Její paní

18. kapitola

Prohlížela jsem si nové knihy, teď když už tady byl šéf, tak jsem to s ním mohla konečně řešit. Předtím jsem objednávala jen po troškách, byla jsem sice docela zaneprázdněna Sárou, ale také jsem neměla odvahu toho objednat více, než populární bestsellery. Něco jsem vybrala, než jsem to ukázala nadřízenému, který byl zrovna v obchodě a prohlížel si novinky „Oh, o těchto autorech jsem nikdy neslyšel..." pronesl klidně.

Přikývla jsem „Tihle tři jsou nový a tenhle dlouho nepsal... pak je tady ještě nový bestseller, který bychom měli opět koupit..."

Nadřízený přikývl a určil počet kopií od každého, náhle někdo vešel do obchodu „Dobrý den..." zvedla jsem hlavu a všimla jsem si Sáry. Usmála se na mě, ale poté zamířila ke knihám, které si začala prohlížet. Polknula jsem a podívala jsem se na muže vedle „Hledáte něco konkrétního?" vypadlo ze mě.

Blondýna se na mě otočila, než mi poklidně odpověděla „Jen se dívám..." Následně pokračovala v hledání. Chvilku jsem ji pozorovala, než jsem se radši věnovala opět dodělání naší objednávky. Poté k nám přišel další zákazník, který měl rovnou přání. Pomohla jsem mu to najít a naúčtovala mu to spolu s další knihou, kterou si ještě náhodně našel. Mezitím si konečně blondýna něco vybrala.

„Co tady děláš?" pošeptala jsem, když jsem vzala do ruky dílo.

„Přišla jsem si koupit knihu, abych zabila dlouhou chvíli..." mluvila klidně.

„Koupí knihy, nebo čtením?" podívala jsem se za ní, jestli tam není náhodou další zákazník a jestli nezdržujeme.

Sára se zasmála „Proč se ke mně najednou chováš zase tak chladně, Jack?" poklidně se opřela o pult a položila mi ruku na ruku „budu to číst, zatímco na tebe budu číst v autě u obchodu..." polknula jsem „kolik jsem dlužná?"

„Ah..." řekla jsem ji rychle cenu. Žena mi zaplatila a odešla, jakoby nic. Podrbala jsem se nervózně po hlavě a podívala jsem se na hodiny. Už jsem se nemohla dočkat, až mi skončí směna, ještě že nezbývalo příliš dlouho.

„Můžeš jít dneska o trošku dřív..." poklidně se náhle ozval šéf.

Zarazilo mě to, úplně jsem na něj zapomněla „Už to je nějaká doba, co jsem tě viděl takhle natěšenou a jestli se teď budeš dívat jenom na hodiny, tak to můžeš rovnou jít..." se smíchem překřížil ruce na prsou „ale je to výjimečné!"

Polknula jsem „Já..." dala jsem nervózně ruku na pult, než jsem přikývnula „řeknu ji, ať už sem nechodí..."

„Ale, ať sem chodí. Alespoň tu nestojí, není na telefonu a nic nedělá, ale skutečně si kupuje knížky..." na jeho poznámku jsem si nemohla pomoct a tiše jsem se zasmála.

„Dobře... tak já půjdu, nashledanou..." vyšla jsem rychle z obchodu a zamířila k povědomému autu, kde seděla Sára a poklidně četla knihu. Zaťukala jsem s drobným úsměvem na okýnko, abych tak mohla upoutat její pozornost. Okamžitě mi zevnitř otevřela dveře na místo spolujezdce „Už jsi skončila?" zeptala se mě, když jsem nastupovala do auta.

Přikývnula jsem „Co máš dneska v plánu?"

Žena mi prstem nadzvedla bradu „Samozřejmě, že si tě chci pořádně užít..."

Polknula jsem „A jak..." pošeptala jsem, ale na to mi už neodpověděla, místo toho nastartovala auto. Bez dalšího slova se rozjela za naší destinací, která mi byla docela brzy jasná. Mířila k hotelu... Nevadilo mi to, vlastně jsem se i těšila.

