přikývnula jsem a trochu jsem nadzvedla zadek, aby do mě mohla opět proniknout. Začala ve mně opět hýbat prsty. Trochu jsem se od ní odtáhla a podívala jí přímo do očí. Blondýna se pousmála a políbila mě. Netrvalo dlouho a udělala jsem se.

Sára vydechla „Bože, na tebe se vážně nedá zlobit..." otřela mi tvář „tak už neplač... nechtěla jsem ti ublížit..."

Zavrtěla jsem rychle hlavou „Neublížila jsi mi..." zabořila jsem hlavu do její dlaně „jen jsem se bála, že mě začneš nenávidět..."

„Tebe? Jack... tebe nikdy..." dala mi pusu, než se mě zeptala „vážně jsi viděla jen plochu a tu zprávu?"

Přikývnula jsem, než jsem zrudnula a trochu se od ní oddálila „Nechceš jinou?"

„To zní úžasně..." podívala se na svůj mobil „tak se na mě usměj..." trochu jsem se od ženy šoupnula a zakryla si rukou bradavky. Snažila jsem se vypadat trochu svůdně, na což se Sára usmála a spokojeně si pořídila fotku „A co ten zákusek? Dala by sis nějaký?"

Usmála jsem se a přikývnula jsem „Dobře!"