Cesta tam i do jejího pokoje utekla jako nic a jakmile se za námi zabouchly dveře, tak mě začala Sára líbat. Dala jsem ruce kolem jejích ramen, zatímco ona mi přejížděla po bocích. Na chvilku jsme přestaly, abychom popadly dech, ale to Sáru v ničem nezpomalovalo, sundala ze mě tričko i s podprsenkou a políbila mě na krku, který mi poté olíznula. Přivřela jsem oči a zabořila hlavu do blondýniných vlasů, zhluboka jsem dýchala chtějíc víc. Žena mi stále líbala krk, ale už se také věnovala mým kalhotám, rozepnula mi knoflík, ale dále nepokračovala „Nebudu ti moct sundat kalhoty, jestli budeš o mě chtít zůstat takhle opřená..." pošeptala.

Trochu mě to zarazilo, rychle jsem se narovnala „Promiň..."

Sára se tiše zasmála, dala mi letmou pusu na rty, než mi pomohla sundat kalhoty i s kalhotkami. Zůstala jsme tam tedy stát nahá, zatímco žena byla i nadále oblečená ve svém saku. Pousmála jsem se, blondýna mě chytila za ruku „Pojď..." dovedla mě k posteli, kde mě posadila. Avšak místo toho, abychom pokračovali, tak začala něco lovit v nočním stolku. Byla to maska přes oči a dvě stuhy. Zavázala mi stuhy kolem rukou, a poté mi je přivázala k posteli. Překvapilo mě, jak se něžně chovala na to, co mi ve skutečnosti dělala... přivazovala mě přece k posteli. Cuknula jsem rukou, ale byla jsem vážně pevně připoutaná, pousmála jsem se cítíc, jak mi buší srdce. Sára mě začala opět líbat, přivřela jsem oči, ale pak už jsem je nemohla otevřít, protože mi přes ně dala tu pásku „Koukám, že vlhneš už teď..." blondýna mě s těmito slovy něžně kousnula do krku a rukou mi přejela po rozkroku „Cítíš to?" Trochu jsem se zachvěla, než jsem přikývnula, ani jsem nic neříkala. Její ruka se vrátila nahoru, na což jsem cítila vlhkost po svém těle, nemyslím si ale, že to byl její jazyk. Pak mi však olíznula bradavky, teď už jsem v sobě sten neudržela. Sára se tiše zasmála a pokračovala ve škádlení mých prsou. Hanebné zvuky ze mě nepřestávali vycházet a byly čím dál hlasitější.

Náhle mě ale přehlušil úplně jiný zvuk, na který blondýna přestala. Konečně jsem mohla popadnout dech, ale to co mi řekla žena, mě moc nepotěšilo „Počkej chvilku..." a s těmito slovy odešla. Ani mě neodvázala.

„Sáro??" zabouchnula. Rychle jsem začala kopat nohama „Počkej! Odvaž mě!!" nic... Vydechla jsem doufajíc, že se za chvíli vrátí. Jenže nepřicházela. Po nějaké době jsem se začala prát s páskou přes oči, povedlo se mi ji sundat a skutečně tam Sára nebyla. Několikrát jsem cuknula rukama, ale byla jsem pevně přivázaná k posteli, takže jsem musela zůstat na místě a čekat. Těšilo mě, že někdy musela jít spát, ale zároveň jsem byla vážně naštvaná.

Po dlouhé době se konečně vrátila. Nevím, kolik hodin to bylo, ale měla jsem pocit, že to byla věčnost „Promiň," rychle se vrátila Sára a začala mě odvazovat „nečekala jsem, že to bude takhle dlouho trvat..."

Myslela jsem, že budu na ní vrčet a možná ji i kousnu jako vzteklý pes, ale nakonec jsem se překonala a pouze se narovnala hladíce si své dlaně. Zvedla jsem hlavu a pohlédla ji do očí, pootevřela jsem pusu, ale nakonec jsem zavrtěla hlavou „Jdu domů..." zvedla jsem se a začala jsem se oblékat.

„Počkej, nemusíme to dělat, ale taky nemusíš jít domů... můžeme spolu jen ležet..."

„Nechci," odpověděla jsem chladně „radši budu někde, kde na moji existenci nikdo nezapomene..."

„Tak... tak tě alespoň vezmu domů..."

„Ne, zavolám si taxi..." zabouchnula jsem za sebou dveře, ale stejně jsem šla domů pěšky. Potřebovala jsem to rozdýchat. Nechtěla jsem přijít naprosto naštvaná, aby mi Robin řekl, že měl pravdu, nebo abych slyšela jiné poznámky.